Janda přichází o 250 000 Kč!

I když to na chvíli vypadalo, že se Olympic z náhlé ztráty svého bubeníka Milana Peroutky nevzpamatuje, kapela, která letos slaví 50. výročí svého vzniku, „jede dál“. V původní sestavě, doplněná o hostujícího bubeníka Martina Vajgla.

Petr Janda by totiž bez hraní nemohl žít. Když hrábne do strun, prožívá prý stavy blízké orgasmu. “Já jsem fakt netušil, když jsem jako malý chodil na housle, že moje láska k muzice bude jednou tak silná. Že ji budu upřednostňovat před nejkrásnějšími babami světa,“ říká. „Ale tuhle jsem říkal svojí ženušce, že už je to skoro jedna ku jedné,“ naráží na pohodový život se svojí třetí manželkou Alicí a dvěma malými dětmi.

Olympic je na tuzemské scéně jednoznačně nejúspěšnější kapelou, ale nikdo by si před lety na její budoucnost nevsadil. Když Janda odcházel na volnou nohu, loučil se se svým šéfem slovy, že do pěti let bude možná zpátky. „Říkal jsem si, že když Olympic nebude dlouho fungovat, budu dál dělat svoji původní práci. Měl jsem ji docela rád,“ vzpomíná.

Po maturitě neměl co na práci, tak vystudoval dvouletou nástavbu spojový mechanik. Naučil se všechno o telefonech, uměl spravovat malé i velké pobočkové ústředny a žil si klidným pohodovým životem. „Byl jsem nejlepší v ročníku, měl jsem samé jedničky, takže jsem dostal o třídu vyšší plat než ostatní – 900 Kč měsíčně. Pět stovek jsem dával mámě na snídaně, na večeře a na topení a čtyři mi zbyly. Připadal jsem si jako strašlivý boháč, než jsem zjistil, že jsem vlastně chudý. Ale já jsem nic zvláštního nepotřeboval.“

Myšlenky na odchod z hudební branže se mu honily v hlavě po okupaci v 70. letech, když kapela neměla do čeho píchnout. „To mě popadl takový sentiment, že jsem si říkal, že to vlastně bylo docela prima, když jsem chodil do tý práce. Já měl svůj rajon v oblasti svého bydliště. Tam bylo pár ústředen a já na ně dohlížel. Když se něco porouchalo, zavolali mě, abych to opravil, a zbytek času jsem se flákal. Nechodil jsem do práce „na píchačky“, jako to bylo jinde. Tak jsem si říkal, udělal bych si šichtu a měl klid,“ vzpomíná Janda.

Viděl, že jeho bývalí kolegové jsou v pohodě a zatoužil po ní taky. „Život muzikanta není nic pravidelného. A když se člověk ožení, má děti, tak zjistí, že je vlastně hrozný. V pondělí odjede, vrátí se za čtrnáct dní a děti ho pomalu nepoznávají. A kolik času stráví v autě, v letadle, v hotelu, takovýho toho prázdnýho času! Pak večer dvě hodiny hraje a zase má volno 22 hodin, což je v podstatě ubíjející.“

Dnes už by ale neměnil, jenom by ještě rád našel motivaci k dokončení desky, na které pracuje pět let. „Desky se neprodávají. Než ji natočím, už jsem v minusu 250 000 Kč. Potřeboval bych nějaký povzbuzující impuls. Třeba že se umístím v nějaké žebříčku. Nebo že dostanu Anděla. Ale motivace, že jsem nejvíc stahovaný na internetu, to teda pro mě velká motivace není,“ říká otevřeně.

Když není v Praze, hodně se svojí mladou manželkou cestuje. Několikrát už byli v Austrálii, kam by se Alice bez váhání i s dětmi přestěhovala. „Kdybychom tam měli co dělat, určitě by se nám tam líbilo, ale je mi jasné, že Petra už nepřesadím,“ říká.

Janda je Austrálií posedlý. Dokonce se pouští do nového byznysu. Objevil zázračné účinky papayi a chce na český trh přivést mast, která obsahuje až 80 % extraktu z tohoto ovoce. Její léčebné účinky si vyzkoušel na sobě a na dětech, takže jí bezpodmínečně věří.

Ivana Bachoríková

Dnes večer v TOP STAR magazínu na Prima family se dozvíte další informace o Petru Jandovi a skupině Olympic. Jaké reportáže ještě uvidíte se dozvíte ZDE.