Povídám povídám pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci

Jednoho rána nevyjde slunce a vzápětí se na zámku u krále objeví Sluneční paní se stížností na čarodějnici z Černých lesů, která prý zabila a upekla jejího zlatého kohouta a slunce teď nemá kdo vzbudit. Král chvíli váhá, nechce si to u čarodějnice rozházet, ale po dluhém přemlouvání dcery Jasněnky (Michaela Kuklová) a její chůvy rozhodne ve prospěch Sluneční paní. Kohout obživne, slunce vyjde, ale čarodějnice je divoká vzteky. Přižene se na zámek i se svojí hubatou dcerou Černavou a předpoví králi, že jeho jediná urozená dcera se vdá za usmoleného ševce. Jasněnce to sice nevadí, ale král se s touto myšlenkou smiřuje jen těžko. Dá princeznu zavřít do nejvyšší věže zámku a nechá strážit.
Mezitím čarodějnice v lese objeví dva chasníky, kteří se hádají o to, který z nich je ve svém oboru lepší. Rozhodne se jejich při rozsoudit a dá jim úkol: každý vyrobte to nejlepší, co dokážete. Zatímco kovářský tovavryš Ondra vyrobí železnou slepici, která běhá jako živá a snáší vejce, mladý švec Jíra (Jan Potměšil) si z jemné kůže spíchne křídla a čarodějnicím uletí.
Když se dozví o princezně ve věži, zaletí se na ni jednoho večera podívat a světe div se, ti dva se do sebe hned zamilují. Jejich další schůzku již ale král odhalí a Jasněnka s Jírou stihnou na poslední chvíli z věže odletět. Protloukají se světem spolu; Jíra šije boty a Jasněnka je prodává na trhu. Nic by jim ke štěstí nechybělo, kdyby jejich láska nebyla trnem v oku žárlivé Černavě. Čarodějnice proto Jasněnku unesou a Jírovi po jeho milé zůstane jen červený střevíček, který ji kdysi ušil. Naštěstí má své straně laskavou Sluneční paní a také čarodějku ze všech nejmocnější – lásku.