KOMENTÁŘ BENJAMINA KURASE: ZPRÁVA O STAVU CIVILIZACE (29) - Dva největší antisemité v západním světě

Nemyslíme tím antisemity nejagresivnější, jako ti islámští, co vraždí Židy ve Francii, ani ty nejvtipnější, co si do alegorických průvodů lidových taškařic už zase vyrábějí karikatury zazobaných židáků jako vystřižené z nacistických časopisů. Myslíme tím ty organizačně nejpočetnější, na něž se začala lepit nálepka „instituční antisemitismus“. Ony dvě kdysi liberálně, nyní extrémně levicové strany: britská Labour a americká Demokratická, obě s nejpočetnějším členstvem ze všech levicových stran v demokratickém světě. A v posledních pár letech s nejvýraznějšími projevy antisemitismu maskovaného jako antisionismus. 
Antisemitský průvod v Belgii foto-youtube
Antisemitský průvod v Belgii foto-youtube
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Ale škrábněte pod povrch a najdete tam čirou starodávnou nenávist k Židům, jakmile vyjde najevo, že jim nejde jen o politickou kritiku izraelské vlády, nýbrž o upírání práva Židům mít vlastní stát na Sionu, což je kopeček uprostřed starého Jeruzaléma. Absurdní na tom je, že obě strany jsou tradičně stranami většiny britských a amerických Židů, donedávna až ze 70%.

U labouristů už britská Komise pro rovnost a lidská práva vyslovila „možnost“, že jde skutečně o „instituční antisemitismus“, a porušení zákona. Zatím to tedy je samozřejmě, právně řečeno, jen ta „možnost“, dokud se nevynese konečný rozsudek. Zda to bude nad konkrétními jednotlivými členy, či zda lze soudit celou stranu, se teprve budeme dozvídat. Ta právní „možnost“ upřesňuje, že by mohlo jít o „nezákonnou diskriminaci osob na základě etnicity a náboženské víry“. Komise to vyrozuměla z 1000-stránkového spisu dokumentujícího svědectví několika set židovských straníků, po jehož prostudování oznámila toto:

„Naše znepokojení je pro nás dostatečné na to, abychom zvážili použití našich statutárních pravomocí, a teď dáváme Labouristické straně příležitost odpovědět.“ Sdružení židovských členů Labour, které dokumentaci podalo, k ní dodává: „Po letech protižidovského rasismu, jaký zažili někteří naši členové, a po dlouhotrvajícím zapírání, zamlžování a nekonání ze strany těch, kdo měli moc a schopnost konat, nám nezbývala jiná možnost, než iniciovat nezávislé šetření nekorumpované vnitrostranickými praktikami.“

Vedle stovek osobních verbálních útoků na židovské členy se citují takovéto perličky z úst a tweetů vedoucích činitelů Labour: „Nacismus a sionismus jsou obě stejné svinstvo“. „Izrael by měl být vystěhován do Kalifornie“. „Hitler byl sionista, než začal bláznit“. Sám šéf strany Corbyn se kamarádí s teroristy Hamásu, poskytuje interview iránskému rozhlasu, pochválil antisemitské výtvarné dílo, jízlivě své židovské spolustraníky upozorňující na antisemitské projevy odbyl, „že ač se v Británii narodili, nechápou klasickou britskou ironii“. Připomíná se, že antisemitismus ve straně vypukl otevřeně právě od té doby, kdy Corbyn převzal její vedení a stranu ovládla interní ultralevicová skupina jeho aktivistů zvaná Momentum.

Pikantnosti této aféře přidala baronka Warsi, kdysi první konzervativní muslimská poslankyně a předsedkyně strany, než byla povýšena do sněmovny lordů, když v týž den, kdy vyšlo oznámení Komise, prohlásila, že Konzervativní strana „nemá politickou vůli potírat islamofobii u svých členů“. Připomeňme si, že za jeden z nejislamofobnějších projevů byl brán vtípek Borise Johnsona, že ženy v burkách vypadají jako poštovní schránky. A i když není pochyb, že i jiní konzervativci tu a tam utvítnou něco horšího (a 14 takových bylo suspendováno), baronce se asi těžko podaří obvinit z islamofobie stranu, která má muslima ministrem vnitra a jedním z čtyř nejsilnějších kandidátů na premiéra.

Americký levicový antisemitismus na to šel sice podobně v masce antisionismu, ale odjinud. Do Demokratické strany nasadil antisemity hotové, tedy takové, kteří měli antisemitismus pevně zakořeněný a byli jím známí už před zvolením. Do kongresu dostal přes demokratickou stranu několik hodně výmluvných muslimů. Ke dvěma už zavedeným kongresmanům, afro-americkým konvertitům na islám Keithu Ellisonovi a André Carsonovi přibyly dvě rodilé muslimky Ilhan Omar (Somálka sakumprask i s hidžábem) a bezhidžábová Palestinka Rashida Taib. A několikanásobně zesílily protizraelskou rétoriku, dvěma kongresmany už rozjetou a nyní obohacovanou o útoky na Židy domácí.

Podporují a propagují protiizraleské BDS (bojkot, sankce, desinvestice) a prosluly takovýmito sděleními: „Izrael nemůže být demokratický a zároveň židovský“. Nebo: „Izrael zhypnotizoval svět, kéž Alláh probudí lid a pomůže mu vidět zla, která Izrael páchá“. Nebo: „Ti, kdo podporují zákon povolující firmám odmítat spolupráci s firmami bojkotujími Izrael, zapomněli, kterou zemi reprezentují“. Nebo: „Američtí politici hájící izraelskou vládu to dělají kvůli Benjaminům“. A zde kongresmance Omarové nelze upřít dávku vtipnosti. „Benjamíni“ jsou přezdívka stodolarových bankovek s Benjaminem Franklinem, ale zároveň narážka na dřívější otevřenější výrok, že Americkou podporu Izraele financují američtí Židé. Kritikům odpovídá: „Že jsem antisemitka, si vymyslela extrémní pravice“. A taky: „Židé, kteří mě kritizují, to dělají jen proto, že jsem muslimka“. Americké Židy obvinila z „politického vlivu prosazujícího loajality k cizí zemi“. Přibližně totéž řekla i Rashida Taib. A na důkaz vlastní loajality ke Spojeným státům si na oslavu svého zvolení zamávala palestinskou vlajkou.

Pár protižidosvkých aktivistek v Demoratické straně by možná samo ještě nebyl tam velký problém, kdyby nepožívaly ochranu předsedkyně sněmovny, Demokratky Nancy Pelosi, omluvami typu „jsem přesvědčená, že zde nejde o nic antisemitského.“

A tak podobně jako labourističtí Židé britští, i ti demokratičtí američtí začínají pomalu Demokratickou stranu opouštět. Stará generace to asi z romantické sentimentální nostalgie ještě neodkáže. Ale bouří se proti ní generace dvacetiletých a třicetiletých „mileniálů“, která s novým spontánním hnutím zvaným „Jexodus“ zjišťuje, že na politické levici, kterou budovali její dědové, už není její domov.

Kurasovy knihy najdete ZDE

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama