KOMENTÁŘ BENJAMINA KURASE: ZPRÁVA O STAVU CIVILIZACE (56) - Politický islám očima matematickýma

Politický obsah islámu (na rozdíl od obsahu čistě náboženského) dnes ze všech současných analytiků islámu nejpodrobněji, nejsrozumitelněji, nejstručněji a nejpřehledněji zpracovává a publikuje americký matematik Bill Warner. Založil k tomu badatelský a informační institut zvaný Center for the Study of Political Islam. Analyzuje posvátné islámské texty a matematickými metodami odděluje náboženství od politiky, sleduje historické události islámskou politikou vytvářené a identifikuje její ambice, aktivity a metody získávání vlivu a vlády v současném světě.
Bill Warner
Bill Warner
youtube CSPI
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

.A zjišťuje, že islám je systém víc politický než náboženský. Politický na něm je především jeho vztah k nemuslimům, pro něž má pojmenování „kafir“, do češtiny přeložitelné asi nejspíš jako „neznaboh“. Warner provedl počítačový rozbor islámské posvátné trilogie, k níž patří Korán (zápis kázání, která Mohamed údajně přijímal od archanděla Gabriela), Hadísy (příběhy ze života Mohamedova, z nichž se tvoří islámské tradice), a Síra (Mohamedovy citáty). Vyšlo mu, že kafirům se věnuje (téměř bez výjimky negativně) 64% textu Koránu, 32% Hadís a 81% Síry. A jen tak mimochodem mu taky vyšlo, že Korán obsahuje víc anti-židovských výroků než Hitlerův Mein Kampf.

V islámském politickém a právním systému má kafir jen čtyř možnosti koexistence s islámem. Konverzi na islám, smrt, otroctví, nebo (jen v případě Židů, křesťanů a zoroastriánů) status zvaný „dhimmi“, poddanské živoření bez plných občanských práv a s tvrdým zdaňováním zvaným „džizia“ (daň za „ochranu“, čili nezabití). Podrobnosti, co všechno je vůči kafirům dovoleno a co naopak kafiři nesmějí, jsou hlavním námětem Warnerovy knížky „Political Islam, Level 2“, čili něco jako Politický islám „pro pokročilé“. Ta teď vychází i česky pod titulem „Politický islám v kostce, úroveň 2“ ve Warnerově evropské pobočce sídlící v Brně (www.cspii.org/cz).

Za zvláštní pozornost z hlediska současných událostí, stojí Warnerova upozornění na příklady, do jaké míry se západní společnost už nechala uvést do statusu dhimmi ústupky sílícím muslimským komunitám a jejich požadavkům a hněvu. Zákaz projevovat neúctu Mohamedovi vidíme v trestech smrti nad dánskými karikaturisty nebo Charlie Hebdo a následné autocenzuře médií. Povinnost platit daň džizia už funguje v podobě nezaměstnanecké podpory vyplácené imigrantům – tak ji taky vysvětlují evropští imámové jako samozřejmé islámské právo dané Alláhem, ne jako laskavost hostitelské země.

Podrobný výklad je věnován džihádu, čili boji za celosvětové vítězství islámu. Ten nespočívá jen v násilných útocích a terorismu, nýbrž i v demografické, kulturní a politické transformaci společností, v nichž se islám zabydluje. Včetně překrucování faktů, zveličování pozitiv a zamlčování negativ, jemuž se říká „takia“, znamenající oprávněné klamání v zájmu šíření islámu. A včetně mírumilovného přesvědčování a lákání nemuslimů k islámu, čili propagace zvané „dawa“.

Hlavním a téměř už všudypřítomným projevem statusu dhimmi je, čemu Warner říká „oficiální islám“. Sebeklamné optimistické a utopické výklady islámu podle vzoru „přání otcem myšlenky“, protiřečící islámské realitě textové, historické i současné. Jako tyto:

Islám je abrahámské náboženství jako křesťanství a judaismus a ctí téhož boha. Náboženství míru, tolerance, svobody a spravedlnosti. Samotné slovo islám znamená mír. Teroristé jsou menšinoví extrémisté vyprovokovaní chudobou a útlakem od Západu. Stížnosti muslimů jsou oprávněné, proto se jim musí vyhovět. Západní civilizace byla utvářena islámskými intelektuálními tradicemi. Agresivní pasáže Koránu jsou vytržené z kontextu a nereprezentují ducha islámu. Absolutní většina muslimů je umírněná a extrémisté tvoří jen nepatrné procento. Všechny války islámu byly jen obranné.

Všechny tyto utopie Warner vyvrací historickými fakty, s upozorněním, že do jaké míry jim věříme, do té jsme už v mentálním područí islámu. Přidává k tomu stručné ale podrobné dějiny expanze islámu. Vysvětluje, že těch několik mírumilovných a tolerantních pasáží v Koránu pochází z počátečního období, kdy Mohamed usiloval o přízeň Židů a křesťanů, ale jsou zneplatněny pozdějšími projevy nenávisti a agresivity.

K zábavnějším matematickým objevům v Koránu patří přes 300 zmínek o strachu z Alláha, a jen 49 zmínek o lásce. Z těch 39 je negativních, vztahujících se na lásku k penězům, moci, jiným bohům, statusu a podobným neřestem. Tři verše přikazují lidstvu lásku k Alláhovi, 2 ujišťují, jak Alláh miluje věřící a 25 jak Alláh nenávidí neznabohy. Tři přikazují muslimům milovat své muslimské bratry, jeden přikazuje muslimům darovat pro lásku Alláhovu a jeden doporučuje z lásky darovat na dobročinné účely, ale pouze islámské. Láska k sousedovi, nebo chraňpánbůh cizinci, jak je přikazuje Mojžíšův Leviticus, se v islámských textech nevyskytuje.         

Jo, a peklo, s děsivým mučením a utrpením, najdeme v Koránu 146krát. Z toho 9 je trestem za morální poklesky jako chamtivost a lakomost, 137 za ten hřích nejtěžší, jímž je nesouhlas s Mohamedem. Chraňpánbůh, aby si někdo hrál na disidenta.

A spousta dalších politických nepříjemností, před nimiž Warner doporučuje být bdělí, chceme-li zůstat tou pohodlnou a tolerantní civilizací, kterou stále ještě jsme, ale jejíž hladké pokračování se už nedá zaručit. Kdo o osud naší civilizace má obavy a potřebuje je pochopit ve formě jasné, věcné a srozumitelné, v oné příslovečné „kostce“, by Warnerovu drobnou knížku měl nosit s sebou v kapse a pokaždé když ho něco naštve, si v ní pár stránek zaříkat, aby si připomněl, že může být hůř. Mnohem hůř. A že ne tak daleko od nás už hůř je.

 

Kurasovy knihy najdete ZDE

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama