KOMENTÁŘ BENJAMINA KURASE: ZPRÁVA O STAVU CIVILIZACE (20) Španělsko – nová brána migrace

Po uzavření italských přístavů loni na jaře netrvalo dlouho, než si pašeráci migrantů našli náhradní linku. Pro migranty je to ze Španělska sice do vysněného Německa dál než z Itálie, ale zase je to blíž z Afriky. Jakmile dorazíte do Španělska, jste v Evropě. Na španělské pláže se dá nafukovacím motorovým člunem dorazit za pár hodin, přelézt plot do severoafrických španělských enkláv několik minut, zvlášť když z nich teď španělská hraniční policie humánně odstranila žiletkové dráty.
Španělsko strana VOX - foto FB Vox
Španělsko strana VOX - foto FB Vox

reklama

Tak se v roce 2018 příliv do Španělska zvedl o 131 procent na 65 400, z nichž 58 600 připlulo po moři a rozuteklo se z pláží po Španělsku, ostatní přelezli africké ploty. Že Španělsko přijímá, se po Africe svižně rozkřiklo na webech neziskovek, které se pomocí uprchlíkům živí. Než Itálie stačila své přístavy migraci zavřít, stihlo ji loni ještě necelých 25 000, z předchozích obvyklých ročních 150 000. Přes Balkán chodí pořád nějakých 50 000. Už to nejsou ty miliony z let 2015 a 16, ale tvrdit, že migraci zvládáme, by bylo hodně předčasné.

„Nějakých 50 tisíc ročně by nás nemělo vylekat,“ říká vrchní imigrační referent ministerstva vnitra José Alarcón Hernández. Premér Pedro Sánchez mu přitakává a pochvaluje si pověst soucitníka, kterou tím Španělsko ve světě získává. Na rozdíl od bezcitníků jako Itálie a Malta, které mu minulé léto ochotně přenechaly loď s více než šesti stovkami migrantů. „Dodržujeme své povinnosti k lidským právům,“ řekl Sánchez hrdě, když loď přijímal. Fandí mu prý 86 procent Španělů.

Teda fandilo, ještě loni v létě. Než někdo připomněl, že těch 65 tisíc nepřišlo za rok, nýbrž od té doby, co Itálie přestala přijímat, tedy za něco málo víc než půlrok. Že tedy v propočtu na měsíce je příliv téměř dvojnásobně početnější, než oficiální údaje. S touto informací v říjnu vyšlo proti migraci demonstrovat do ulic 9 000 lidí pod hlavičkou Vox, což je název strany klasifikované médii jako extrémně pravicová. Strana tuto nálepku odmítá a označuju se za vlasteneckou, naslouchající hlasu lidu „vox populi.“

Italský premiér Giuseppe Conte foto Weforum

KOMENTÁŘ BENJAMINA KURASE: ZPRÁVA O STAVU CIVILIZACE (19) - Z Davosu alespoň jedna zpráva dobrá mezi větším počtem špatných

Pro pět let starou straničku jsou zvýšené migrační toky vodou na mlýn. Její členstvo se znásobilo, popularita roste. Sondáže odhadují, že v příštích volbách v roce 2020 by mohla vstoupit do parlamentu. Její obavy, varování a protesty potvrzují migrační číslice letošní, podle nichž 2 900 migrantů dorazilo na španělskou půdu jen v prvním týdnu ledna. Jak to bude vypadat, až se na moři oteplí, se dá snadno předvídat.

Podobné akce Vox pořádala v Zaragoze a Valladolidu. Všechny se vzkazem, že „živoucí Španělsko“ je v ohrožení od masivní imigrace a útoků na rodinu, proti nimž „vlastenci musí povstat na ochranu našich dětí a vnuků“. S „trumpovskými“ hesly „Španělé na prvním místě“ a „učiňme Španělsko opět slavné“. S obecným programem „obrany judeo-křesťanské civilizace“. A s vysvětlením generálního tajemníka strany, že Španělsko si nemůže dovolit vysílat do světa vzkaz, ať „celá Afrika, celá Asie, celá Latinská Amerika, celá planeta, kde jsou nějaké ekonomické problémy, války nebo totalitní režimy, přijde do Španělska a my se o ně postaráme“.

Dosavadní španělská hrdost na „absenci pravicového populismu“, bujícího všude jinde v Evropě, možná končí. Nahrazuje ji, pomalu a zatím menšinově, „hrdost na španělské tradice“ a návrat „národní důstojnosti“. Většina Španělů, fandící politice sociálně demokratické, se pravicové obrody obává, s dosud živou pamětí Francova fašismu, který vydržel až do 70. let. Ale nejvyšší nezaměstnanost v celé Evropě, přesahující 15% a nejakutnější problém v průzkumech, je pomalu posouvá přinejmenším k pochybnostem, zda přijímání desetitisíců většinou dalších nezaměstnaných je udržitelná politika. Zatím na tom posunu získává umírněnější pravice konzervativní Lidové strany, s největším počtem mandátů v národním parlamentu. 

„Španělská tolerance je pověstná,“ říká ředitel rešeršní firmy Metroscopia Francisco García. „Ale je to tolerance křehká“. 

Ta křehkost se už projevila v prosincových regionálních volbách v Andalusii, kde Vox získala téměř 400 000 hlasů, 12 mandátů a 11 procent. Propočty míry imigrace ukazují, že Andalusie ji má ze všech regionů nejpočetnější a politologové se většinou shodují, že tedy úspěch Voxu je přímo úměrný výši imigrace. Zda je to úspěch trvalejší, poznáme už v europarlamentních volbách. Ale zdá se už, že budeme moci k populistické koalici Salviniho připočíst dalších pár mandátů.

 

Benjamin Kuras

Kurasovy knihy najdete ZDE

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama