KOMENTÁŘ JANA SCHNEIDERA: Pachuť právního státu

Státní zastupitelství zastavilo trestní stíhání Andreje Babiše a jeho příbuzných (kromě odděleného případu jeho nemocného syna) v kauze Čapí hnízdo. Představitelé všech parlamentních stran sdělili, že respektují závěr státního zastupitelství, ale některým prý zůstane určitá „pachuť“.
Čapí hnízdo
Čapí hnízdo
archiv FTV Prima
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

To je velmi významné sdělení, dokazující nedospělost naší demokracie, která ale sama jako taková za to nemůže, protože je výslednicí (ne)zralosti našich politiků. Rozmazleným frackům, když není po jejich, všecko smrdí. A když se jim podobní dostanou do politiky, a není po jejich, tak jim z demokracie a právního státu zůstává na patře „pachuť“. Nu, aspoň víme, s kým máme co do činění.

Dalším důkazem nezralosti naší demokracie je skutečnost, že někteří z politiků jsou též schopni říci, že současný prezident není „jejich“ prezidentem, ačkoliv v případě vítězství jejich kandidáta by jistě vyžadovali, aby ho celý národ považovat za „svého“. Přitom jedním ze základních poznávacích znaků civilizace či kultury, prostě dobrých mravů, je dodržování zásady nečinit druhým to, co nechceme, aby činili oni nám. (Vnucuje se otázka, kdo je tedy tím „jejich“ prezidentem, když to není prezident český? Neměla by se o to zajímat Bezpečnostní informační služba, když podle zákona má zabezpečovat mimo jiné i informace o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky?)

Ale zpět k reakcím politiků na zastavení trestního stíhání premiéra, které předtím někteří označovali za kouli na noze české politiky.

Je třeba uznat, že ojedinělí politici veřejně radili zdržet se zbytečně exponovaných výroků na adresu justice. Tuto uměřenost by bylo záhodno kultivovat i na jiných politických polích!

Nicméně, co je nejhorší, objevují se i bludy, a recyklují se, aniž by se nějak proti tomu ozvalo k tomu zřízené vnitroministerské pracoviště. Například jde o desinformaci o tom, že státní zástupce „změnil svůj právní názor“. Tato dezinformace má značný destruktivní potenciál, neboť přímo vnucuje veřejnosti podezření, že se cosi nekalého děje, což uměle vytváří přinejmenším tu „pachuť“.  Tvrdí, že Babišova kauza prý rozdělila veřejnost – nikoliv, pouze tito dezinformátoři společnost neustále poštvávají.

Pokud jde o kontinuitu smýšlení státního zástupce, přesvědčivě ji doložil například komentátor Jaroslav Bašta, tím, že státní zástupce již před rokem avizoval, že nevyfutruje-li policie důkazní situaci lépe, bude nucen trestní kauzu odložit. Což se nakonec i stalo.

Tragikomické jsou i právní bludy, že když Čapí hnízdo jako malá firma vznikla úmyslně, aby dosáhla na dotaci, a pak se zase vrátila do velké firmy, jedná se prý o podvod. Ano, všechno se to stalo přesně takto, ale za dodržení podmínek dotace, neboli právním jazykem, že události se staly, ale nejsou trestným činem. Nikde totiž není napsáno, jak může nebo nesmí malá firma vzniknout, ale naopak je napsáno, že malou firmou musí zůstat po stanovenou dobu, a pak už EU neřeší, co se s ní může stát dál. A to bylo dodrženo.

A co teprve ultralevicové explikace takzvaně pravicových poslanců! Že by bohatí neměli dostávat dotace! Jak bohatí? Kdo to stanoví? Zatím ani v EU, ani u nás není zákon, že například Babiš nesmí dosáhnout na dotace. Budou ho pravicové strany prosazovat ve jménu svobody a volného trhu? To by bylo opravdu dost výstřední!

Co je však nesporně podivné, aniž by to vzbuzovalo všeobecnou pozornost a varovně pozdvižené obočí, je skutečnost, že za oné tristní důkazní situace dozorový státní zástupce vůbec dovolil trestní stíhání zahájit! Obvyklejší postup by byl, kdyby policii zaúkoloval nejprve shromáždit dostatek přesvědčivých důkazů, a teprve poté zažádat sněmovnu o vydání poslance do rukou světské spravedlnosti.

Proto je celá kauza podivná, nikoliv kvůli jejímu konci. Ten je jen pozdní náplastí na škody, způsobené předčasným - a jak se zpětně ukázalo, nedůvodným - trestním stíháním premiéra na základě nedostatečně průkazného důkazního materiálu.

Zůstává nyní otázka, jak se k pravomocnému zastavení trestního stíhání postaví nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Situace je totiž nanejvýš komplikována současně probíhajícím legislativním procesem, jehož předmětem je nový zákon o státním zastupitelství. Vláda by touto novelou ztratila možnost odvolat nejvyššího státního zástupce bez udání důvodu. Odvolání by bylo podmíněno tak vysokým prahem závažných důvodů, že by nejvyšší a vrchní státní zástupci byli po dobu svého mandátu téměř nesestřelitelní.

Otázkou je, zda se má této důvěry společnosti dočkat současný nejvyšší státní zástupce, který naprosto v rozporu s elementární logikou provokuje vládu tvrzením, že novelu prosazuje právě proto, aby byl z funkce odvolán. Kdyby ho totiž vláda chtěla odvolat, za současného právního stavu by tak mohla učinit nesmírně snadno.

Výrok nejvyššího státního zástupce lze potom vyložit pouze jako vykopanou válečnou sekyru vůči vládě, což je ale role, která nejvyššímu státnímu zástupci naprosto nepřísluší. Nejvyšší státní zástupce se nejen preventivně zabarikádoval ve své funkci, ale i preemptivně zaútočil, a veškeré snahy o své případné odvolání nebo zkrácení funkčního období, na něž bude podle nového zákona jmenován, chce postavit do negativního světla.

Odvolání nejvyššího státního zástupce coby „majáku právního státu“, byť by se odehrálo podle zákona, tak návodně staví do světla „ohrožení právního státu“. Jak správně píše Zdeněk Jemelík, už za tuto politizující dezinterpretaci by nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman zasluhoval okamžité odvolání z funkce.

A v této situaci dostane právě tento politizující nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman na stůl kauzu týkající se této vlády, kterou sám nesmyslně napadá.

Jaké varianty připadají v úvahu? Zruší-li nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman usnesení o ukončení trestního stíhání, těžko může vláda reagovat jeho odvoláním nebo návrhem jeho krátkého funkčního období v novele zákona, protože by to vypadalo jako pomsta.

Ponechá-li v platnosti zrušení trestního stíhání, pak musí vláda naopak navrhnout ono zkrácené funkční období, aby to nevypadalo, že ho chce návrhem delšího období nějak odměnit, což by nesloužilo ke cti ani Pavlu Zemanovi, ani vládě.

Nicméně existuje ještě paradoxní řešení, že Pavel Zeman zastavení trestního stíhání ponechá v platnosti, a vláda ho „neodmění“. A vice versa.

Takže uvidíme, jestli nám tato nelehká kauza přispěje ke kultivaci demokracie.

 

Autor je bezpečnostní analytik a publicista..

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama