Rozhovor s farmářem Vlastimilem Kadeřábkem

Hledá se tolerantní dobrodružka do nepohody. Zvláštní znamení: závislost na přírodě a kozím sýru.
Farmář hledá ženu - Vlastimil Kadeřábek 3
Farmář hledá ženu - Vlastimil Kadeřábek 3
Prima

Hospodářství farmáře z krkonošských kopců Vlastimila Kadeřábka (48) zprvu trochu šokuje. Šlachovitého plachého muže s úspornými gesty i mluvou někdo považuje za bláznivého „kozího dědka“, na jiného zase působí téměř jako svatý muž. Určitě by s ním ale jeho ženy přešly krkonošské hřebeny – Vlasta je zkušený otužilý horal s nezkaženými instinkty, znalostí počasí a přírody.

Některým divačkám neunikl jeho čistý pohled, za nímž tušily upřímné dobré srdce, a dostaly chuť okusit život ve srubu na vysoké pastvině s chatičkou na sušení bylinek, s bazénkem a sprchou na ohřev solárním panelem. V přístěnku domu pro návštěvy má Vlasta dokonce televizi. Ať už je tento farmář exot, či příklad ekologa v praxi, je to hlavně muž, který by rád našel ženu a sdílel s ní dobré i zlé.

Jste člověk mnoha profesí. Co všechno umíte?
Dělal jsem leccos. Život mě naučil. Pracoval jsem u vleku, umím pracovat s dřevem, opravoval jsem auta, jako autoopravář jsem vydělával asi nejvíc peněz. Vyrábím sýry, tohle všechno jsem si postavil sám, vařím, peču, jsem soběstačný, umím třeba i tkát z ovčí vlny.

Tohle byl kraj chudých tkalců. Pokračujete v tradici?
No jo, mají mě tady za blázna, podivína. Přes zimu si čtu (i v Písmu), udělám obrovský nákup, aby mi vydržel přes zimu, protože když tady zapadnu, dolů se týdny nedostanu. Ale olej, mouku a další věci si nevyrobím, stoprocentně soběstačný zase nejsem.

Máte tady hodně nepřátel?
Jistě by se našlo dost lidí, kteří by mě odtud nejradši vystrnadili, proto musím dbát na to, aby bylo všechno v pořádku a v souladu s předpisy pro Krkonošský národní park. U některých lidí jsem si ale zase vydobyl určitý respekt, místní ochránci přírody nebo zákazníci můj způsob života respektují.

V ruce s biblí asi připomínáte zdejší písmáky a vyznavače podobojí. Jste jako postava z Jiráskových románů.
Vždyť od té doby zase neuteklo tolik vody, to jen teď ten čas tak zdánlivě šíleně letí. A já žiju v souladu s přírodou a v pravdě, to je pro mě důležitý. Duchovní hodnoty. Zajímají mě ale stejně tak přírodní vědy, protože bez znalosti přírodních zákonitostí by tady člověk dlouho nevydržel. Takže zemědělství, chovatelství, fyzika, botanika, to všechno tady v praxi využiju. Jen elektroniku si do stavení tahat nechci, protože to zahlcuje prostor negativní energií.

Je nepochybné, že na hmotné statky budoucí partnerku neulovíte.
Myslím, že je pravděpodobnost jednoho promile, že se najde nějaká, která by tady chtěla žít a měla o mě zájem. Ale proč to nezkusit…

Čím se živíte?
Protože mám minimální náklady, docela slušně vyžiju z kozích sýrů. Prodávám je v Trutnově, také si za mnou ale najdou cestu lidé sami. Všechno musí projít veterinární kontrolou, není to jednoduché, ale celkem se daří.

Čím se bavíte?
Tohle všechno je vlastně jeden velkej kůň, i když je to skoro nepřetržitá práce. Mám ještě sklářskou pícku, kde chci vyrábět přírodní sklo, to mě chytlo, nikdo to už skoro nedělá.

Vy jste asi taky trošku hračička. Jaká je vaše původní profese?
Vyučil jsem se strojním zámečníkem. Pak jsem si udělal maturitu, dokonce mám čtyři semestry na právech.

To se vám tady asi taky občas hodí…
Určitě, někdy to byl a je docela boj.

Jak dlouho jste rozvedený?
Od roku 1998. Rozváděl jsem se, když mému staršímu synovi bylo skoro deset, mladší ale teprve začínal školu. To je věk, kdy kluci potřebují tátu, já jim ale tenkrát neměl moc co nabídnout. Po rozvodu jsem začínal úplně od nuly. Dnes sem za mnou kluci chodí, někdy pomůžou.

V určitém životním období jste se mohl klidně stát bezdomovcem. Vy jste ale tenhle zmatek přetavil ve svobodnou existenci. Co vám nejvíc pomohlo?
Asi pevné rozhodnutí změnit svůj život od základu, dát mu smysl. Víra a touha po obyčejném a poctivém životě v pravdě, jak ho dokázaly žít generace před námi.

Vaše živobytí je asi nejextrémnější ze všech vybraných farmářů. Umíte si představit ženu, která by byla ochotná s vámi takhle divokou existenci sdílet?
Upřímně řečeno, nedovedu. Musela by maximálně respektovat systém, který tady funguje. Musela by se přizpůsobit tomu koloběhu a neměnit ho k obrazu svému, to by nešlo. Musela by mít ráda zvířata, protože bez toho by tu nevydržela a utekla, ještě než by napadl první sníh. Taky by ji měla bavit práce na zahrádce, protože hodně žiju z toho, co si vypěstuju.

Potřebujete vlastně ženu, když jste skoro soběstačný a na samotu zvyklý?
Třeba by mohla přinést nějaké vlastní kvality, ale jak už jsem říkal, zásadní změny tady dělat nejdou – a ani bych je nechtěl. Kdyby se ale nějaká taková našla, bylo by hezké sdílet život s nějakou spřízněnou duší.

Myslíte, že byste našel i u sebe toleranci a ochotu se přizpůsobit?
Byla by to velká změna a lehké by to nebylo. Záleží na tom, jaká by ta žena byla, jak by mě oslovila, jestli by za to stála. Musí být poctivá a srdečná, vnitřně pravdivá, rozhodná, klidná
a pevná. A měla by se mi líbit a mít mě ráda.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama