KOMENTÁŘ JANA VÍTKA: Jedni za Ural, druzí za velikou louži

Pentagon přesunul ze svého miliardového konta na rozvoj atomových zbraní dvě stě milionů dolarů na výrobu Tomahawků pro evropské dějiště.  Evropanům, kteří začnou křičet, dá makový cumel v podobě raketového štítu THAAD, kterého jsou plné sklady,  protože jej vytlačují z trhu ruské S 400.
Predátor odpaluje rakety
Predátor odpaluje rakety
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Ani Rusové nelení. President Vladimir Putin vyhlásil politiku  „zrcadlové odpovědi“. Dal příkaz, aby na západní hranici byly umístěny Iskandry, výkvět ruských jaderných nosičů středního doletu,  a uvedeny do stavu bojové pohotovosti.

Washington a Moskva tyto zprávy na půl úst popřely, ale vlažná dementi jsou diplomatickým ekvivalentem nepřímého přiznání.

Generální sekretář NATO Jens Stoltenberg se dušoval, že  v západní Evropě žádné atomové nosiče nebudou. Co jiného může člověk v dané situaci a v jeho postavení říct? I když v jeho tvrzení je kus pravdy. Rusové umisťuji Iskandry na svém území a Američané mohou odpalovat Tomahavky z válečných lodí plujících v mezinárodních vodách. Jdeme zpět do studené války minulého století, kdy Evropa byla na západě a na východě poseta sily raket středního a krátkého doletu s atomovými hlavicemi.

Ponechme analýzu příčin, proč dohoda mezi USA a sovětským Ruskem o likvidaci raket krátkého a středního doletu (INF) selhala, odborníkům na odzbrojení. Už se urputně přou o to, kdo ji porušil a jak, ale k ničemu to nepovede. Kromě toho doposud ještě nezazněl v jejich disputacích ani jeden ze dvou hlavních, veřejně nepřiznaných důvodů, které vedly Ronalda Reagana a Michaila Gorbačova, aby v roce 1987 svým podpisem zbavili (dočasně) Evropu smrtelné hrozby.

 

Měli jsme štěstí  

Zatímco mezikontinentální balistické rakety letí k cíli řádově desítky minut, u raket krátkého a středního doletu jde o čas nesrovnatelně kratší. Útok už nelze zastavit. Odveta musí být okamžitá.  Nebezpečí náhodného vzniku nukleární války je jasné a bezprostřední. Američan Nate Jones o tom sepsal knížku ABLE ARCHER 83.

V listopadu roku 1983 sovětská rozvědka v západní Evropě ohlásila, že na amerických základnách se připravuje útok na Varšavský pakt. Sověti neměli tušení, že zvýšená činnost je cvičení s krycím jménem Operation Able Archer a dali svým nukleárním silám povel připravit se k palbě. Američané jejich obranná opatření považovali za přípravu k náhlému přepadu a vyhlásili poplach svým atomovým zařízením. Obě strany otevřely sila raket vyzbrojených nukleárními hlavicemi, které mohly vymazat Rusko a starý kontinent z mapy. V jedné chvíli plukovník Leonard Perroots uviděl na obrazovce červený nápis "odpáleno". Zdál se mu příliš silný a čistý na to, aby prošel tolika průchody, než se dostal k němu. Proto možnost útoku odhadl na padesát ku padesáti. Porušil předpisy a nezvedl telefon, aby přepadení ohlásil velení, protože se obával, že top brass vrchní lampasáci z neznalosti slabostí systému učiní ukvapené, osudné rozhodnutí. Ohlásil jim proto poruchu radarových zařízení. Naštěstí se nezmýlil.

Odtajněné dokumenty z doby Ronalda Reagana, z nichž autor čerpal, varují, že odstrašování atomovou smrtí funguje až do okamžiku, kdy selže,  a že příčinou může být halířový čip. Rusové mají podobné zkušenosti. Neúměrná systémová rizika dělala oběma mocnostem vážné a oprávněné starosti.

Plánovači atomového Armageddonu věří, že technický a technologický pokrok jim pomůže odstranit blechy, které oslabují  přesnost a spolehlivost balistických střel.  Mají pravdu. Jenže jde o poznané blechy  a zkušenost učí, že že každá nová generace raket nasadí do systému nové blechy, neznámé a záludné;  pořád budeme v situaci, kdy nemožné je možné.

 

Míroví štváči a písníci

Druhým nepřiznaným důvodem byl tlak mírového hnutí, které se v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století zformovalo ve všech západních státech. Dohoda INF byla odpovědí na opakující se demonstrace proti atomovým zbraním obecně a konkrétně proti umístění nosičů v Evropě, jako byly americké rakety typu Pershing a sovětské  SS-2O.

Miliony Evropanů žádaly skončení závodu ve zbraních, který způsobil, že jejich země se octly v nukleárním hledáčku. Mírové hnutí za Evropu bez atomových zbraní se rozšířilo jako stepní požár, který trval celé desetiletí.

Ve Spojených státech se největší lidová demonstrace za zmrazení atomových zbraní  konala v červnu 1982 v newyorkském Central Parku, kde se sešlo víc jak milion lidí.

Dnes by poplatný tisk všechny ty lidi, převážně mladé, označil za ruské skřítky. Ale tehdy  je v Americe ocejchovali jako Warmongers - míroví štváči,  zatímco jejich evropští souputníci dostali nálepku  Peacenicks - písníci. Ve zpětném pohledu třicet let bez atomových zbraní v Evropě bylo z velké části jejich dílem.

   

Vylézt z pelíšku

Zrušení dohody INF podněcuje zbrojení a válečnou hysterii. Přibližujeme se k nukleární katastrofě rychleji nežli kdykoli předtím.  Přední světoví a atomoví vědci a odborníci ve svém bulletinu prohlašují: „Jestliže politici váhají, musí občané převzít iniciativu a odvést lidstvo z pokraje záhuby.“

Musíme vylézt z pelíšku a začít jednat. Třeba tím, že se budeme ptát učitelů - když našim dětem vykládáte o ničivých účincích oxidu uhličitého, proč jim také nevysvětlíte, co je atomová zima?

Nebo tím, že budeme následovat příklad Švýcarů, kteří poslali svým poslancům dopisy a emaily, v nichž je vybízejí, aby se Švýcarsko připojilo k navrhované úmluvě OSN, která staví atomové zbraně mimo zákon.

Pravda, úmluva není všelék. Zdaleka ne už proto, že devět největších atomových mocností ji o vlastní vůli nepodepíše. Ale stane se hnací silou. Neboť  čím vzdálenější je cíl, tím důležitější je vytvořit setrvalý a rostoucí tlak k jeho dosažení. 

V daném případě setrvalého a rostoucího odporu proti stoickému podvolení.

 

Jděte někam

Dvě  hrozby ohrožují naši existenci - atomová a klimatická. Která z nich je bezprostřednější?  Která z nich může zhasnout  život na Zemi jako když sfoukne svíčku?

Tyto otázky jsou správné a na místě, ale zavádivé, protože boj za záchranu lidstva je bojem za záchranu planety a naopak. Nejde o boj na dvou frontách, ale na jedné, s jedním společným  cílem. Nastal čas sjednotit hnutí na obranu životního prostředí s hnutím na obranu života…

A kruci a hergot, vidíte, jak je snadné upadnout do dojímavého kázání. Přitom je to tak prosté, žádná raketová věda.

Jde o to pochlapit se a říct těm dvěma, vemte si ty svý nebezpečný hračky a jděte s nima někam.

Rusové za Ural a Američané za velikou louži!

Jan Vítek

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama