Dnes nezastupitelné místo brambor v kuchyni dokládá jen stručný výčet u nás oblíbených pokrmů: bramborák, bramborové knedlíky s uzeným, se zelím či špenátem, francouzské brambory, brambory zapečené se slaninou, šťouchané brambory nebo bramborová kaše...
Tentokrát se naučíme připravit bramborovou tortillu se šunkou, salátem a sýrem, Martinovu bramboračka, lokše se švestkami a mákem či hedvábnou bramborovou kaši.
Podívejte se už nyní, jak připravit hedvábnou kaši:
Už děti ve škole se učí, že do Evropy brambory dovezl Kryštof Kolumbus z Jižní Ameriky. Doma jsou na území dnešního Peru, kde rostly už před pěti tisíci lety. Odolná hlíza byla jedním z mála, čemu se v horských oblastech And dařilo.
Význam divoce rostoucí plodiny brzy pochopili místní obyvatelé, říkali jí „papa“ a naučili se z ní vyrobit třeba mouku nebo pivo. Inkové dokonce uctívali několik bramborových božstev.
Do Severní Ameriky je pak přivezli o skoro sto let později angličtí a irští námořníci na slavné lodi Golden Hind, na které Francis Drake obeplul zeměkouli.
V očích Evropanů byly brambory pohanskou plodinou a vzbuzovaly krajní nedůvěru. Díky poměrně vysokému obsahu vitamínu C a dobré trvanlivosti však nakonec zachránily život mnoha námořníkům a staly se hlavní zbraní v boji s kurdějemi.
Potenciál této plodiny vycítil až pruský král Bedřich II. Veliký. Pochopil, že za málo peněz rychle a levně nakrmí mnoho lidí. Proto někdy kolem roku 1740 nařídil ve své zemi plošné pěstování brambor.
Pro brambory jsme si tentokrát s Hrdinou kuchyně dojeli na Vysočinu za pěstitelem panem Rasochou.
Sledujte 9. premiérový díl pořadu Hrdina kuchyně v sobotu ve 13.45 na Primě.
Kdo je skutečným hrdinou kuchyně? Přece kvalitní surovina! A jako správný „hrdina“ má i ona svůj příběh! S herečkou Marií Doležalovou a kuchařem Martinem Škodou budeme proto nejen vařit, ale vypravíme se i za farmáři! Zjistíme, co to obnáší chovat krůty, králíky, ovce, jak vyrobit kozí sýr nebo třeba vypěstovat dýni. Nenechejte se ujít nový lifestylový magazín plný nejen skvělých receptů! Radost z jídla může být totiž o to větší, když víme, z čeho vaříme.
