Pro iránské ajattoláhy je příležitostí, aby upevnili národní jednotu narušenou občanskou nespokojeností. Takzvaný arabský svět ji používá k povzbuzení vášní proti židovskému státu. Americkým demokratům dává možnost kritizovat Trumpa za neuvážené jednání, které může stát životy mnoha Američanů. Republikáni volají hurá odvážnému prezidentovi, který se žádného nepřítele nezalekne, v naději, že mu to pomůže vyhrát druhý mandát.
Válečná psychóza je nebezpečná, protože otupuje a ohlupuje. Mluví se o válce tak dlouho, až se lidé smíří s její neodvratností, a když vypukne, trpně inkasují. Sdělovací prostředky nejsou bez viny. Omílají válečnou hrozbu, skloňují ji ve všech pádech, varují před následky, mnohdy v dobré víře, že vyburcují odpor, který by ji mohl odvrátit. Ale jen zřídka čteme nebo slyšíme, proč vznikla a komu prospívá. V daném případě odpověď spočívá v dokumentu nazvaném Projekt pro nové americké století*. Je z dílny amerických neokonzervativců, kteří zastávali vysoké vládní a státní funkce v éře obou Bushů a jejichž duch bloudí Washingtonem dodnes
Irán má mezinárodně uznané právo na sebeobranu a jeho nejvyšší vůdce přislíbil Spojeným státům „tvrdou odvetu“. Nicméně myslím, že to nebude přímý útok na americké jednotky na Středním východě nebo na spojence USA v této oblasti, který by vyvolal novou válku. Od toho Írán odstrašuje, nebo by měla odstrašovat skutečnost, že americká bojová síla je schopna jej zničit během několika minut. Pokud ovšem Spojené státy budou ochotny nést následky válečné akce jak krátkodobé, tak dlouhodobé, vyplývající z geopolitické budoucnosti Středního východu.
Na druhé straně nelze pochybovat o tom, že by Írán mohl způsobit obrovské škody Američanům a jejich spojencům, kdyby chtěl spáchat sebevraždu, ať už proto, že by byl k ní vyprovokován anebo ztrátou soudnosti, a použil svůj moderní arzenál. Mnohem pravděpodobnější je, že odveta za vraždu národního hrdiny, generála Sulejmániho, bude spočívat ve zvýšeném nasazení konvenčních zbraní.
Irán vlastně nemá jinou volbu. Kdyby poslal na Američany řízené střely, nepřežil by odvetu „ohněm a zlobou“ (fire and fury), jaká se snesla na Irák. Prezident Trump by nejspíše k tomu nepřipojil taktické atomové zbraně, ale Izrael by nezaváhal.
Od Teheránu lze tudíž očekávat, že jednak vystupňuje války v zastoupení v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu, jednak upřednostní prostředky asymetrického boje, jako jsou teroristické akce, přepady, sabotáže, kybernetické útoky, bezpilotní letouny a raketové střely proti lodím, které představují vážnou hrozbu pro tankery přepravující ropu ze Středního východu.
Na oplátku Spojené státy budou pokračovat v „chirurgicky přesných úderech“ proti místům, ze kterých podle jejich tvrzení jdou útoky. Srážení hlav, „dekapitace“, budou častější, neboť Pentagon již oznámil, že vláda je odhodlána soustavně ničit cíle s „vysokou hodnotou“. Přeloženo: bude se dál a víc vraždit.
Na Středním východě nebude válka ani mír. Potrvá tam předpeklí, v němž bude stále větší dusno a horko.
Za této situace Rusko a Čína jistě udělají vše, co bude v jejich možnostech, aby nesklouzly do arabských sypkých písků a hlavně nepodlehly svodům vyslat do Íránu vojenské jednotky. Protože mít tři, vlastně s Izraelem čtyři, atomové kohouty na arabském dvorku, je mnohem nebezpečnější, nežli spát se škorpionem v jedné posteli.
---------------------
*The project for the new american century
Shrnutí na Wikipedii je, jak jinak, vymiškované.
Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.
