12. dubna 2011 17:00
Petr SoučekVencla si opravdu užívám
Cesty domů, Ladislav Hampl 2
Ladislav Hampl hraje asi největšího záporáka seriálu, ambiciózního a prospěchářského doktora Jakuba Vencla. Jak se mu s ním žije a co si díky němu pochvaluje?
Slyšela jsem, že režisér Jaromír Polišenský vám říká Doktore Cvachu?
To je jen interní vtípek. Vencl je negativní postava a protivný chlap podobně jako Cvach v legendárním seriálu, ale je mezi nimi podstatný rozdíl. Cvach byl jako doktor neschopný, proto se uchyloval k různým intrikám. Vencl je naopak vynikající doktor, ale jako člověk taky za moc nestojí. Jde si za svým cílem přímo a neohlíží se napravo ani nalevo, jeho ambicí není být oblíbený, ale stát se jednou primářem.
Jak jste na tom s ambicemi vy?
Kdysi byly hodně velké. Jako malý jsem chtěl být fotbalista, pokud možno v reprezentaci. Jenže jsem byl trochu líný a neměl dostatečnou vůli, takže jsem musel slevit. Co se týče herectví, mou ambicí je dělat dobře své povolání. Ale ne za každou cenu, nejsem žádný loktař. Těší mě, že můžu hrát v Divadle Na zábradlí, je to dobrá adresa. Potkal jsem tu plno skvělých kolegů a já jsem rád, že jsem jako začátečník přišel právě k lidem s tak úžasným humorem a názorem na svět. Protože i když máme na repertoáru převážně vážné kusy, nehrajeme o nich vážně. Myslím, že mě tahle parta lidí úžasně formuje a jsem s nimi moc rád. A jsem rád i za to, že mám vůbec práci, jak divadlo, tak natáčení. A do oblak už nekoukám.
Hrál už jste někdy podobně negativní postavu, jako je Vencl?
Ne, takového grázla hraju poprvé, většinou dostávám kladné hrdiny. Proto pro mě byl Vencl trochu protiúkol, ale je fajn, že můžu uplatnit zase trochu jiné herecké prostředky. Ze začátku jsem tápal, ale už jsem si Vencla obhájil. Herec by měl mít vždycky k postavě kladný vztah, měl by ji mít rád, i když si o ní nemyslí nic dobrého. Protože jinak by ji hrál s příliš velkým odstupem. Venclova povaha je dána určitými bolístkami z dětství, které postupně vyplouvají na povrch. Je to výborný doktor, který si ale jako závodní kůň s klapkami na očích běží jen ve své dráze a neohlíží se na okolí. Chce vyhrát – stát se primářem a získat si uznání. Všechno co dělá, je jen ryze pragmatická snaha dospět k cíli. A lidi k tomu používá jako loutky. I ženy. I když ne vždycky mu to vychází. Vencla si opravdu užívám. Z natáčení jezdím s úžasnou náladou, veškeré negativní emoce, které bych v sobě mohl mít, díky němu ventiluju.
Vencl jde na ženy pragmaticky, jakou metodu používáte vy, když chcete získat nějakou slečnu?
Nevím. Já jsem holky nikdy moc nebalil. Čím bych tak mohl upoutat? Možná sympatií, trochu i naivitou. Na to by vám lépe odpověděla moje žena, čím jsem ji zaujal.
Čím zaujala ona vás?
Svou bezprostředností, ženskostí, humorem, očima, úsměvem, tancem. Tím, že o mě jevila zájem jako o člověka a ne jako o herce, protože vůbec nevěděla, co dělám. Když jsme se potkali, byla to láska na první pohled a od té doby jsme spolu.
Proč říkáte „žena“ a ne „přítelkyně“?
Protože to nejlépe vystihuje náš vztah. Manželka, přítelkyně, stará, mladá, nic z toho se mi nelíbí. Moje žena je zkrátka moje žena, je to pro mě krásné a bohaté slovo a nejlepší výraz pro náš vztah.
Co vás upoutá na ženách jako první?
Oči, rty a pak zbytek.
Nepřipadáte si někdy hodně vážný? Kdy jste udělal v životě největší blbinu?
Umím dělat blbiny, ale jen ve chvílích, kdy na mě není moc vidět, kdy jsem se svými nejbližšími.
Máte nějakou nepříjemnou zkušenost s doktorem?
Když jsem chodil do druhé třídy, kýval se mi jeden zub. Školní zubařka mi jich ale najednou vytrhla šest. Takže jsem snad rok chodil s ohromnou dírou v puse. Teď mám zubaře skvělého, ale ten strach ve mně pořád zůstává.
Nesmály se vám tenkrát děti?
Smály. Rok jsem byl pizizubka a jedl krupicovou kaši a podobné věci. Ale taky jsem byl výrazný blonďák a prcek. Pak jsem od sedmi let chodil na přednes a od deseti na tvořivou dramatiku. Což se některým klukům nezamlouvalo, tak se mi občas posmívali. Ale já nedával najevo, že mě to štve a dělal jsem, co mě baví, bez ohledu na jejich mínění. Prát jsem se nechtěl, nikdy jsem to nedělal, protože nemám rád konflikty. Naopak - byl jsem hrdý, že mám jiné zájmy než ostatní kluci. Později na gymplu už jsem koketoval s Libereckým divadlem a po maturitě šel na DAMU. Jsem ze sportovní rodiny, u nás byli všichni basketbalisté, jen já jsem trochu černá ovce. Ale sport mám rád.
O co jste v životě nejvíc bojoval?
Myslím, že bojuju pořád. O to zůstat slušným člověkem. Vydržet to celý život musí být někdy docela dřina.
Autor článku
Petr Souček
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
