Korespondující zóny

Proto bylo pro nás s Karolínou Reslerovou důležité vytvořit v bytě několik oddělených, ale zároveň korespondujících zón.

Přesouvali jsme příčky a vytvářeli nové samostatné obytné zóny. Centrální obytný prostor je nyní přístupný přímo z předsíně. Je zde místo na sezení s přáteli a u televize, jídelní stůl a nová kuchyňská linka. Z obýváku ůžeme vstoupit do ložničky nebo na druhé straně do synova pokoje. Kromě dvou samostatných ložnic a centrálního obytného prostrou jsme získali i komoru u koupelny pro umístění pračky, která doposud stála vedle kuchyňské linky.

V rámci proměny jsme pracovali se dřevem, sytými barvami a textiliemi. Solidní knihovnu z tmavého dřeva doplňuje sytá barva těžkých závěsů na dřevěných garnýžích. Záclony jsou ze zlatavé organzy, která ladí s béžovou tapetou s něžným květinovým vzorem. Na podlahu jsme zvolili světlá prkna pro prosvětlení místnosti.

Přestože je prostor opravdu malý, každý si může najít svůj kout. Křeslo s lampou u knihovny nabízí intimní atmosféru, sedačka naproti televizi zase pohodlí, jídelní stůl je v těžišti na nejsvětlejším místě – vnáší do pokoje pohodu a optimismus.

Kuchyň by prostoru neměla vévodit, proto je koncipována v drobnějším měřítku a tvoří protiváhu knihovně na protější stěně. Místy je použit stejný dřevěný obklad.

V ložnici jsme pracovali se stejnou tapetou jako v obývacím pokoji. Její svislý pruh se objevuje například za dveřmi a upravuje proporce dlouhé stěny. Vybrali jsme starorůžovou barvu korespondující se zelenou v obýváku. V okně jsou rovněž stejné záclony i závěsy, jen laděné do růžova. Vše jsme opět doplnili béžovou (v návaznosti na tapetu).

Při tvorbě interiéru jsme mysleli na to, aby byly rovnocenně zastoupeny oba elementy – mužský i ženský. Navíc jsme neopomíjeli ani generační rozdíl.