Vánoční historky herců

Klidné Vánoce Ladislava Hampla

Mám rád tradiční Vánoce s kaprem a rybí polévkou, neumím si představit, že bych je trávil někde v cizině. Na Vánocích mám obzvlášť rád klid a možnost trávit je s rodinou. Letos se opět sejdeme u rodičů v Liberci, kde budou i mé dvě sestry, švagr, synovec a poprvé také má přítelkyně a její rodina. Takže se nás sejde opravdu hodně. Líbí se mi, že během Vánoc mám spoustu volného času, kdy si můžu odpočinout a vychutnat si tu sváteční náladu a atmosféru. Ta je pro mě důležitější než nějaké dárky nebo pohádky v televizi. Co se mi na Vánocích nelíbí, je to, že je všude spousta nervozity a shonu. Myslím, že je to k těm krásným svátkům neuctivé a že se lidi chovají nedůstojně, když se tlačí někde ve frontách a rozčilují se kvůli tomu, že ještě nemají nějaký dárek nebo že nesehnali kapra.

Vánoční bojovka Jana Dolanského

Jako kluk jsem si vždycky přál dostat od Ježíška autodráhu, ale nikdy se mi to přání nesplnilo. Koupil mi ji až brácha k narozeninám, když nám bylo asi třicet, jsme totiž dvojčata. On po ní totiž taky vždycky toužil, takže si tím splnil i svůj sen. Já mu dal myslím playstation nebo jinou podobnou blbost, kterou jsme jako kluci neměli. Trochu mě mrzí, že se z Vánoc postupně vytratilo to duchovno, že se z nich stala konzumní záležitost. Chce to, aby se lidi na chvíli zastavili a zklidnili. Aby trochu rozjímali a nepřemýšleli jen o tom, kolik nakoupí dárků. Já v tuhle chvíli nejvíc řeším to, kde Vánoce budeme trávit. Chtěli bychom být na chalupě, kterou ale rekonstruujeme. Horní patro máme úplně rozbourané a nejsem si jistý, jestli se všechno do Vánoc stihne. Pokud ne, asi bude stromeček v truhlárně. Pro Ježíška to bude bojovka, kam má stromeček postavit. A dárky? To je to poslední, na co teď myslím. Pověřím Ježíška, on to určitě nějak zvládne. Tak jako každý rok.

Vánoce Jitky Smutné s drápatkou Julií

Nejkurióznější dárek zřejmě dostala moje dcera Tereza, když jí bylo asi šestnáct, od bratra Jakuba. Chtěl jí koupit akvarijní žabičku, kterou ale neměli, tak jedenáctiletý Jakub s tatínkem koupili africkou ropuchu – drápatku vodní. V knížce se dočetli, že rodiče se nemusejí bát a dětem ji klidně mohou koupit, protože ona nikdy neopouští vodní prostředí. Nejenže pod stromečkem byl velký řev, protože Terezka vykřikovala cosi ve smyslu: „Fuj, co to je?“, ale drápatka během následujícího dne opustila vodní prostředí asi čtyřikrát. Terezka byla sama doma a pozvala si kamarády, kteří většinu večírku trávili tím, že drápatku lovili ze všech nejméně přístupných koutů poté, co pokaždé odsunuli několik kusů nábytku. A žába se pokaždé vynořila obalená chuchvalci prachu, které se v těch nepřístupných místech nahromadí, takže vypadala jako stvoření z nějakého hororu. Pojmenovali jsme ji Julie, své první Vánoce u nás přežila a žila s námi asi sedm let. Měla jsem ji ráda. Vždycky, když měla vyčištěné akvárko a dostala krmení a já si večer vytáhla žehlení, žába tak krásně zpívala, že jsem měla dojem, jako bych žehlila na břehu jihočeského rybníka.

Čertovské svátky Petra Konáše

Žádný kuriózní dárek, který jsem kdy dostal k Vánocům, si nevybavuju. S bráchou jsme byli jako malí kluci hodně závislí na Legu a pokud jsme pod stromečkem nějakou krabici téhle stavebnice našli, byli jsme vždycky spokojení. Celých osmadvacet let, co jsem na světě, trávím svátky s rodiči v Žirovnici a letos to bude stejné. Probudím se, pustím si v televizi nějakou pohádku a začnu zdobit stromeček. Z pohádek mám nejraději S čerty nejsou žerty, ta je moje kultovní. Strašně rád bych si jednou nějakého čerta zahrál, krásně bych se v té roli vyřádil.

Tradiční svátky Táni Medvecké

Svátky jsem trávila vždy v kruhu rodinném – jako holčička pouze s tatínkem a maminkou, když jsem se vdala, tak pak i s manželem a dvěma dcerami. Takže letos se u stromečku sejdeme my čtyři, dvě babičky, snoubenec mé starší dcery, jeho maminka. A pod stolem bude pes. O štědrovečerní večeři se nějak podělíme. Místo rybí polévky míváme slovenskou kapustnicu s klobáskou a houbami, tu uvařím já, mladší dcera připraví zřejmě salát, k němu budeme mít kuřecí řízky. Vždycky ještě pečeme tažený závin z kynutého těsta, jeden ořecháč a druhý makovec. A maximálně čtyři druhy cukroví – vanilkové rohlíčky, plněné ořechy, linecké cukroví a nepečené kakaové kuličky. To bohatě stačí. Mnohem podstatnější je, abychom byli všichni zdraví. Jsem vychovaná tak, že člověk má mít to, co potřebuje. Nikdy jsem nehromadila věci, proto se mě vůbec netýká předvánoční nákupní horečka. Raději mám zážitky než materiální věci, přesto jsem ale nikdy nevyzkoušela prožít Vánoce v cizině. Neumím si představit, že bych je trávila pod palmou v santaklausovské čepičce.