Nejčastější chyby Čechů při jízdě na kole

Proto se Dalibor Gondík v pořadu Gondíci s. r. o. za tímto ostříleným bikovým matadorem vypravil, aby společně poukázali na nejčastější chyby a řekli si, jak je možné je napravit, jak jezdit na kole správně. A jak mít z kola co největší radost.

1. Správné kolo a oblečení

Prvotní problém spočívá už ve špatném výběru kola. Každý by měl při své volbě brát v úvahu hlavně to, kde a jak chce na kole jezdit. Jestli potřebuje kolo horské, krosové nebo městské. A pak také to, jak je vysoký, jakou má hmotnost, věk a podle toho si nastavit pedály i řídítka. Častou chybou je i nastavení sedla. Když je příliš nízko, bolí cyklisty zbytečně stehna. Když vysoko, tak zase bolí záda. Nelze zapomenout ani na oblečení, které by mělo být pohodlné a hlavně funkční, aby se cyklista mohl správně pohybovat a udržovat teplotu vhodnou pro tento sport.

2. Zvládám rovnováhu

Při tréninku lepší techniky jízdy na kole je důležité osvojit si základní dovednosti. V těch dělá většina z nás chyby. Tou zásadní dovedností je rovnováha. Její dobré zvládnutí se odráží skoro v každé činnosti při jízdě na kole, a hlavně v terénu vám dodá větší pocit jistoty „Existují na to různé cviky. Výborné je například začít trénovat na úzké stezce nebo jen čáře na zemi. Jedeme pomalu, s citem brzdíme až do zastavení, pak povolíme brzdu a zase se plynule rozjedeme. Nejde o to stát na kole, ale umět jet co nejpomaleji a nejplynuleji. Ale časem se vám třeba podaří na chvilku zastavit ,“ radí Josef Dressler, zkušený lektor jízdy na kole.

Podobné prima rady najdete v pořadu Gondíci s. r. o., který vysíláme vždy v sobotu v 16.25 na Primě. Druhou věcí, která je velice důležitá, je udržování správného rytmu jízdy. Tedy vědět, kdy kolo nechat jet, kdy ho někam směrovat, kdy přidat rychlost a kdy naopak jet pomaleji. Velmi důležité je také sledovat cestu před sebou. „Vždy se díváme několik metrů před sebe a snažíme se předvídat. Nedívejte se pod přední kolo, a už vůbec ne na to, čeho se bojíte. Když uvidíte na cestě kámen a budete se na něj dívat, tak do něj nejspíš narazíte. Pohled vaší hlavy působí na naklonění ramen a ty na nasměrování kola. Je to drobnost, ale velmi zásadní,“ dodává Josef Dressler.

3. Brzdění

Způsob brzdění je třeba přizpůsobit dané situaci. Podobně jako u motorky, brzdná síla se přenáší hlavně na přední brzdu, a proto je účinnější brzdit právě pomocí ní. Je ale potřeba mít v prstech „malé ABS“, a brzdit tedy s citem, nejlépe jen jedním nebo dvěma prsty. Pak se vám i lépe ovládají řídítka. A samozřejmě brzdit včas a s rozmyslem, nikoli až na poslední chvíli. Třeba před nájezdem do zatáčky, a ne až v ní. „Pamatujte, že zablokovaná kola se netočí, ale smýkají se. A to je nebezpečné! Kola se musí aspoň částečně točit, aby dokázala v klidu projet složitější místa terénu,“ varuje Josef Dressler.

4. Jízda v terénu

Jezdit v terénu je mnohem zábavnější a mnohdy bezpečnější než jízda po silnici mezi auty. Zvládne ji každý, jen musí dobře znát své schopnosti a možnosti svého kola. Je lepší učit se vše postupně a zvyšovat obtížnost svých vyjížděk i terénu. Je lepší si z výjezdu fixovat pozitivní zážitky a dovednosti než strach a fobie z pádu.

Josef Dressler Dvojnásobný mistr světa, mistr Evropy a dvacetinásobný mistr republiky v biketrialu, propagátor cyklistiky, nejzkušenější český učitel jízdy na kole a pořadatel výukových Dressler Campů. Za posledních šestnáct let autor mnoha výukových článků v novinách, časopisech i na internetu, autor knih Škola kola (2002 a 2013) a EnCYKLOpedie (2003), moderátor cyklistických závodů a seriálu Junior Trophy na Kole pro život, učitel jízdy na kole na mnoha cyklistických akcích a festivalech a trenér juniorského mistra světa a Evropy v biketrialu Laca Janošky. www.dressler.cz, www.skolakola.cz

Pokud náhle uvidíte překážku, je dobré nejdříve vyhodnotit, jak je velká a jestli na ni stačím. Je potřeba si předem uvědomit, co chci udělat. „Například uvidíte kládu a řeknete si – abych ji překonal, mohu udělat to a to. Rozhodnu se a jedu. Jakmile se rozjedu, už o sobě nepochybuju. Překážku překonáte aktivním přístupem, ale ne zabrzděním, zvednutím nohou z pedálů nebo rukou z řídítek. I tady by se měla kola točit,“ vysvětluje Josef Dressler. Také průjezd zatáčkou patří v terénu k základním, ale často k chybně zvládnutým prvkům. Člověk by se měl od počátku zaměřit na výjezd ze zatáčky. Tedy včas si přibrzdit, podřadit a zvolit správnou stopu. Platí jedno pravidlo: není rychlejší ten, kdo do zatáčky první přijel, ale ten, kdo z ní první vyjel!

Trénink složitějších prvků je taktéž lepší provádět postupně. Nejdřív mít správně zažité základy a na nich pak stavět další prvky. Častou chybou bývá nechat se vyhecovat od zkušenějších kamarádů cyklistů slovy: „Pojeď, to dáš!“ Nejsnadnější, a hlavně rozumnější cestou je začínat pod dohledem povolaného odborníka. Osvojit si základy jezdecké techniky může každý zvládnout v několika dnech v některých resortech či na cyklocampech. Za tři dny se nedá naučit všechno, ale dají se žákům otevřít dveře do jejich nové cyklistické budoucnosti. „My se na našich akcích a campech snažíme lidem hlavně ukázat, že kolo je hračka, se kterou je prima si hrát,“ dodává na závěr Dressler.

(web)

Mohlo by vás zajímat: