KOMENTÁŘ BENJAMINA KURASE: Zpráva o stavu civilizace (17)  - V kontextu italsko-polského bloku proti francouzsko-německé hegemonii je Soukupův vstup do politiky dobrá zpráva?

Francie s Německem si v rámci EU zřejmě budují novou franckou říši, zhruba na území Karla Velikého. Můžeme jim klidně začít oběma říkat zjednodušeně Frankové.
Matteo Salvini hrozí přivézt všechny migrantské lodě do Marseille
Matteo Salvini hrozí přivézt všechny migrantské lodě do Marseille

reklama

Má v tom prý být i jakési předznamenání vzniku evropské armády, asi do boje proti evropským občanům ve stylu policejních masakrů francouzských žlutých vest (2 000 raněných, podle některých zpráv), které jsou už možná nácvikem (mimochodem, kde jsou ty desetitisíce francouzských policistů, když jim v ulicích řádí muslimská mládež a zapaluje auta?). Tou zářnou budoucností novofrancké říše je i nejnovější německá policejní statistika potvrzující v průměru 770 trestných činů páchaných migranty denně, přes 270 000 pak ročně.

Neposlušné státy Frankové už hrozí trestat finančně. Zatím. Asi než rekrutují tu novou verzi franckých křižáků (nebo že by už zdomácnělých půlměsíčníků?) na tažení proti kacířům.  

Itálie se spojuje s Polskem do bloku, který chce jejich říši vzdorovat. Má Francouzů a jejich nadávek plné zuby a brání se senzačními odhaleními. Tím nenovějším je tvrzení vicepremiéra di Maia, že Francie stále vykořisťuje 14 svých bývalých kolonií tištěním „koloniálního“ franku, z jehož mezinárodních obchodních transakcí si ponechává podíl, a tím udržuje Afričany v bídě a přímo zapříčiňuje jejich migraci, kterou pak odskáče Itálie jako první vstup do Evropy. Francouzské ministerstvo zahraničí si za to k pokárání předvolalo italskou velvyslankyni, jako že tohle jako teda pozor. Čím Itálii pohrozili, zveřejněno nebylo. Ale napětí mezi nimi, které vypuklo už před rokem zjištěním, že francouzská policie tajně vrací migranty na italské hranice, zatímco Macron nadává Salvinimu, když odmítá migrantské lodě přijímat, za což mu Salvini hrozí přivézt všechny migrantské lodě do Marseille, italsko-francouzské vztahy už teď hezky vyhrocují.  

První viditelný boj mezi dvěma bloky se odehraje v europarlamentních volbách. Salvini už slíbil, že „zbourá bruselskou zeď“. Velmi zjednodušeně řečeno, začíná boj mezi už jen tence zastíraným německo-francouzským imperialismem vydávaným za liberalismus, a italsko-polským nacionalismem, též označovaným přezdívkou populismus a liberálními imperialisty obviňovaným z fašismu. Evropské národy se po letech předstíraného eurobratrství zřejmě vracejí ke svým vrozeným náturám a archetypům. Francie k Napoleonovi, Němci k – no, abychom nepřeháněli, řekněme zatím jen Kaiseru Wilhelmovi. Italové ke Garibaldimu a Poláci k Sobieskimu.

Abychom chápali co se děje, připomeňme si rozdíl mezi nacionalismem a imperialismem, bez ohledu na to, jak si říkají samy. Nacionalismus se stará o svůj národ, neobtěžuje druhé a ctí jejich jinakost a svobodu. Imperialismus se snaží ovládat druhé a vnucovat jim svou politiku. Který z těch dvou nových bloků se chová tak či onak, je snadno dohledatelné. Mezinárodní konflikty tedy nezaviňuje nacionalismus (jak se dnes rádo a mylně tvrdí), nýbrž imperialismus, čili tendence vnucovat svoje systémy a ideologie druhým (tento historický fakt najdete dobře rozepsaný v nové knize Yorama Hazoniho The Virtue of Nationalism).

EU se už asi nevyhyne otevřenému konfliktu, který by mohl končit rozpadem a rekonstrukcí nebo rozdělením. Zda to bude ono, nebo naopak další utužení „stále větší integrace“, které vyhrotí totalitní aspekty EU a tím jeho kolaps jen oddálí a učiní bolestnější, bude záviset na tom, kdo se v europarlamentních volbách přidá ke komu.

K italsko-polské alianci patří jednoznačně Maďarsko a možná Rakousko (pravověrný euroskeptik by si teď skoro přál, aby se brexit nezdařil a naštvaná Británie se ke zbourání Bruselu přidala). Vytvoření jednolitého kordonu středem Evropy od Středomoří po Balt by si vyžadovalo i účast českou. Její pravděpodobnost bude záležet na volební nabídce euroskeptickým voličům. Ta vypadá takto:

Svobodní – nejstarší euroskeptická strana, jejíž jeden europoslanec (Payne, který nahradil Macha) končí. Její konzervativnější křídlo (Mach, Payne, Zálom) bylo vytlačeno křídlem liberálním (Pajonk) a kdo bude kandidovat a s čím, se zatím neví. Její politikou je Evropa svobodných národů. Donedávna diskutovaná koalice s Realisty se nezdařila.

Strana nezávislosti ČR – odpadlá od Svobodných pod vedením Františka Matějky. Její politikou je nekompromisní czexit.

Alternativa pro Česko – další odnož Svobodných, původně vedená Petrem Hamplem. Proslýchá se, že jejím hlavním kandidátem by mohla být Klára Samková.

SPD – zatím bez oznámených kandidátů. Její politika osciluje mezi Evropou svobodných národů a czexitem.

Aliance národních sil – marginální a politicky dost nejasná skupina (exit nejen z EU, ale i z NATO), označovaná kritiky za extrémní pravici, což však neladí s jejím spíš levým programem částečného znárodňování. Kandidát je internetový aktivista Jiří Černohorský.

Pět stran usilujících o přízeň euroskeptických voličů, údajně většinových, což se však stále nepromítá do výsledků žádných voleb. Pět kohoutů na malých smetištích, kteří se nemohou dohodnout na společném postupu. Společně na jedné euroskeptické kandidátce by mohli získat možná 5 mandátů. Roztroušeni nezískají ani jeden.

A do toho vstupuje Jaromír Soukup jako šestý. To by byl dobrý nápad jen tehdy, kdyby jeho cílem bylo s použitím svého organizačního génia ty kohouty sjednotit do jednoho velkého smetiště tak, aby se mezi sebou nepoprali. Jestli se mu to podaří, klobouk dolů a good luck. Ale pod názvem, který sděluje víc o Soukupovi než o politice, to bude tvrdá makačka.

Benjamin Kuras

Kurasovy knihy najdete ZDE   

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama