Nejzajímavější světové pálenky

Láhev domácí pálenky z dovolené může být skvělým dárkem, ale také dost nebezpečným lektvarem. Zvlášť při cestování do destinací tak exotických, že v nich narazíte pouze na černé palírny, je třeba být velmi opatrný. Amatérský alkohol může obsahovat velké procento jedovatého methanolu. Přečtěte si, co pili japonští letci Kamikadze a kde se pálenka může sama vznítit!

Tequilla (Mexiko) 30 – 40%

Modrá agave je kaktus, který je základní surovinou na výrobu mexické tequily. Ta se smí vyrábět jen v pěti oblastech Mexika a jediný možný doplněk k ní je sůl a citrón. Sůl zabrání odvodnění organismu a citrón pomáhá odbourávat alkohol.

Rum (Karibik)

Z melasy nebo ze šťávy získané z cukrové třtiny se destiluje rum. Původ má v souostroví Antil v Karibiku, kde na každém ostrůvku najdete jeho specifickou variantu. Rum má dlouhou tradici na Kubě nebo v Dominikánské republice.

Lao-lao (Thajsko a Laos)

Pálenka z rýže, kterou seženete všude v Thajsku i v Laosu zřejmě proto, že si ji téměř každý vyrábí sám doma. To je také důvod, proč panáka lao-lao téměř nikdy nelze odmítnout – je to zkrátka tradice a každý místňák je na svou kořalku patřičně hrdý.

Bac Ha (Vietnam)

Kukuřičná pálenka z malé vesničky ve vietnamských horách je specialitou zdejšího kmene Hmong. Lokalita Bac Ha je také jediným místem na světě, kde ji seženete. Dejte si ale pozor – tahle kořalka má prý tak vysoký obsah alkoholu, že někdy dojde k jejímu samovznícení!

Saké – japonská delikatesa

Pokud chcete ochutnat opravdové japonské sake, pak pátrejte po moku jménem Nihonšu. Je vyroben fermentací rýže a v tom se podobá výrobě piva - nejde vlastně o pálenku jako takovou. Sake je možné pít studené, teplé nebo horké a jeho sláva se do světa rozšířila hlavně po druhé světové válec – sake totiž bylo známo jako nápoj pilotů kamikadze.

Cachasa (Brazílie) 38 – 54%

Brazilská pálenka cachasa je často přirovnáván k rumu, k její výrobě je ale používána zelená cukrová třtina. Cachasa je základem pro koktejl Caipirinha.

Metaxa (Řecko)

V magickém roce 1888 připravil Řek Spyros Metaxas první láhev Metaxy. Vydestiloval ji ze tří druhů sluncem vysušené vinné révy a nechal zrát v dubových sudech. Počet let zrání = počet hvězdiček. Poté se metaxa smíchá s archivními víny a tajnou směsí řeckých bylin.

Waragi (Uganda)

Snad nejnebezpečnější je ugandská pálenka waragi. Podomácky vyráběná kořalka se podobá ginu a pro její cenu jí holdují hlavně chudí obyvatelé Ugandy. Neodborná příprava má ale za následek vysokou hladinu jedovatého methanolu, takže waragi má na svědomí už stovky lidských životů. Uganďané jí říkají „Rychlá smrt“, přesto dál vyrábějí jedovatý mok. Je to totiž mnohdy jejich jediná obživa.

Rakie (Turecko a Balkán)

Nadvakrát je nutné vypálit zkvašené vinné hrozny, aby vznikla rakie, turecký národní nápoj. Anýzový mok osmanského původu je tady nejkonzumovanějším alkoholem.

Brennivín (Island)

Z bylinek, které možná ucítíte ve skandinávské lihovině Brennivín, převládají anýz a kopr. Na Islandu je dochucován kmínem nebo andělikou a je zde považován za pravou islandskou specialitu. Vyrábí se z brambor a popíjí se hlavně k pokrmům z nakládaných ryb.

Ouzo (Řecko a Turecko)

Další pálenka, jejíž důležitou přísadou je anýz, je ouzo. Původně snad vzniklo právě z turecké rakie, jde ale o pálenku z matoliny (zbytky z vinných hroznů). Charakteristická je vůně aromatických bylin a hlavně změna barvy z čiré na mléčnou, smícháte-li ouzo s vodou. Jeho výrobou je proslulý řecký ostrov Lesbos.

Calvados (Francie)

V Normandii kdysi ztroskotala španělská loď El Calvador a od té doby se tu po ní jmenuje skoro všechno – včetně jablečné pálenky calvados. Ta pravá vzniká dvojitou destilací zkvašeného jablečného moštu a následným dvouletým zráním v dubových sudech.

Není Arak jako Arrack

Čirá anýzová datlová pálenka arak pochází z Blízkého východu a je velmi oblíbeným nápojem v Iráku, Libanonu, Izraeli, Jordánsku nebo v Sýrii. Často je zaměňována s arrackem, což je podobná pálenka z Indonésie, Indie a Srí Lanky.Ten se vyrábí ze zkvašené mízy kokosových palem, cukrové třtiny, červené rýže a ovoce. V každé zemi je arrack trochu jiný, všude ale chutná podobně jako rum.

Boukha (Tunisko) 36 – 40%

„Fíková brandy“ nebo boukha je čirá fíková pálenka v Tunisku. Je prý národním nápojem, ale protože v muslimům je alkohol zapovězen, pijí ji nenápadně smíchanou s ovocnými šťávami.

Quetzalteca (Guatemala)

"Raketová pohonná látka" – tak nazývají obyvatelé Guatemaly svůj národní šnaps jménem Quetzalteca. Její pravé jméno je odvozeno od vzácného ptáka kvesala, který obývá zdejší pralesy a jehož obliba sahá až k starým Májům. Kvesal je guatemalským národním zvířetem.

Pisco (Peru)

Kdysi se všechno kvalitní víno z Peru vozilo do Španělska a tak vznikla pálenka pisco – destilací vína z hroznů horší kvality. Pisco bylo oblíbeným nápojem námořníků a dnes je považováno za kulturní dědictví Peru.

Zajímá vás světová kuchyně? Pak si v sekci Gurmán na cestách přečtete třeba o:

• ruském Kaviáru
• zajímavosti o stolování v cizích zemích

Autor: Viola Kratochvílová