KOMENTÁŘ JANA VÍTKA: Válčit se nebude, vraždit ano

Kdyby nešlo o tak nebezpečnou situaci, člověk by si mohl říct, že íránské drama, co jsme právě přežili, je jako vystřižené ze Švejka, který ohodnotil zavraždění rakouského korunního prince Ferdinanda slovy: „Zabili jste nám strejčka, dostanete přes držku.“
Americký útok drony na Sulejmáního
Americký útok drony na Sulejmáního
foto AP

Tady náhodná podobnost končí, protože Hašek už nezaznamenal bezprostřední odpověď císaře France Josefa. Kdyby ale měla být v souladu s tím, co se nedávno stalo, musela by znít:

„OK, ale nesmí to bolet.“

Než se k té facce dostaneme, připomeňme si, že Íránské drama se odehrávalo na otevřené scéně pro domácí a mezinárodní publikum a v zákulisí pro zasvěcené. Několik hodin po zavraždění velitele íránských elitních jednotek generála Kásima Sulejmáního v Bagdádu poslal prezident Donald Trump prostřednictvím švýcarských diplomatů zakódovanou zprávu Teheránu: „Nezvyšujte napětí.“ Doprovodil svoji žádost veřejnou pohrůžkou, že nepřiměřenou odpověď krutě pomstí a zaútočí na dvaapadesát vybraných cílů, včetně íránských kulturních památek.

„Během tisíciletí naší historie přicházeli barbaři a ničili naše města, rozbíjeli naše národní památníky a pálili naše knihovny,“ prohlásil jménem ajatolláhů íránský ministr zahraničí Javad Zarif. „Kam se poděli? My jsme stále zde, hrdí a neujařmení.“ Ale v oficiální odpovědi, kterou poslal přes švýcarského velvyslance v Teheránu a Bern do Washingtonu byl mnohem umírněnější.

Když se v následujících dnech politici a sdělovací prostředky obou států předháněli v rozdmýchávání vlasteneckých citů a nacionalistických vášní, Bílý dům a íránští vůdcové pokračovali ve výměně vysvětlujících zpráv a ve frenetickém úsilí zbrzdit skluz do války.

Pak padla ohlášená facka v podobě raketového útoku na dvě americké základny, padla tak šikovně, že moc nebolela. Útočníci nenechali nic náhodě. Sdělili zavčas své válečné plány velení irácké armády, zřejmě ze zdvořilosti, protože zaútočí na území pod jejich ochranou, a iráčtí generálové z poslušnosti informovali generály americké. Když rakety dopadly, na základnách nebylo živáčka. Tak došlo k tomu, že Washington a Teherán vycouvaly (prozatím) ze samého okraje válečného konfliktu. Hollywood by to lépe vymyslet nedokázal.

Americký list Wall Street Journal, který uveřejnil článek o šifrovaném spojení Washington-Bern-Teherán tam a zpět, si povšiml, že když se na jevišti zuřivě tlouklo do válečných bubnů, na dějišti byl klid, protože, zasvěcenci v zákulisí dobře věděli, že válka není řešení. Írán od ní odstrašuje představa, že americká bojová síla jej během několika minut vymaže z mapy. Spojené státy odrazuje vědomí, že Írán by jim a jejich spojencům mohl způsobit obrovské škody, kdyby chtěl spáchat sebevraždu a použil svůj moderní arzenál. Pro prezidenta Trumpa by válka znamenala konec jeho nadějím na znovuzvolení.

Proč tedy americký prezident hrál vabank? Zlé jazyky hovoří o nízkém IQ, což je podlá pomluva. To už spíše proto, aby zabodoval u váhavých voličů a předvedl jim, že se nikoho nezalekne a že není vrchní velitel na baterky, jak ho pomlouvají demokraté. Není zcela vyloučeno, že kalkuloval správně.

Co tohle vše přinese? Od Teheránu lze očekávat, že jednak vystupňuje války v zastoupení v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu, jednak upřednostní prostředky asymetrického boje, jako jsou teroristické akce, přepady, sabotáže, kybernetické útoky, bezpilotní letouny a raketové střely proti lodím, které představují vážnou hrozbu pro tankery přepravující ropu ze Středního východu. 

Na oplátku budou Spojené státy pokračovat v „chirurgicky přesných úderech“ proti místům, ze kterých podle jejich tvrzení jdou útoky. Srážení hlav, „dekapitace“, budou častější, neboť Pentagon již oznámil, že vláda je odhodlána soustavně ničit cíle s „vysokou hodnotou“.

Přeloženo: Nebude se válčit, ale vraždit ano – a častěji.

Počet civilních a vojenských obětí na Středním východě překročil podle jednoho odhadu pět milionů lidských bytostí. Zanedlouho, 20 března, bude 23. výročí přepadení Iráku, jímž krveprolití a utrpení arabského lidu začalo. Bude pátek, to je velice případný den, abychom vyšli do ulic a prohlásili 20. březen za Mezinárodní den obětí. Nač ještě čekáme. Na to, až se naplní magické číslo Šoa?

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama