GLOSA JANA VÍTKA: BUDOUCNOST jako BOTA DUPAJÍCÍ DO TVÁŘE ?

Pořád mne při četbě vědecko-fantastických knížek překvapuje, jak se jejich poselství během času mění, jak může v jiné době nabýt jiný smysl  a společenský význam.
George Orwell 1984
George Orwell 1984

reklama

Platí to zejména o klasických dílech dystopického žánru. Ve většině případů jde o příběhy  odehrávající se ve smyšlené společnosti - často diktátorské, nespravedlivé a odpudivé - v níž její příslušníci prožívají obludnou noční můru. Když dnes některá z nich čteme znovu, nemůžeme se ubránit pocitu, že jsme ve zrychlujícím se skluzu do budoucnosti, kterou jejich autoři předvídali.

Podobně jako totalita v románu George Orwella 1984, politická korektnost nám ukládá nový newspeak s cílem vymiškovat řeč tak, aby nebylo možné nazvat věci pravým jménem. Když zlo nelze pojmenovat, nelze proti němu bojovat.

Podobně jako občané v Margaret Atwoodové Handmaid’s Tale (Příběh služky) jsme soustavným vymýváním mozků vedeni k tomu, abychom znali své místo a povinnosti, pochopili, že nemáme žádná skutečná práva, přijali určený osud, nevzbouřil se a neutekli.

Podobně jako v Aldoux Huxleyho Konci civilizace (Brave New World) spějeme do báječného nového světa, v němž národní a kulturní identita patří dávné minulosti. Nevzniká genetickou manipulací, jak předvídal Huxley, ale křížením zcela přirozenou cestou.  Snadno ovladatelní metisové nové Evropy se podrobí vládnoucí elitě dobrovolně a bez odporu jako nižší kasty vyšším v Huxlyho románu.

Podobně jako v Jean Raspailově Táboru svatých připlouvají k nám Středozemním mořem utečenci před bídou a hladem. Máme je uvítat nebo zahnat zpět? Evropské národy jsou názorově rozpolcené na hlasitou menšinu a mlčící většinu. Když se političtí vůdci konečně rozhodnou jednat, je pozdě… v Raspailově románu, který není čistou dystopií, ale spíše historií naší budoucnosti.

Co se v těchto příbězích odehrává připadá dnes mnohem bližší naší skutečnosti nežli předtím.  A my se nyní nacházíme před stále naléhavější a znepokojivější otázkou, jak zabránit tomu, aby se to skutečně stalo.

„Jestliže chcete mít obraz své budoucnosti, představte si botu dupající do lidské tváře,“ varoval Orwell.

Pro dobro našich potomků doufejme, že se výjimečně mýlil. Neboť s předvídáním budoucnosti je potíž, ani ne tak proto, že nevíme, co se může stát,  ale hlavně proto, že může dojít ke zvratu, o němž  si myslíme, že se stát nemůže.

Jan Vítek

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajsví FTV Prima.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama