KOMENTÁŘ JANA VÍTKA: Kdo vlastně vyhrál volby na Ukrajině?

Další pohádka je na světě. Vypráví o tom, jak se komik, ztělesňující učitele Holobrádka v televizním seriálu Služebník lidu, stal prezidentem na obrazovce a poté ve skutečnosti. Člověk ji vyslechne a pomyslí si, inu kdo ví, zázraky se ještě možná dějí. Ale že na Ukrajině?
Volodymyr Zelenskyj Kolomoyskyi plakát
Volodymyr Zelenskyj Kolomoyskyi plakát
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Zrovna v téhle oligarchy zubožené zemi? Jak se vůbec ten herec Volodymyr Zelenskyj dostal do televize? Kdo financoval jeho prezidentskou kampaň? Jakmile začnete sledovat stopu peněz, velice brzy vystřízlivíte a řeknete si - a kruci, tahat za nohu mě můžou, ale odsud až potud!

Zelenskyj se stal  hvězdou a idolem na televizním kanálu 1+1, který patří Igoru Kolomojskému, po čokoládovém králi Petru Porošenkovi druhému největšímu oligarchovi v zemi. Igor je Voloďovým dobrodincem a mentorem. Platil mu cesty, nájemné sálů, výzdobu a propagační materiály, najal mu nejlepší píáristy a dal mu k ruce svého osobního právníka Andreje Bohdana. Voloďa letěl v posledních dvou letech čtrnáctkrát za ním pro „děngy“ (prachy), chci říci pro rozumy, do Ženevy nebo Tel Avivu. Igor totiž zvolil svobodu. Se čtyřmi pasy, ukrajinským, švýcarským, izraelským a kyperským žije raději v zahraničí nežli doma. Což je rozumné, neboť Porošenkova vláda ho chce zatknout a soudit za to, že se svým společníkem Bogolubovem zpronevěřili 5,5 miliardy dolarů z Privatbank, největší komerční ukrajinské banky. Stát ji musel převzít a naplnit z kapes poplatníků její prázdný trezor částkou, která představuje zhruba pět procent ukrajinského HDP, anebo 33 % úspor všech Ukrajinců. Kolomojsky má také na krku obvinění, že objednal vraždy a zastrašoval obchodní partnery. Jsou to ovšem jen pomluvy a lži, jak se jistě brzy ukáže. Ostatně soudní očišťovací proces v kauze Privatbank už začíná podle posledních zpráv deníku KievPost.

Na fotografii vypadá prošedivělý Kolomojsky na víc než na dvaapadesát. Začal svoji kariéru pašováním elektroniky z jelcinovského Ruska a během času se vypracoval na mediálního magnáta a majitele velkých metalurgických a leteckých závodů. Jistou dobu byl  guvernérem v Donbasu, než ho jeho nemesis Porošenko sesadil. Mluvilo se o tom, že by se mohl stát premiérem, nebo dokonce prezidentem. Ve své kanceláři choval v akváriu pětimetrového žraloka, kterému při jednáních házel kusy masa, aby vynervoval návštěvníky.

Získal značnou oblibu svým protiruským hrdinstvím, když si troufnul veřejně nazvat Vladimira Putina „schizofrenickým trpaslíkem“. Vládce Kremlu ho na oplátku ocejchoval jako „jedinečného šejdíře“, protože obral ruského oligarchu Romana Abramoviče o několik miliard dolarů.

Když Porošenko dal padáka jeho obchodnímu partnerovi a předsedovi ukrajinské státní dopravní společnosti UkrTransNafta, Kolomojsky neváhal vyslat údernou četu maskovaných mužů do ředitelství, ti zneškodnili stráže a zmocnili se kompromitujících dokumentů.

Wall Street Journal o něm v době jeho slávy uveřejnil lichotivý článek pod názvem „Ukrajinská tajná zbraň: Odvážný oligarcha Igor Kolomojsky.“

Johnatan Brunson, americký diplomat v Kyjevě, má jiné mínění. „Myslím, že Kolomojsky je supernebezpečný,“ prohlašuje. „Je možná ze všech oligarchů nejnebezpečnější, protože se nebojí pošpinit si ruce,“ dodává s poukazem na to, že Kolomojsky financoval ultrapravicové jednotky tzv. Azovského oddílu, který americké ministerstvo zahraničí označilo za „nacionalistickou nenávistnou skupinu“ a Human Rights Watch za „možné útočiště neonacistů.“

Do měsíce a do dne zazvoní zvonec a pohádce bude konec. Začne se točit druhý díl seriálu. Pracovní název scénáře, na kterém pracuje  Kolomojsky v těchto dnech v Tel Avivu, je Služebník svého pána. V úvodní scéně uzříme prezidenta Zelenského, objímacího Igora jako ztraceného syna v běloskvoucí říze člověka čistého jak slovo boží. Kamera ukáže letmý záběr čokoládového krále, který se roztéká v bahamském žáru, nebo úpí v kobce v řetězech; scénárista se ještě nerozhodl, kterou variantu použije. Dokončil ale klíčovou scénu, v níž Igor podepisuje listiny o vstupu Ukrajiny do NATO a do Evropské unie, neboť prezident  Holobrádek se mezitím kamsi vytratil. V závěru první epizody uvidíme Igora, jak sedí v královském křesle nad vstupním schodištěm do paláce a přijímá hold národa. Tu klečí rolník s husou pod paží, tam dělník s kladivem, onde úředník s brkem za uchem. Přesně takový výjev jsem před desetiletími viděl namalovaný ve vstupní hale kyjevského hlavního nádraží s tím rozdílem, že v křesle seděl Josef Vissarionovič Stalin.

Epochy se mění, bláhovost je věčná.

Je docela pravděpodobné, že skutečnost  tentokrát nebude kopírovat fikci.

V každém případě čekají Ukrajinu nevšední léta ve smyslu čínské kletby, kéž žiješ  v zajímavých časech.

Vladislav Davidzon, židovský novinář a šéfredaktor  Odessa Review, se ně dívá s jistými obavami.  „Skutečnost, že budeme mít židovského prezidenta, podporovaného pikareskním židovským oligarchou,“ říká, „může způsobit, že jakékoli selhání (ve státě) padne na hlavu židovské obce.“

Být Ukrajincem, asi bych také dal svůj hlas Holobrádkovi v naději, že volím menší zlo.

Ale teď bych se každý  večer modlil, aby tomu tak bylo.

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama