KOMENTÁŘ BENJAMINA KURASE: ZPRÁVA O STAVU CIVILIZACE (35) – Sklizeň lidských orgánů v Číně

Čína odebírá orgány disidentům ne sporadicky v počtu několika tisíc, jak se už dvě desetiletí ví a mylně odhaduje, nýbrž 60 000 až 100 000 ročně. Podílí se na tom státní instituce, armáda a lékaři. Orgány se odebírají zaživa, aby byly pro zákazníky „čerstvé“.  Potvrdil to začátkem dubna The London China Tribunal, se svědectvími investigativních reportérů, lékařů a bývalých vězňů.
plastická operace Čína foto techinasia
plastická operace Čína foto techinasia

reklama

Londýnský tribunál, jemuž předsedá anglický soudce Sir Geoffrey Nice, známý z dřívějška jako vrchní prokurátor v přelíčení se Slobodanem Miloševičem v Haagu, potvrzuje rozsáhlá svědectví tří hlavních badatelů, jimiž jsou autoři podrobné zprávy z roku 2016, kanadský právník David Matas, bývalý kanadský ministr zahraničí David Kilgour, a investigativní reportér a analytik specializovaný na Čínu, v Londýně žijící Američan Ethan Gutmann. Zpráva pečlivě zkoumá transplantační programy čínských nemocnic, mediální zprávy, oficiální propagandu, lékařské časopisy, nemocniční webstránky, příjmy nemocnic, počty lůžek a jejich využítí, chirurgický personál, školící programy, státní financování, a podobné.

Jejich poznatky jsou průběžně publikovány na serveru „endtransplantabuse.org.“. Matas a Kilgour je zveřejnili v knize „Bloody Harvest“. Gutmannova kniha „Slaughter“vyšla česky pod titulem „Jatka“. Z čínské vlády a velvyslanectví na přizvání k tribunálu nikdo neodpověděl. Rovněž neodpověděl žádný z pozvaných jmenovitých západních lékařů, kteří se někdy vyslovili pozitivně o čínských transplantačních praktikách, aby je přišli obhájit.

Konečný rozsudek, zda tyto praktiky představují mezinárodní zločiny, má tribunál zveřejnit v červnu. Mezitím už však vydal toto prohlášení: „Členové Tribunálu jsou si jisti – jednomyslně a s jistotou mimo veškeré pochyby – že v Číně se provádí násilné odebírání orgánů politickým vězňům již delší dobu a s velkým počtem obětí. Na základě důkazů dosud předložených to provádějí státem podporované nebo schválené organizace a jednotlivci. Tyto důkazy potvrzují porušení Univerzální deklarace lidských práv přinejmenším v těchto jejích článcích: článek 3 (právo na život), článek 5 (zákaz mučení), článek 6 (uznání osoby před zákonem), článek 7 (rovnost před zákonem), článek 9 (nebýt předmětem zlovolného zatčení), článek 10 (rovné právo na spravedlivé veřejné vyslechnutí), článek 11 (presumpce neviny).   

Potvrzeny byly takovéto informace: Oběťmi jsou vedle Tibeťanů, Ujgurů a křesťanů hlavně členové duchovního neobuddhistického hnutí Falun Gong, perzekvovaného čínským státem už dvě desetiletí. Počet jeho členů se odhaduje na 70 milionů, víc než má komunistická strana. Jsou rozprostřeni po celé Číně a mají silné informační zázemí v cizině, Není divu, že jsou z něho komunisté nervózní. A protože falungonžané žijí zdravým životem, jejich orgány jsou „zbožím prvotřídní kvality“. Na transplantace se v Číně specializuje 712 nemocnic, včetně vojenských, a včetně vězeňských lágrů, z nich největší, v poušti Tarim, má 50 tisíc vězňů. Provádějí je vysoce kvalifikovaní chirurgové. Političtí vězni při uvěznění procházejí krevními zkouškami a testy orgánů, podle nichž jsou zařazeni do kategorie kvality. Staří kuřáci a pijani mají štěstí, zdravá mládež má smůlu. Ujgurští muslimští abstinenti patří spíš k těm smolařům. Členové Falun Gongu jsou na tom nejhůř.

Lékařské fakulty po celém světě od Číny odkupují plastinované (za čerstva plastem konzervované) orgány ke studiu. Nabídka plastinovaných orgánů se v jednu dobu zvýšila v podobném poměru k zvýšenému počtu obětí orgánové „sklizně“ politických vězňů v provincii, odkud pocházely. Důležité jsou výpovědi pacientů, kteří na transplantaci cestovali do Číny. Orgány jim byly vždy k dispozici okamžitě, v tajnosti, s velkou účastí vojenského personálu a institucí. Mnohé transplantační nemocnice na svých webstránkách propagují nebo propagovaly „transplantační turismus“, snadnou operaci, okamžitou dostupnost orgánů, i s ceníkem. Dokonce v telefonátech nabízely jmenovitě zdravé orgány Falun Gongu, a to i zahraničním chirurgům.

A zde se nabízí pro západní svět nejdůležitější otázka. Čína ráda tvrdí, že „lidská práva“ jsou pojem západní, platící jen pro západní země, a Číny se netýká. Je to samozřejmě lež. Čínské historické tradice (konfucianismus, taoismus a buddhismus) se lidskými právy – přesněji řečeno povinnostmi spravedlivého jednání – zabývají dostatečně. Ale tak dobře, i kdyby nám mohla být práva Číňanů ukradená, soustřeďme se alespoň na toto: Orgány vyřezané za živa Číňanům přijímají (vedle čínských zbohatlíků, Japonců a ropných Arabům) taky pacienti na Západě. Asi sotva bez účasti nebo vědomí západních lékařů, kteří je na operace do Číny posílají, nebo jim orgány z Číny importují. Obvinění ze spoluúčasti patří nalepit i politikům, kteří jestli to ještě nevědí, už by to vědět měli.

Zákaz dovozu čínských orgánů či transplantačího turismu zatím zákonem zakázaly jen Izrael, Itálie, Španělsko a Taiwan. Ostatní si otázky lékařské etiky (o mezinárodním zločinu nemluvě) odmítají klást, byznys je byznys. Ethan Gutmann připomíná toto z dob studené války: západní psychiatři se odmítali stýkat s psychiatry ruskými, protože ruští zneužívali psychiatrii proti disidentům. A klade otázku: kam se dnes poděla tehdejší etika západních lékařů?    

Ale my si to zakončíme bonmotem hodným našeho prezidenta: nejezdí náhodou on tak rád do Číny vyměňovat si přepracovaná játra a ledviny?

 

Kurasovy knihy najdete ZDE

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama