Výbuchy hněvu lidu, který doutnal už dlouho v rostoucí nespokojenosti, zjizvily hlavní město Santiago de Chile a další velká městská centra. Smrt zkosila nejméně devatenáct lidí. Pět z nich zahynulo při požáru továrny na výrobu textilního zboží a dva další v hořícím supermarketu. Bylo vyhlášeno stanné právo, vláda vyslala do ulic vojáky. Objevili se tam poprvé od dob generála Pinocheta neblahé paměti.
Prezident Sebastián Pinera zpanikařil a přilil do ohně olej. „Ocitáme se ve válce proti zavilému nepříteli,“ prohlásil z bezpečného úkrytu v kasárnách poté, co zrušil zvýšení jízdného - marné gesto, které nemohlo uspokojit nikoho.
Pod takzvaným chilským „zázrakem“ se skrývá nepřeklenutelná sociální propast. Navzdory tomu, že běžné ukazatele, jako jsou nezaměstnanost, inflace a průměrný příjem, svítí zeleně, nerovnosti příjmů jsou v červeném a rudnou. Víc jak jedna čtvrtina národního bohatství je v rukou jednoho procenta bohatců. Ceny jsou dost stálé, ale stejně příliš vysoké v porovnání s nuzným příjmem.
Generál Pinochet s pomocí amerických neoliberálních expertů zprivatizoval zdravotní péči, školství a starobní zabezpečení. Dnes to všechno je luxus, který si převážná většina Chilanů nemůže dovolit. Nespočetné miliony rodin se topí v úrocích nesplacených půjček, stále více pracujících musí mít dvě zaměstnání, aby vyšli s platem. Ti nejchudší, jejichž řady houstnou, každodenně vynakládají až třetinu příjmu na jízdné veřejnými dopravními prostředky do práce a zpět. Ke zvýšení jízdného z minulého týdne je nutno přidat zvýšení z ledna a řadu jiných z uplynulých let. Stokrát nic je příliš, zvláště když se totéž v bleděmodrém děje s cenami elektřiny, vody, léků…
Je to všude stejné. Francii ochromily po šest měsíců demonstrace Žlutých vest, jež odstartovalo malé zvýšení cen pohonných hmot, ze kterého se vyklubala rakovina nerovnosti příjmů, která je geneticky daná neoliberálnímu režimu. To jest ekonomicko-politickému zřízení, které bohatým přidává a chudým ubírá. Výsledkem je do nebe volající sprostota:
Jedno procento boháčů čtyři pětiny veškerého bohatství, které lidstvo loni společnou prací vytvořilo. Stovky milionů lidí žijí v naprosté chudobě, zatímco pár desítek miliardářů neví, kam s penězi. Kdyby utráceli každou hodinu milion dolarů, museli by žít několik stovek let.
Revoltu „zavilých nepřátel“ v Chile, jakož i její sestru v Libanonu, čeká stejný osud jaký potkal hnutí Žlutých vest ve Franci – zlomí ji obušek a cumel z makovic vládních slibů. Hrozny hněvu zrají pomalu a jistě. Vinobraní je ještě ale daleko.
Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.
