KOMENTÁŘ JANA VÍTKA: Když německý bankster kýchne…

Deustche Bank ilustrace
Deustche Bank ilustrace
foto youtube NBC
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Kdybyste před čtyřmi roky koupili za sto tisíc korun akcie Deutsche Bank, nejen že by vám ta investice nic nevynesla, ale ještě by se umenšila nejméně o sedmdesát pět procent, protože jejich hodnota se scvrkávala úměrně s příjmy, které tály jako zbytky  sněhu na jarním slunci.

Uplynulých osmnáct měsíců bylo nejhorších, co tato největší německá banka ve své stopadesátileté historii zažila. Letošní rok bude končit se ztrátou téměř tří miliard euro, navzdory všem úsporným opatřením a odprodeji majetku.

Bolest cítí jiní

Minulý týden se k Deutsche Bank zachoval obzvláště brutálně, když jí zasadil tři těžké údery, leč jak už to na tom božím světě chodí, bolest ponesou jiní, jak hned vysvětlím.

První ránu pocítili a budou jí dále trpět zaměstnanci. Téměř pětina z nich - víc jak osmnáct tisíc v celém světě - byla propuštěna. Z frankfurtského sídla a z poboček v Londýně, New Yorku a Tokiu odcházeli v pondělí 8. července muži a ženy s krabicemi pod paží, v nichž si odnášeli pozůstatky své bankovní kariéry.

Dostali padáka ve smutný čas, neboť léta tučná v bankovnictví končí. Volná místa tu a tam jsou, ale nezáleží, co znáš, nýbrž koho znáš.

Druhá postihla akcionáře a uštědřila ji kancléřka Angela Merkelová. Údajně se netřásla, když vestoje oznámila, že Evropská centrální banka nedá na záchranu Deutsche ani pěťák. Její akcie okamžitě klesly na 10.67 euro, což je nejnižší hodnota od roku 1992. Banka ztratila během posledních šesti měsíců 54 procent své hodnoty. Dividendy jsou na historickém minimu 6 euro.

Třetí  zcela neférová podlá rána ještě nedopadla, avšak svalnatá paže je napřažena a pěst svírající váleček olova po vzoru pouličních rváčů namířena  na podbřišek lidiček, kteří spoří na špatné dny a na stará kolena. Podle německého časopisu Focus vláda rozhodla, že banka v příštím roce nedostane žádnou státní finanční pomoc. Znamená to, že Berlín uvažuje o bail-in, záchraně tonoucí banky zevnitř, místo bail-out, záchraně zvenčí.

Hrozba úsporám

Při bail-in za chyby a chamtivost banksterů platí spořitelé a potažmo věřitelé. Doposud byl častější bail-out, kdy prázdnou kasu banky naplnil stát z kapes  poplatníků. Ale po finančním krachu před jedenácti lety, který stál modro z očí, se některé vlády rozhodly, že příští šok nasměrují na investory a vkladatele. Například Kyperská banka si před časem přivlastnila téměř polovinu vkladů, aby se udržela nad vodou. Okradení mohli jen spínat ruce a jít si stěžovat na hlavní nádraží. Zažili to také Řekové a je velmi pravděpodobné, že se  historie bude opakovat. U našich sousedů je scéna připravena k repríze a miliony Němců vstávají a uléhají s neodbytnou otázkou na mysli, kdy spadne klec? Není divu, že mnozí z nich si dělají zásoby potravin a euro pro případ, že zemi postihne pohroma.

Kdo sledoval bankovní krachy v posledních letech, ví, že vlády vydají varovné zvuky až na poslední chvíli ve smyslu „musíte se z toho nějak vyhrabat sami“.  To ale je už pozdě vybrat úspory a koupit manželce briliantový prsten. Všechny pobočky a automaty na peníze jsou zavřeny.

Bankovní socialismus

Mezitím jsou banksteři za vodou, jako John Cryan, který řídil Deutsche Bank v letech 2015-2018. Když byl u kormidla, banka nakupovala ve velkém spekulativní finanční deriváty, o nichž se říká, že jsou „zbraněmi hromadného ničení“. Utratila za ně 74 miliard euro a nyní nemají cenu papíru, na němž jsou natištěny. John Cryan a druhové snili, že Deutsche Bank bude největší investiční bankou na Wall Streetu a že tamní američtí mastodonti smeknou a řeknou „vítejte na naší hostině a poslužte si do sytosti“.  Místo toho Deutsche Bank slízla pokutu 7,2 miliard dolarů od newyorské justice za prodej toxických půjček, což mastodontům prochází bez mrknutí oka. John Cryan se loni v dubnu snesl z bankovních výšin na zlatém padáku za 12,2 milionů euro.

To byl počátek exodu. Šest dalších ředitelů hlavních oddělení, kteří spoluzavinili, že Deutsche Bank jde ke dnu, zavčas vyskočilo se zlatým padákem za 46 milionů euro, o který se dle svých zásluh podělili. Propuštění zaměstnanci měli padáček v krabici pod paží.

To  vše a spousty dalších divů se děje proto, že jak jsem nedávno zde napsal, starý dobrý kapitalismus je na výminku a naším novým pánem je bankovní socialismus, v němž veškeré zisky připadají banksterům a všechny ztráty jdou na účet lidu. Naplňují se slova Thomase Jeffersona:  „Věřím, že bankovní instituce představují mnohem větší nebezpečí pro naše svobody nežli po zuby ozbrojená armáda.“

Ti, kdo se domnívají, že ohlašovaný pád Deutsche Bank se nás nedotkne, žijí na jiné planetě. Na té naší, když německý bankster kýchne, český chytne zápal plic.

Autor je český novinář žijící ve Švýcarsku.

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama