KOMENTÁŘ JANA VÍTKA: O tiskových agenturách, médiích a šíření vlivu. Tři sestry, jeden názor a my

Odkud noviny a televize vědí o světě, co píšou a ukazují? Jestli ta otázka překvapí, odpověď udiví: ze tří světových tiskových agentur, usídlených v New Yorku, Londýně a Paříži, které jsou si blízké jako sestry, s tím rozdílem, že je nepojí genetický fond, ale pouto ještě silnější—ideologie a mocenské zájmy.
tři tiskové agentury - ilustrace
tři tiskové agentury - ilustrace

Jejich klíčová úloha v ovlivňování našeho vidění a vnímání světa má za následek, že  sdělovací prostředky se zabývají stejnými událostmi, dívají se na ně stejnými brýlemi a podávají o nich stejné svědectví.

Důkazem je srovnávací studie zpráv o válce v Sýrii, otištěných během šesti měsíců v devíti předních evropských denících (1), kterou uveřejnil Swiss Progaganda Research, institut pro výzkum propagandy. Zjistil, že 78 procent všech článků tvořily, když ne plně, alespoň částečně, zprávy Tří sester, převzaté přímo anebo v překladu jejich družek, národních tiskových kanceláří. Žádné ze sledovaných novin neměly byť jedinou původní zprávu. Kromě toho víc jak 82 procent komentářů a rozhovorů vyznělo ve prospěch zásahů USA a NATO. Názory syrské strany, pokud o nich padla zmínka, byly označeny jako lži.

Neviditelná nervová centra

Kdo tvoří tento vlivný trojlístek?

Americký Associated Press (AP), jež patří majitelům novin, má dvěstěšedesát poboček ve stošesti zemích se čtyřiceti tisíci zaměstnanci. Zprávy AP používá 1 300 sdělovacích prostředků, které ovlivňují víc než polovinu lidstva.

Agence France-Press (AFP) se původně nazýval Havasova agentura, která vznikla v roce 1835. Dnes patří státu, ale je provozována soukromníky. Má dvěstě poboček ve stopadesáti státech, v nichž pracuje dvanáct tisíc žurnalistů, kteří rozesílají pět tisíc zpráv a komentářů denně 1 300 jejich šiřitelům ve stodvaceti zemích na pěti kontinentech.

Reuters s pobočkami ve sto zemích a čtyřicetipěti tisíci zaměstnanců, jejichž zprávy čte miliarda lidí denně. Agentura žije ze své britské slávy, čtenáři neví, že agenturu koupil  kanadský  multimiliardář Thompson a spojil ji s vlastní tiskovou kanceláří se sídlem v New Yorku.

Každá z těchto agentur je obrovská fabrika na informace pro všechny druhy medií, které zásobuje nejen slovním materiálem v několika jazycích, ale také fotografiemi, grafy, videy a nahranými rozhovory. Je to lukrativní činnost, jež vynáší majitelům miliardy dolarů, ale to už je jiný příběh.

Wolfgang Vyslozil (2), bývalý ředitel rakouské tiskové kanceláře APA, hodnotí vliv tří sester těmito slovy:

„Tiskové agentury jsou zřídka na očích veřejnosti. Přitom jsou nejvlivnější a zároveň nejméně známé masové sdělovací prostředky... Tvoří neviditelná nervová centra, která spojují všechny části mediálního systému.“

Co nehlásí agentury, to se nestalo

V zašlých dobách komunistických světlých zítřků slogan "každé ráno Rudé právo" byl pro novináře služební povinností. Než usedli k psacímu stroji, museli ověřit, zda včerejší partajní linie stále platí. Dnes si redaktor zahraniční rubriky dřív než udeří do klávesnice přečte jednu ze tří sester v originále nebo v překladu, který mu národní tisková kancelář doručila, aby věděl, co se děje ve světě. Jsou to informace tříděné a učesané ve stylu jediného správného světonázoru. Pak záleží na něm, co s tím udělá. Jsou i tací, kteří vědí, oč jde, a používají agenturní zprávy se sběračkou soli. Ti ale obvykle po jisté době zmizí ze stránek a z obrazovek, protože média jsou prakticky všude v rukách oligarchie, která má bytostní zájem, aby noviny a televize vydělávaly a ne aby podrývaly stávající řád.

 

======================================================================

Opakovaná nepravdivá vyprávění nechávají dlouhodobé stopy. Jsou jako padělané peníze, které razí zběř, ale pak je běžně používají bezelstní lidé.

======================================================================

 

Nadvláda světových agentur vysvětluje, proč určité geopolitické události, jež dost dobře neladí s „vyprávěním“ USA/NATO, se do tisku a televize nedostanou. Když agentury zamlčí, co považují za „nevýznamné“, západní media se o tom nedozví. Zkrátka, co nehlásí agentury, to se nestalo.

Noviny vezmou i smrdutou informační bombu

Závislost sdělovacích prostředků na třech sestrách a jejich prominentních klientech národních tiskových kanceláří, spolu s upadající profesionální úrovní redakcí, otvírá vrata dokořán pro intoxikaci a dezinformaci. Když někdo chce dát do oběhu zavádějící story nebo smrdutou informační bombu, stačí, když to podstrčí poměrně slušné agentuře a může si být jist, že jako ponorná řeka vypluje v mediích. Často se stává, že falešná zpráva nebo kachna, která prošla několika agenturami, je „vyprána" a považována za  věrohodnou.

Proto nepřekvapuje, že vlády, armádní velení a výzvědné služby používají tyto hlásné trouby k šíření jejich „vyprávění“ po celém světě.

Za Obamy byli zváni do Bílého domu korespondenti agentur na briefing, kde jim vládní představitelé pod podmínkou anonymity svěřili zavádějící informace a vydávali je za „úniky“ tajných skutečností. To je vějička, na kterou sedne i ostřílený žoldnéř klávesnice.

Jak prozradil bývalý ředitel AP Tom Curley (3),  Pentagon zaměstnává dvacet sedm tisíc „píáristů“, kteří mají za úkol šířit indoktrinované zprávy a podplácet novináře. Mají na to rok co rok pět miliard dolarů.

Rekapitulujme: Náš světonázor formují tři hlavní zdroje - Washington, Pentagon a Langley - a tři sestry – AP, AFP a Thompson Reuters. Tato nalejvárna funguje způsobem "já na bráchu, brácha na mě".

Žurnalisté se odvolávají na agentury a ty na své zdroje, většinou anonymní, pod záminkou utajení. Používají mlhavých slovních obratů jako „zřejmě, údajně“, aby se kryly v případě, že se provalí, že zpráva je nepravdivá.  Postupem času a opakováním se kachna nebo fejk očistí a stane faktem.  

Fred Bridgland (4) o svých zkušenostech válečného reportéra v Angole říká: „Naše zprávy byly založeny na oficiálních sděleních. Teprve po letech jsem se dozvěděl, že je skládal člověk ze CIA, který seděl na velvyslanectví a že neměly nic společného s pravdou.  Abych to řekl natvrdo, v agentuře můžeš uveřejnit  jakoukoli kravinu a dostane se do novin.“

Prověřovací síto

Proč žurnalisté nehledají jiné zdroje než globální agentury?

„Snažil jsem o to, ale pokaždé, když jsem napsal článek, aniž bych se odvolal na nějakou agenturu, nebo na New York Times a jiné anglosaské noviny, nikdo můj článek nepoužil,“ řekl v rozhovoru holandský zpravodaj na Středním východě Joris Luyendijk (5). „Samozřejmě, že jako korespondent můžu napsat zcela jiný pohled na situaci, jenže media mohou vzít jenom jeden, a tak se rozhodnou pro verzi, která se shoduje s převládajícím obrazem.“

Přesto někteří přední žurnalisté stále věří, že jim nikdo nenařizuje, jak psát. Jak lze vysvětlit tento zřejmý rozpor?

„Jde o to, že by nebyli tam, kde jsou, kdyby předtím nedokázali, že jim nikdo nemusí předříkávat, co mají psát, protože sami dobře vědí, co můžou a co ne,“ vysvětluje známý americký jazykovědec a politolog Noam Chomský (6). „Jestliže začnou od píky, jako třeba v policejní rubrice,  a pak by během své kariéry psali neortodoxní články, nikdy by se nedostali do křesla, kde dnes sedí. Prošli úspěšně prověřovacím sítem a vysloužili si důvěru.“

Toto síto vede k žurnalismu, který obvykle nedělá vlastní průzkum a nevytváří původní  materiál o geopolitických konfliktech a jiných světových problémech, ale spokojuje se s převyprávěním jediného správného vyprávění.

Podvolení

Noviny, časopisy, radiové a televizní stanice sice možnost vykonávat  nezávislý společenský vliv (teoreticky) mají, ale nemohou ji uplatnit.  Pro vládnoucí systém jsou nástroje politické a ekonomické moci. Proto jim první přikázání dnešní žurnalistiky ukládá, aby se podvolily.

Je proto zcela logické, že tradiční sdělovací prostředky – finančně závislé na státu nebo na majitelích, převážně průmyslové a finanční oligarchii  – upřednostňují geopolitické zájmy atlantického spojenectví. Neboť jak státy, tak oligarchie odvozují svoji existenci od  transatlantické politické a bezpečnostní struktury, která, in fine, spočívá na USA.

V Americe vlastní téměř všechen tisk, televizi a rozhlas patnáct miliardářů. Poplatná media servírují stejný eintopf, rozdíl je v omáčce a koření. „To je jeden z divů západního světa. Žádné z vyspělých demokratických zemí se ještě nikdy nepodařilo zcela vyřadit z medií veškerou nestrannost a všechen nesouhlas,“ řekl už před časem spisovatel Gore Vidal. Mezitím div zdomácněl i v Evropě.

Mohli bychom dodat, že z mediálního radaru vymizely rovněž  skutečné problémy jako jsou srůstání kapitálu s politikou, řízený přesun obyvatelstva z chudých zemí do bohatých, nerovnost příjmů a hrozba náhodné atomové války. Jejich místo na předních stránkách a obrazovkách plní násilí, sex, skandály a LBGT.  V tomto zfalšování prvenství spočívá genius soudobé vládnoucí elity.

Naše vlády nás udržují v neustálém strachu a válečné horečce. Stále je tu nějaký smrtelný nepřítel, který nás pozře, jestliže se za něj slepě nepostavíme. Náš problém jsou stádovitá množství lidí po celém světě, která poslouchají, co jim diktuje politicko-mediální spřeženectví. Miliony lidí zahynuly pro tuto slepou poslušnost. Tisk, rozhlas a televize jsou klávesnice, na nichž se bez přestání hrají válečné melodie. Je mnohem snazší lidi oklamat, než je přesvědčit, že byli oklamáni. Každý, kdo se o to pokusí, je okamžitě ocejchován jako nepřítel lidu, dán na černou listinu a ostrakizován.

Kdo ovládá sdělovací prostředky, ovládá lidskou mysl. Podle toho, kdo jaké názory zastává, poznáme, co čte a poslouchá.

Když jsem žil ve Spojených státech, oťukával jsem nové známé otázkou: Co myslíte,  zastřelil  Oswald Kennedyho? Z odpovědi jsem poznal, zda mi ten člověk vykládá vyčtené názory anebo zda přemýšlením došel k vlastnímu úsudku. Teď se tam chystám s jinou prubířskou sondou: Myslíte si, že Trump skutečně nic s Rusy neměl?

Neboť opakovaná nepravdivá vyprávění nechávají dlouhodobé stopy. Jsou jako padělané peníze, které razí zběř, ale pak je běžně používají bezelstní lidé.

V uplynulých letech se objevily na internetu nezávislé zdroje informací a mínění, financované čtenáři. Jejich autoři se vzdávají honoráře výměnou za svobodu slova. Vznikla zpravodajská síť, nepodrobená třem sestrám. Ale den, kdy první přikázání žurnalismu bude prolomeno, je ještě v nedohlednu.

 Jan Vítek 

-----------------------------

PS: Článek se zakládá na  poznatcích v západní Evropě, situaci v Česku autor nezná, jelikož trvale pobývá ve Švýcarsku.

Německo: Die Welt, Süddeutsche Zeitung (SZ) a Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ).Švýcarsko : Neue Zürcher Zeitung (NZZ), Tagesanzeiger (TA) a Basler Zeitung (BaZ).  Rakousko: Standard, Kurier a Die Presse.

(2)  History of an Exceptional Alliance of News Agencies (2014) 

(3) Adams, Russell, "AP's Curley to Retire" , The Wall Street Journal, January 23, 2012

(4) Angola : Don’t simplify History, inteview,  All lAfrica ( 2002)

(5) They're just like people)  a report on experiences of a news correspondent in the Middle East, (2006)

(6): What Makes Mainstream Media Mainstream, Z Magazine  (2014)

 

Názory publikované v této sekci ale nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama