Profil rodiny, které jsme ve Velvarech předělávali koupelnu

Ono se řekne koupelna - tak málo stačí někomu ke štěstí? Omyl. Málo to rozhodně není. Zvlášť pro člověka, který je tělesně postižen. A zvlášť v případě, kdy koupelna vypadá jako provizorní špeluňka. Na designéry Martinu s Lukášem čeká velká výzva. Souboj s časem i se sebou. Budou muset obrátit všechno vzhůru nohama, aby splnili sen dvěma lidem, kterým láska pomohla přežít.

O 17 let mladší Zdeňka a Jozef, který oslavil letos sedmdesátku, jsou spolu dlouhých 30 let. A stále se milují. Není větší důkaz jejich lásky, než to, co společně překonali. Vypořádali se s lecčíms nelehkým, ale nejtěžší zkouškou jejich lásky byla zlá hra osudu před dvaceti lety. Tehdy náruživý sportovec, živitel a ochránce rodiny prodělal těžkou mozkovou mrtvici s následnou embolií.

Čert vem existenční propad, do kterého se rodina kvůli téhle soukromé tragédii dostala, důležité je, že manželé tu jeden pro druhého zůstali. Jen ten běžný život by si zasloužili žít lépe. Jozef se totiž kvůli svému postižení nedokáže obejít v koupelně bez pomoci manželky. Nevleze do vany ani ven z ní a sám se neumyje. Maličká stará a studená koupelna bez potřebného vybavení není rozhodně důstojná. Michaličkovi proto touží po nové funkční koupelně se sprchovým koutem místo vany. Sami na její přestavbu nemají a nikdy už z invalidního důchodu a platu poštovní doručovatelky nenašetří.

Zdence bylo pouhých 21let,když se se svým otcem, který dceru střežil jako oko v hlavě, vydala na dovolenou do Bulharska. Řidičem zájezdového autobusu byl tehdy skoro čtyřicetiletý Jozef, který k moři vyvezl i své dvě dcery. Jejich matka, alkoholička, rodinnou dovolenou promeškala. Mužný Jozef, správný chlap s dávkou rozhodnosti tenkrát mladičkou Zdenku okouzlil, když jí pomáhal hledat otce, zmeškavšího téměř odjezd autobusu. Byla to láska na první pohled a trvalo půl roku, než se Zdenka navzdory přání rodičů, nastěhovala do bytu Jozefa. Ten se mezitím rozvedl s těžce na alkoholu závislou ženou a ve své péči měl dvě dospívající dcery. Nový pár musel ustát pichlavé poznámky okolí a nevoli nejbližších, kterým byl trnem v oku na tehdejší dobu nezvykle velký věkový rozdíl.

"I kdyby to byl vztah na 2 měsíce, stojí mi to za to", hájil tehdy své vzplanutí Jozef. Navzdory zlým sudičkám trvá dodnes. Zdenka nejen že se ujala dobře role paní domu a dokázala s nevlastními dcerami navázat vřelý vztah, ona se zhostila i role parťáka ve firmě manžela a v jeho sportovním fandovství. Přijala jeho životní styl a jeho společnost se stala i její. Brzy se jim narodila třetí, pro Zdenku vlastní dcerka a jejich život vypadal sluncem zalitý. Dařilo se v podnikání, dařilo se ve vztahu, dařilo se v životě. Přesně do předposledního dne v roce před asi dvaceti lety. Tehdy se jim otočil život na ruby. Těžká mozková příhoda a její následky přinesly zásadní drama.

Všechno, co manželé plánovali, bylo pryč. Ještě chvíli firmu drželi, ale nefungovalo to, tak podnikání ukončili. Zdenka si našla práci na poště, jako doručovatelka. Přímo bídou netrpěli, žili nějaký čas z našetřených peněz, ale úspory se rapidně tenčily.…. Josef potřeboval péči. Dost peněz šlo do různých rehabilitací a pomůcek, které mnohdy nesplnily účel.

Dřív Zdence s péčí o manžela pomáhaly dcery, dnes už žijí svůj život. Mají ale půjčky, úvěry, nejstarší je už vdova, tudíž o pomoci s přestavbou nemůže být řeč. A přestavět koupelnu si sami Michaličkovi dovolit nemohou, nemají na to finance, ani sílu ani energii. Jozef by si dříve troufl sám, ale dnes má ohrnutou levou ruku, špatně chodí a jeho stabilita je narušena. Zbývá jedině vyhrát.

Tady není pro naše designéry důvod k váhání. Ač půjde o náročnou rekonstrukci, designéři mají touhu se jí zhostit a splnit v pěti dnech téměř nemožné.

(web)

Mohlo by vás zajímat: