KOMENTÁŘ BENJAMINA KURASE: ZPRÁVA O STAVU CIVILIZACE (58) – Stane se světovým náboženstvím Chrislám?

S fúzí islámu a křesťanství si pohrává spousta více či měně vlivných lidí, včetně současného papeže v roli „Služebníka Naděje“ a katolické církve, jejichž nové logo vkládající zkřížené šavle (nebo jsou to sloní kly?) dovnitř půlměsíce, by takové fúzi nasvědčovalo. Zda to bude islám naroubovaný na křesťanství nebo křesťanství naroubované na islám, si propagátoři Chrislámu nejsou zcela jisti, ale papežské logo už za ně rozhodlo: Bude to křesťanství zavřené do islámu.
papež František v Maroku
papež František v Maroku
Youtube
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Z islámské strany zatím nepřišlo nic, co by dávalo naděje jiné, ani po papežových líbánkách s vrchním imámem univerzity Al-Azhar, obecně braným jako nevyšší současná islámská autorita. Pár měsíců po nich z mešity Al-Azhar zní do internetu optimistická kázání jako toto od palestinského šejka jménem Abu Hanifa Awda:

„Zde budou třepotat prapory chalífátu. Zde se sešikují vojenské konvoje a zde se shromáždí brigády pod svými prapory zvěstujícími nový úsvit – úsvit spravedlnosti – a zrození božského státu: Chalífátu následujícího vůdcovství Proroka. Odtud vyjdou armády dobývat svět – mocné armády islámu, se všemi jeho brigádami. Jedna brigáda osvobodí Palestinu. Druhá „zdevastuje domovy“ (jak je psáno v Koránu). Třetí „zničí vše, co jí padne do rukou“. Čtvrtá brigáda vykoná pomstu proti Bašaru al-Asádovi a Rusku.  Pátá brigáda osvobodí všechny drancované muslimské země. Šestá brigáda přepluje oceány a nepřítele zostudí. Sedmá brigáda oblehne Řím. Osmá brigáda promění Bílý dům v černý. Devátá brigáda nastolí daň džizia na Londýn. Desátá brigáda modlitbami překoná strach a nebezpečí na úpatích Skalistých hor a And.“

Ale ani tím se papež František nenechává od pokračujících líbánků s islámem odradit a jezuitským seminaristům káže o potřebě reformovat katolickou teologickou výuku tak, aby se studenti „učili dialogu s islámem, neboť katolíci a muslimové jsou bratři se společným posláním míru“ a „učili se kulturu, jazyk a myšlení muslimů, aby náš vztah lépe chápali a prožívali.“

A jestli jste dosud neslyšeli o fúzovém náboženském projektu „Chrislam“, zde špetka jeho historie. Zrodil se v 80. letech minulého století v Nigerii, kde se obě náboženství prolínají. Pokouší se je obě usmířit. Vzhledem k masakrům, jaké muslimové páchají na křesťanech, ale ne křesťané na muslimech, by se dal tamní Chrislám vykládat jako pověstné Ježíšovo „nastavování druhé tváře“ a „láska k nepříteli“. Nigerijští chrislámisté studují Bibli i Korán a snaží se v nich vyzdvihovat prvky společné a minimalizovat ty odlišné. Zatím toto náboženské hnutí v Nigérii nepřerostlo dimenze menšinové sekty, ale jeho semínka přelétla oceán a zapustila kořínky v Americe.

Jedním z jeho propagátorů je kalifornská „megacírkev“ kazatele Ricka Warrena, která míchá prvky křesťanství s prvky islámu. Warren sám se takovou fúzi snažil přednést i na islámské konferenci ve Washingtonu. A kolují domněnky, že jedním z významných ne-li stoupenců, tak přinejmenším sympatizátorů, je Barack Obama, který ve své inaugurační řeči uvedl Ježíšovo jméno v několika jazycích včetně arabštiny. Z toho vznikly veřejné akce a organizace zvané porůznu Faith Shared (víra sdílená), Interfaith Alliance (aliance vzájemné víry), Human Rights First (lidská práva na prvním místě). Ty už v roce 2011 pořádaly společnou bohoslužbu „Chrislam Sunday“, které se zúčastnili členové několika desítek křesťanských církví, s čteními z Bible i Koránu. Záznam mešity, jejíž imám by sloužil bohoslužbu chrislámskou a četl v ní z Bible, zatím není znám. Zatímco křesťanství se rozmělňuje v téměř cokoli, co je pohodlné a snadné, islám se fest drží své doktríny nadřazenosti, čirosti a neměnnosti. Spisovatel a religionista Bill Muehlenberg z magazinu Culture Watch tento mezináboženský dialog popisuje jako „kompromitování křesťanských evangelií, jejich rozmělnění, až z nich nezůstává nic poznatelného, roztřepení a znehodnocení základního učení křesťanství v zájmu rádoby sbližování nebo zmírňování napětí.“

A není divu, že Chrislám nachází fanoušky mezi liberály, socialisty, a vlažně věřícími křesťany, kteří za svou víru mají pocit viny a studu. A na slovutných, ale dnes už důkladně zlevicovělých univerzitách jako Yale pořádá křesťansko-islámské dialogy, které vždy končívají přesvědčováním křesťanů (nebo bezvěrců) o slastech a přednostech islámu a nikdy ne recipročně. Hosty se nesluší urážet, i kdyby vás přišli pohřbít

Dnes tedy Chrislám prosákl do katolické církve, s utopickým (nebo kacířským?) Františkem, který se tak rád přirovnává k Františkovi z Assisi. Ten přece taky vyjednával se sultány a imámy o společné víře. Letos je zrovna osmisté výročí jeho legendárního setkání s egyptským sultánem Malikem-al-Kamilem. I oni si vyprávěli o sblížení a míru. Poplkali, dojali se, poplácali se po zádech a rozešli se, jeden druhým poučen a ctěn. František doputoval zpět do Assisi se sultánovým darem slonovinové trumpety. Zůstalo tam po něm pár desítek tisíc křižáků, které sultán v zájmu sblížení nahnal pochcípat do rozvodněného Nilu.

Od té doby se mezi Evropou a islámem traduje ona příslovečná františkánská pohoda, láska a mír, občas narušované jen evropskými šovinisty, populisty a xenofoby.

Papež v Maroku logo návštěvy
Papež v Maroku logo návštěvy

 

Kurasovy knihy najdete ZDE

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama