KOMENTÁŘ JANY KUNŠTEKOVÉ: Jak jsem potkala elfy

Tři dny a následně sedm dní. Zákaz používání Facebooku. Za stejný status o dětských obětech pedofilů v Británii a o Tommy Robinsonovi. Jednou u sebe na zdi a jednou ve skupině. Facebook dokonce blokoval i můj předchozí článek o prvním banu a sdílení onoho článku, přestože jeho obsahem nebyl pláč nad nespravedlností, která se udála mně, ale popis toho, čím si prošly děti, oběti pedofilních pákistánských gangů z Rotherhamu a Rochdale. A jaké klacky pod nohy byly ve jménu politické korektnosti házeny pod nohy policejní vyšetřovatelce, která se snažila obětem pomoci...
FB sleduje - ilustrace
FB sleduje - ilustrace
koláž TV Prima

Nevím, komu podobné zákazy připadají jako kultivace prostředí na fb. Mně to přijde jako cenzura. A to za velmi nejasných pravidel. Zdánlivě. Ve skutečnosti je to cenzura velmi jasně zaměřená – na kohokoli, kdo zpochybní modlu multikulturalismu a dovolí si zmínit, že ne všechny komunity jsou schopny sdílet stejné hodnoty a že to, co v některé je exces, je v jiné – za příznivých podmínek a příkladné zbabělosti státních orgánů – rozšířený jev. Systémové selhání se prostě musí popřít a ti, kdo na něj poukazují, umlčet. Kdyby mi nebylo přes padesát, byla by to pro mě novinka. Takhle mi to jen cosi připomíná.

Mimochodem skandál kolem „grooming gangs“ si žije dál vlastním životem a počet obětí i pachatelů zdaleka není konečný. Tuto skutečnost a selhání všech orgánů, které měly konat a nekonaly, už nejde popřít, tak se objevují opakované ataky na všechny, kdo se na odhalení podílel. Nejčastěji je jim přiřčen „rasismus“ a „islamofobie“. Maggie Oliverová, vyšetřovatelka, o které jsem psala posledně, čelila šikaně v práci. Novinář Andrew Norfolk, který o podezření ohledně této kriminality psal už v roce 2003, a to v The Times, kde stále pracuje, je v poslední době soustavně špiněn především novináři a neziskovými organizacemi, sdruženými v koalici Unmasked, která mimo jiné podporuje státní kontrolu tisku. Těžko o ní něco vygooglit, snad jen to, že jedním z členů je organizace MEND – Muslim Engagment and Development. Tato organizace požaduje, aby se novináři při popisu zločinů vyhýbali popisům etnického původu jakožo zcela irelevantní skutečnosti. Na webu Media Reform Coalition z června 2019 v článku „Andrew Norfolk, noviny The Times a protimuslimské reportáže, případ, který musí být zodpovězen“ píší Unmasked o zprávě, kterou sestavili dva jejich novináři: „Zpráva ukazuje, že The Times opakovaně neprovedly základní kontrolu faktů v řadě příběhů zaměřených na muslimy a běžně opomíjely základní souvislosti. To nemělo za následek jen opakování klamů o muslimech, ale posloužilo také k zesílení stále častější islamofobie a podpořilo převládající rasistickou agendu na kontext vyšší úrovně zločinů z nenávisti. Tento druh zpravodajství by byl v jakékoli publikaci nepřijatelný, ale vzhledem k tomu, že The Times tvrdí, že jsou britskými „předními novinami“, je obzvláště odporný.“

The Times všechna obvinění odmítly, a to včetně útoku na Andrewa Norfolka. Norfolk píše o kauze „grooming gangs“ nepřetržitě od jejího oficiálního začátku v roce 2011 a byl podobně obviněn mnohokrát, třeba za to, že ve svých článcích uváděl, že pachatelé jsou pákistánského a ne asijského původu, jak žádá oficiální politická korektnost. Stejně neúnavně se kauze věnovala poslankyně Labour Party Sarah Champion, která čelila výhrůžkám smrtí, o čemž Norfolk psal.

Obvinění z islamofobie je prostě spolehlivé. Musím se tomu smát, protože vím o mnoha svých přátelích a politicích – muslimech – v Německu, kde čelí stejným obviněním, kdykoli si troufnou kritizovat cokoli, co souvisí s politickým islámem či kriminalitou muslimů. Proto na to tak snadno nasedlo banování Tommyho Robinsona coby rasisty na všech sociálních sítích, a nejen jeho, ale všech, kdo ho zmíní ve statusu. Prostě „hate speech“, bez ohledu na to, co se tam konkrétně píše. Vzhledem k tomu, že, jak ukazuje výše uvedený citát, existuje vlivná skupina, která žádá trestání novinářů za „zločiny z nenávisti“, už to přestává být úsměvné.

U nás nemáme Unmasked nebo o nich nevím, u nás máme mediální výchovu a Elfy. Mediální výchova na školách, jak jsem se přesvědčila z mnoha ukázek, spočívá v tom, že se dětem řekne, které dezinformační stránky a weby raději vůbec neotevírat a že jediné objektivní médium je Česká televize, protože si ji platíme všichni. Čeští elfové jsou pak zvláštní skupina lidí, zaměřená na „odhalování dezinformací na internetu“. Zaklínají se tím, že jen monitorují a nikoho nikam nenahlašují. Každý měsíc vydávají zprávu o „dezinformační scéně“ a jejích jednotlivých aktérech. Mimo stálice typu Aeronet a Parlamentní listy se tam objevují i jednotlivci – oblíbené terče mainstreamu, například poslanci SPD a někteří „neposlušní“ novináři. Elfové jsou posedlí tzv. skupinovými maily, ohrožujícími kognitivní schopnosti seniorů nad 50 let (to není vtip) a dále příspěvky  „s proruským, protiamerickým a proti-NATO narativem“. Největším prohřeškem v očích elfů je pak podpora prezidenta či kritika hnutí Milión chvilek.

Kdykoli se vytvářejí seznamy, použijí se. Donedávna jsem si myslela, že banování za jméno Tommy Robinson, mazání příspěvků, posléze už i s Robinsonem Crusoe, je celofacebookový jev. Jak jsem se ale včera dočetla na Aktuálně.cz v článku „Facebook v Česku maže příspěvky o Tommym Robinsonovi. Nepřípustné, shodují se experti“, je to ryze český fenomén!

"Upřímně nevím, proč se to děje a myslím si, že je to špatná cesta. Ukazuje to, že Facebook je naprosto bezradný v úsilí regulovat obsah tak, aby v něm nebyla tzv. hate speech a další fenomény. Ale to, co dělá teď, je naprosto vymknuté z kloubu a je to medvědí služba všem, kteří se snaží o kultivaci diskusí na sociálních sítích," řekl Aktuálně.cz odborník na analýzu sociálních sítí Josef Šlerka. Dokonce i jemu smazali příspěvek, který dal na fb jako test, co to udělá.

Já ale na rozdíl od něj nevěřím, že se tak neděje na základě nahlašování, hromadného či individuálního. Pravděpodobně byl vytvořen počítačový algoritmus, který zachycuje „zakázané“ jméno. Vyhodnocení, co s tím, je ale tak silně odlišné u jednoho každého uživatele, že nevidět za tím lidskou ruku je nemožné. Jistě hraje roli, zda už jste v minulosti nějaký ban dostali, pak se „tresty“ stupňují. Já jsem nikdy ban neměla – a ejhle – rovnou tři dny. Pak s odstupem tří dnů sedmidenní ban za stejný příspěvek. Bez možnosti odvolání, respektive se zablokovanou funkcí odvolání odeslat, což je v rozporu s pravidly facebooku. Přitom vím, že mnohým prošly daleko ostřejší statusy než můj nebo měly za následek pouhé smazání příspěvku. Můj kolega sdílel text mého prvního článku do více než stovky skupin, s poměrně expresivním úvodem, a nestalo se mu nic. Protřelí „ fb kriminálníci“ pak vyfasovali 30 ostrých. Ústavní právník a bývalý právní poradce prezidenta republiky Václava Klause Pavel Hasenkopf to poté vzdal a ohlásil, že z Facebooku odchází. Já už se k protřelým kriminálníkům řadím také, další ban už bude na měsíc.

Vrátím se ještě k elfům. Jejich “náčelníkem“, ale rozhodně ne Elrondem, je všestranný expert, především na školství, mimo jiné člen neziskové organizace EDUin, Bohumil Kartous. K tomuto náčelnictví se sám hrdě hlásí. S „experty na školství“ sdruženými v různých neziskových organizacích jsem dlouhodobě ve sporu, zejména ohledně inkluze počesku. Podařilo se mi podkopat některá jejich tvrzení, například to, že k totální inkluzi nás odsoudil Soud pro lidská práva ve Štrasburku, a to pouze tím, že jsem si rozsudek přečetla a zjistila, že tam nic takového není. Nejen já, ale celá Pedagogická komora, jejímž jsem zakládajícím členem, je mnohým neziskovkám působícím ve školství trnem v oku. Inkluze je tak báječný zdroj příjmů z dotací z fondů EU. Co na tom, že počesku nefunguje? Stejný případ selhání jako v Británii, s následky, které nejsou tak bezprostřední, ale dlouhodobě devastující, je ideologická a finančně ani personálně nezvládnutá inkluze. První neshodu s jakýmsi elfem (sám se k tomu hlásil) jsem měla na fb stránce Pedagogické komory – a přišla první výstraha, za pár dní na to první ban. Důkazy samozřejmě nemám, ale že to je pouhá shoda náhod, tomu také nevěřím. Jako vždy – sleduj stopu peněz. Ještě mě napadá, co člověka vede k tomu, že začne „monitorovat“, co si lidé myslí. Domnívám se, že touha po moci. „Jen počkej, já ti ukážu!“ A protože Facebook je zcela bezzubý ve své schopnosti rozlišit skutečně nebezpečné příspěvky, reaguje na jejich touhu po moci vstřícně.

Svoboda slova je křehká věc. Jakmile ji někdo začně omezovat podle toho, co sám považuje za přípustné a organizace s celosvětovým působením mu na to skočí, je to cesta do pekla. Pro Facebook určitě.

 

Názory publikované v této sekci ale nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama