Jak vidí proměnu v Duchcově designéři Lukáš s Martinou?

Designéři Lukáš s Martinou předělávali byt manželům Jarce a Evženovi, kteří celý život těžce pracovali a přesto nemohli našetřit na to, aby si svůj byt zařídili, tak jak by chtěli. Ač jsou v důchodovém věku, toužili po moderním bydlení, zejména Jarka si přála moderní kuchyň s vymazlenými spotřebiči. Co si o přestavbě myslí Martina a Lukáš?

Martina: Musím upřímně přiznat, že jsme si při prvním dojmu s Lukášem říkali, že tuto přestavbu nezvládneme za 5 dnů kvůli původnímu stavebnímu stavu bytu. Báli jsme se, že jakmile stavbu spustíme, stane se něco neočekávaného kvůli klasickému panelákovému jádru, starým rozvodům elektra a vody, kotli v kuchyni… Pak jsme do toho ale šli.

Po návštěvě bytu nám bylo jasné, že propojíme kuchyň s obývacím pokojem, příčka mezi těmito pokoji nebyla nosná. Tušili jsme také, že „sáhneme“ i do pokoje paní Jarky po její nosnou zeď – předtím byl totiž její pokoj dispozičně trošku větší, ale k ničemu to nebylo. Mně osobně se vůbec nelíbil kotel v kuchyni, i když ten nejde jen tak přesunout a nelíbila se nám také pozice a vzdálenost původní lednice a mrazáku, které byly v chodbě. Zásadním problémem původního stavu byla stávající poloha nábytku a dispoziční uspořádání prostoru, který nesplňoval potřeby manželů.

Nejvíce proměně prospělo zbourání staré příčky, propojení obývacího pokoje s kuchyní a nové instalace v kuchyni a její nové dispoziční uspořádání. Dali jsme také rodině velký jídelní stůl pro 6 lidí.

Soudě z reakcí rodiny a povídání si s nimi po předání věřím, že jsou z proměny nadšeni a vypadá to, že jsme se do jejich stylu trefili. Velmi příjemně mě překvapila reakce Jarky na kulatý a velký jídelní stůl, který si v takovém tvaru přála. Já osobně jsem se bála reakce Evžena, jestli nový interiér není moc „ženský“, ale chválil to a líbil se mu a nepřišlo mu to tak, takže tím potěšili oba mě.

Použili jsme klidné zemité barvy, příjemné tóny a materiály, které se hodí k lidem jejich věku. Věděla jsem, že nemá cenu návrh vymýšlet v duchu „uděláme něco úžasného“, cílem bylo vytvořit příjemný domov, který by Koškovým připomínal zahrádku, kde společně tráví tolik času. Moc se mi také líbily původní dekorace ve formě lahví a džbánů, které měl Evžen a Jaruška zase vlastnila hodně knížek o vaření či zahradě… Dále se nám líbila jejich původní sedačka a fotky vnoučat a rodiny…všechny tyto věci v novém interiéru zůstaly a krásně se tam hodily.

Věřím, že oba nejvíce oceňují novou kuchyň, nové vestavné spotřebiče, velký jídelní stůl a upravenou chodbu.

V případě Jarušky a Evžena si netroufám říct, zda interiér takto zůstane. Chovám k nim velký respekt už jen z podstaty toho, že jsou o tolik starší než my s Lukášem a těžko soudit, jak jim tento nový interiér opravdu a v delším časovém horizontu bude sedět. Budu vřele doufat, že úložné prostory jim stačit budou a hlavně, že si Evžen vymění tento pokoj s Jaruškou. Dále bych jim určitě doporučila rekonstrukci koupelny a toalety. Je zde staré jádro a aktuální podoba obou místností je nehezká a i nepohodlná.

Podívejte se, jak pracují Martina a Lukáš:

Lukáš: Proměna to byla náročná, na první pohled se prostor nezdál tolik komplikovaný. Postupně jsme ale zjišťovali, že navrhnout smysluplnou dispozici kuchyně, která bude vypadat dobře, nebude lehká věc – nešikovná pozice jádra, která nešťastně vystupuje do prostoru kuchyně a plynový kotel nám dělali potíže.

Problémem prostoru tak byla především jeho členitost a rozměry, které byly pro zamýšlený návrh stísněné, pracovali jsme téměř s centimetrovými limity pro vhodné zařízení nábytkem. Výzvou byla hlavně kuchyně, do které jsme chtěli dostat maximum úložného prostoru.

Prostoru prospělo vybourání příček mezi původní kuchyní a malým obývacím pokojem, zmizela tak zbytečná bariera mezi místnostmi, které stejně fungovaly společně – nebyly mezi nimi ani osazeny dveře.

Radost mi udělala skleněná posuvná příčka, která nově odděluje obývací pokoje, které lze nyní jednoduše otevřením této příčky propojit, ale zároveň poskytuje Koškovým i možnost nerušeného sledování televize v každém obývacím pokoji.

Vytvořili jsme přívětivý, klidný interiér pro „babičku s dědou“, pracovali jsme s teplými tóny barev, aby interiér nebyl křiklavý ani sterilně bílý. Dominantou prostoru je přesah podlahové krytiny na stěnu za televizí – prostor se tak sjednotil a zklidnil. Původní nábytek nám vůbec neseděl do charakteru proměny, nebylo možné jej nikam zakomponovat. Jediná sedačka, která byla v dobrém stavu, v novém interiéru našla místo. Plechová kuchyně přímo volala po vyhození.

Koškovi určitě ocení možnost propojení obývacích pokojů skleněnou příčkou. Myslím, že majitelé nic nezmění, samozřejmě si byt více vybaví drobnostmi a dekoracemi podle svého vkusu. Už když jsme přišli poprvé do bytu, tak bylo jasné, že každý – pan Koška i paní Košková – si zabydlují své obývací pokoje po svém. Zatímco pan Koška si svůj malý obývací pokoj s vystavenými VHS kazetami a skleněnými konvičkami na popíjení griotky dozdobil trojicí lahví od piva, do kterých elegantně zastrčil duhovou prachovku z vietnamské tržnice, paní Košková neváhala svůj pokoj povýšit na Sněhurčinu komnatu velmi sytou výmalbou růžovými vertikálními pruhy.