11. listopadu 2010 11:00
Petr UllmannV civilu jsem šedá myška
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 1
V seriálu Cesty domů hraje Lucie Štěpánková pěknou dračici – Karolínu Hamzíkovou, která bojuje zuby nehty, aby od ní neodešel manžel a ona nemusela odejít z milované zlaté klece.
Ve Vinohradském divadle, kde je v angažmá, je to prý naopak, tam dostává role úplně jiné.
V divadle jste spíš za naivku?
Přesně tak, tam dostávám hlavně role naivních mladých holčiček, protože jim odpovídám typově. Ta zatím poslední je ve hře Toma Stopparda Na flámu, kterou teď zkoušíme. Je to moc fajn komedie, tak doufám, že se bude divákům líbit. Myslím, že přesně po takových komediích teď lidi nejvíc volají.
Natáčení seriálu Cesty domů jste začala pěkně zostra. Hysterické výstupy, svádění. Bylo to těžké?
Zostra jsem začala a pořád tak pokračuju. (směje se Lucie) Náročné to určitě bylo, ale vlastně mě překvapilo, jak se mi hysterické scény hrají lehce. Bála jsem se, abych při nich byla věrohodná. Naštěstí jsem na natáčení potkala výborné herce. Například Honza Dolanský, který hraje Romana, je skvělý partner na podobné scény. Dělá legrácky, ale když jde o věc, dokážeme být na sebe opravdu hnusní a navzájem se vybudit. Jakmile ale zazní režisérovo STOP, zase se uklidníme a pokračujeme ve vtipkování. Karolína má trošku posunuté hranice soudnosti. Je trochu zlatokopka a moc dobře ví, čeho se nechce vzdát. Ale na jednu stranu ji chápu. Rozpadlo se jí manželství, je v zoufalé situaci, v tu chvíli by asi každý jednal zbrkle nebo zkratově. Každý člověk za něco bojuje, nikdo nejsme úplně čistý. Jen ty prostředky se liší. Myslím, že tou bojovností jsme si s Karolínou docela podobné. Ale já jako Lucie bych se styděla chovat jako ona.
Kdy jste v životě za něco hodně bojovala?
Uvědomuji si, že mám v životě štěstí. Co si tak vzpomínám…musela jsem si vybojovat přihlášku na konzervatoř, aby mi ji rodiče podepsali, ale jinak mi jde všechno naproti, o nic dalšího bojovat nemusím. Zatím. (Lucie zaťukává na čelo, aby svými slovy štěstí nezakřikla)
Když vás vidí v seriálu váš přítel, neleká se, koho má doma?
Ne, on mě naopak v určitých situacích velmi poznává. Takže komentuje: Tenhle pohled znám, tenhle výraz taky znám. Bere mou seriálovou hysterii s humorem.
Na začátku natáčení jste říkala, že v metru pozorujete nenápadně lidi a hledáte mezi nimi inspiraci pro Karolínu.
To bylo na začátku natáčení, kdy jsem přemýšlela, jaká Karolína vlastně je, jak se chová, jak působí na lidi. Já v civilu vůbec nechodím nalíčená a nepotrpím si na výrazné oblečení. Když jdu večer do společnosti, tak se ráda namaluju a hezky obléknu, ale jinak ne. Líčím se v divadle a na natáčení, mimo ně nechávám obličej odpočinout. To samé je s oblečením. Karolína si potrpí na divoký, vyzývavý styl. Já nemám ani jedny boty na podpatku, vlasy nosím spíš stažené do culíku nebo drdůlku, rozpustím si je málokdy. A nejraději chodím v džínách, tričku a teniskách. V civilu jsem zkrátka šedá myška, která se přesunuje metrem z místa na místo. O to víc si užívám Karolínu. A inspiraci už nehledám, už jsem si ji vytvořila a snad vím, jak na ni.
Karolína lpí nejen na věcech, ale i na luxusní vile, v níž žije. Líbí se vám její interiér?
Interiér se mi líbí, ale takové bydlení vůbec není můj styl. Vyrůstala jsem ve Vsetíně v rodinném domě, ale vždycky jsem záviděla kamarádkám, které bydlely v paneláku. Byla jsem nadšená, že slyším výtah, sousedy přes zeď, že tam bydlí víc lidí. Připadala jsem si tam bezpečněji než v domě. Možná proto mě bydlení ve vile neláká. Ale mám ráda staré byty ve starých domech.
Takže jste se v domě bála?
Někdy ano. Například když jsem měla jít večer někomu otevřít, jít do sklepa nebo do garáže. Nedejbože, abych v domě spala úplně sama! Dokonce teď v létě, když jsem měla dům hlídat, protože rodiče nebyli doma, jsem byla trochu nervózní. Dům vydává různé zvuky a když v něm nebydlíte, nejste na ně zvyklá, lekají vás.
Co vám ještě nahání strach?
Mám dojem, že se pořád něčeho bojím. Fascinuje mě svět nadpřirozena a duchů, ale taky mi z něj běhá mráz po zádech. Ze všeho, co je – jak se říká – mezi nebem a zemí.
Zažila jste něco, co si nedokážete vysvětlit?
Ne. Ale můj problém je, že některé věci rychle zapomínám, takže pokud mě něco tajemného potkalo, už si to nepamatuju.
Vytěsňujete jen špatné zážitky, nebo i ty dobré?
Bohužel občas zapomínám i to hezké, co jsem prožila. Asi je to tím, že zažívám pořád nové a nové situace. Zkrátka se neprobírám minulostí, ale žiju přítomností. A tak by to asi mělo být…
A přítomnost je jaká?
Příjemná a spokojená, i když někdy mi chybí trochu víc času. Snažím se užívat si krásné podzimní dny, chodím se svým pejskem na procházky. Když je čas, vyrazíme na výlet. A těším se na Vánoce. A hlavně na zasloužené volno.
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 1
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 2
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 3
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 4
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 5
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 6
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 1
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 2
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 3
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 4
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 5
Cesty domů, V civilu jsem šedá myška 6
Autor článku
Petr Ullmann
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
