KOMENTÁŘ BENJAMINA KURASE: ZPRÁVA O STAVU CIVILIZACE (19) - Z Davosu alespoň jedna zpráva dobrá mezi větším počtem špatných

Na konferenci pojednávající (mimo jiné) o ochraně životního prostředí přiletěly 3 tisíce účastníků více než tisícovkou soukromých letadel a nechávaly se vozit stovkami limuzín. Zkuste jim jejich starost o osud planety věřit. A pak pochvalte Trumpa, Putina, Si-Ťin-Pchinga, Macrona a Mayovou, že k tomu sajrajtování švýcarského vzduchu nepřispěli a zůstali doma. Měli by od Švýcarů dostat metál.
Italský premiér Giuseppe Conte foto Weforum
Italský premiér Giuseppe Conte foto Weforum

reklama

Ostatní si vyslechli další varování klimatických expertů (včetně vetchého, ale čiperného devadesátníka Sira Davida Attenborougha, proslulého televizními přírodními reportážemi) peskujících lidstvo za ničení světa a žádajících urgentní „ohnutí křivky“ skleníkových plynů směrem k neškodným. Recyklovat, recyklovat, recyklovat. Přestat pálit uhlí (přestat lítat tisíci letadly a chodit po Davosu pěšky, že by? Ani náhodou.). A když Němci přestanou pálit uhlí (jaderné elektrárny si na příkaz Zelených zakázali), zbyde jim už jen ruský plyn - taky špatná zpráva, odevzdávající Putinovi kontrolu (rovnice nezáviděníhodná).   

Vyslechli, pokývali hlavou a odjeli limusinou srknout si šampaňského. Pak se šli poučit o (následují doslovné citáty): Důležitosti rovných pracovních práv pro LBGTI (lesb-bi-gay-trans-intersex). Antimikrobiální resistenci. Karbon-neutrální ekonomice. Globálním řízení dat. Poklesu globálního ekonomického růstu o 0,2%. Ztrátě pracovních příležitostí novou technologií a proto nutnosti jejich proaktivního vytváření. Potřebě kompletně redefinovat význam pojmu práce a tím vykonat obrovskou změnu ve společnosti. Geopolitice v multikocepcionálním světě. Globální architektuře čtvrté průmyslové revoluce (high-tech digitální alias Globalizace 4.0) v kontextu sílícího populismu a nacionalismu. Nutnosti jejího centrování na lidi, inkluzivity a udržitelnosti v této době globální nestability způsobené technologickým narušením a přeuspořádáním geoekonomických a geopolitických sil, vyžadující zapojení imaginace a potřebnou angažovanost všech zainteresovaných skupin v Davosu. Řešených tak, aby nikdo nezůstal pozadu a globalizace mohla fungovat pro každého odpoutáním od minulých nespravedlností.

A dalších podobných námětů v celkovém počtu 350 přednášek. Odpočinková vystoupení předvedli: Statečný britský ministr financí Hammond, ujištěním, že se vehementně snaží řešit, jak zabránit bezdohodovému brexitu, aniž by zradil vůli lidu. Ředitelka Mezinárodního měnového fondu Lagardeová, vysvětlením, že světová ekonomika je jako lyžování na běžkách, neboť pomáhá každému jet ve stejných vyjetých stopách. Jihoafrický prezident Ramaphosa, ujištěním, že africký kontinent má dovednosti, technologii i odvahu předehnat křivku a žabácky skočit vpřed. Angela Merkelová, pochvalou globálních institucí, které umožnily v posledních 50 letech tak velký pokrok. Prezentace dronu dovážejícího knihy indonéským dětem.

A teď ta dobrá zpráva. Teda dobrá pro ty, kdo by raději žili v Evropě střihu italského než německého, ve světě lidí raději než dronů (ostatní ať raději nečtou dál, zbytečně se rozčílí). Přednesl ji premiér Conte, mluvící za tu populistickou (znamená to lidskou, že?) vládu dvou extrémů pravice a levice holdující populismu, jejž třeba takový Macron tak rád přirovnává k lepře.

A teď už Conte.

„Potřebujeme nový humanismus, radikálně novou vizi, která se zaměřuje na lidské bytosti, rodiny a komunity. To je Evropa, o jaké sníme, Evropa lidí, vytvořená lidmi a pro lidi“.

Lidi? Co to je? Davos, na němž globalizace, která s takovou pompou vstupuje do čtvrté obrátky, je snad o lidech? Není spíš o pokračování růstu a zachování výroby a spotřeby, doufající v jejich udržitelnost i přes stále rostoucí devastaci stále větším množstvím vyráběných plastových sajrajtů (jen tak jeden příklad onoho růstu)? Není divu, že Conteho proslov zapadl v Davosu rychle v zapomnění, kromě TV Bloomberg a italských médií.

„Klíčovým slovem, kolem něhož jsme postavili svoji vizi a činnost, je slovo lidé.“ Jak ostatně praví italská ústava, kterou posluchačům Conte ocitoval: „Svrchovanost patří lidem.“

A navezl se do EU:

„Evropské veřejné mínění po léta pokládalo evropský projekt za nástroj schopný řešit výzvy a chránit před jejich negativními následky, ale dnes o jeho platnosti a věrohodnosti pochybuje.“ Euro způsobilo zadluženost veřejných institucí a zpomalilo růst HDP. Italové měli po mnoho let s EU trpělivost a důvěřovali jejím politickým a technickým institucím. Ale jestliže Merkelová nevypracuje nějaké společné řešení migrační krize, bude mít na svědomí kolaps EU pod tíhou migrace.“

Jakou roli tedy Itálie na sebe bere?

„Jsme Evropané, zůstaneme Evropany, ale nejsme pitomci,“ přitakává mu z Říma - Salvini, reagující na německo-francouzskou alianci, vzniklou v tomtéž týdnu, kdy probíhal Davos. „Zůstáváme historickými spojenci, ale s Macronem si už možná toho moc nenapovídáme, doufám, že Francouzi si brzy zvolí jiného prezidenta. Celá rovnováha se změní v letošních europarlamentních volbách,“ slibuje sebevědomě. „EU bude svobodnější a uctivější ke svým národům a občanům. A Itálie je motorem této nové evropské renesance.“

Renesance. Pamatujme ještě, odkud přišla. A čím bychom byli bez ní?

Kurasovy knihy najdete ZDE.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama