KOMENTÁŘ JANY KUNŠTEKOVÉ: Je vedení sněmovního školského výboru práce nebo trafika?

ODS se ve středu 3. 4. 2019 neúspěšně pokusila odvolat z funkce předsedy školského výboru Sněmovny Václava Klause mladšího. Místopředseda ODS Martin Baxa, který se o jeho post ucházel, získal v tajném hlasování jen 6 hlasů. Dosavadního předsedu, který byl nedávno vyloučen z ODS, podrželo ve funkci 15 členů výboru.
Václav Klaus ml foto youtube
Václav Klaus ml foto youtube

reklama

Místopředseda Sněmovny a předseda ODS Petr Fiala hned přispěchal s kritikou, že VK ml. zůstal ve vedení školského výboru jen díky hlasům od komunistů, vládního hnutí ANO, vládní ČSSD a SPD, kterou považuje za extremistickou. Jaksi přitom zapomněl, že i on sedí ve funkci místopředsedy Sněmovny proto, že mu v tajné volbě dali hlasy i poslanci vládních stran. Hlavně tím ale ukázal, že ani jako druhý nejvyšší funkcionář dolní parlamentní komory nezná její jednací řád. Což je jen tak mimochodem zákon. V něm je stanoveno, že předsedu a místopředsedu Sněmovny volí poslanci v tajné volbě. Stejné je to i v případě výborů. Předseda i místopředsedové výboru jsou voleni členy výboru v tajné volbě. Stejným procesem jsou případně z funkce i odvoláváni. Ke zvolení do funkce je podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny třeba získat nadpoloviční počet odevzdaných hlasů. Předsedy výborů pak podle tohoto zákona ještě potvrzuje plénum Sněmovny.

Princip poměrného zastoupení. Bez hlasů vládních poslanců ze školského výboru by VK ml. nebyl předsedou tohoto výboru. Ani ještě jako člen ODS. Ale i Petr Fiala by dodnes byl jen řadovým poslancem a ne místopředsedou Sněmovny. Předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura si po jednání výboru stěžoval na to, že poslanci ostatních stran mimo skupinu Demokratického bloku nedodržují dohody a nerespektují princip poměrného zastoupení. V zákoně tento pojem existuje. Podle principu poměrného zastoupení musí být sestavováno složení každého výboru. Tak, aby výbor odrážel výsledky voleb. Parlament je totiž zastupitelský orgán. A žádná ze stran, která získala důvěru voličů ve volbách, by neměla být vylučována z možnosti podílet se na tvorbě jednotlivých zákonů. Ve všech sněmovních výborech musí být zastoupeny sněmovní strany přesně tím dílem, jaký jim náleží na celkovém počtu poslanců. Nikde v zákoně však není stanoveno, že by partaje měly nárok na získání funkcí ve vedení Sněmovny a výborů. Tradice rozdělování křesel předsedů výborů podle systému poměrného zastoupení se někdy dodržuje a někdy ne. Ve volebním období 2010 - 2013, kdy měla ODS spolu s TOP 09 a stranou Věci veřejné ve Sněmovně většinu, na tento princip z vysoka kašlala. Tehdy měla Sněmovna místo dnešních pěti místopředsedů šest. Na komunisty, kteří v té době měli 26 poslanců, ve vedení Sněmovny žádná židle nezbyla. Ve funkci místopředsedy přitom seděla Kateřina Klasnová (VV) coby zástupkyně nejmenší sněmovní strany. Z 19 tehdy ustavených výborů komunistům připadlo pouze vedení Petičního výboru. Což je méně, než na kolik by podle poměrného systému měli nárok.

Rozdělení funkcí ve vedení výborů je ve Sněmovně předmětem politických dohod. Jednací řád to nezakazuje a v podstatě k tomu dává možnost. Předáci parlamentních stran se vždy na začátku dohodnou, které výbory budou řídit zástupci jednotlivých stran. Je to ale jen zvyklost. Vládní většina si klidně může obsadit všechny funkce svými lidmi. Pokud na to má dost hlasů, tak to není porušení zákona. Parlamentní logika je postavena na principu „kdo má většinu, ten má pravdu“. Ve všech parlamentech světa se rozhoduje hlasováním.

 

======================================================================

Řízení dvou set pokřikujících, telefonujících a bavících se poslanců tak, aby jednání probíhalo podle jednacího řádu, je extrémně stresující záležitost. Proto se také předseda a místopředsedové střídají na „empajru“ po 60 až 90 minutách. ======================================================================

 

Rozdělování funkcí podle systému poměrného zastoupení je projevem vyšší politické kultury. Ale hlavně racionálního přístupu k řízení. Není zrovna dvakrát moudré veškerou práci naložit pouze na bedra úzkého kruhu osob – z jedné půlky Sněmovny. A tím se dostáváme k jádru sporu. Je funkce ve vedení Sněmovny nebo výboru trafikou nebo prací?

V praxi jsou možné oba přístupy. Z minulosti jsou známé případy, kdy v křesle místopředsedy Sněmovny seděli lidé, kterým řízení schůzí zrovna moc nešlo. Když schůzi pléna Sněmovny vedla jako místopředsedkyně Petra Buzková (ČSSD), tak jednou z jejích  nejpoužívanějších frází bylo „prohlašuji toto hlasování za zmatečné“. Řízení dvou set pokřikujících, telefonujících a bavících se poslanců tak, aby jednání probíhalo podle jednacího řádu, je extrémně stresující záležitost. Proto se také předseda a místopředsedové střídají na „empajru“ po 60 až 90 minutách.  Buzková tak dlouho vedení jednání nezvládala, až jí jednoho dne poslanci hlasováním odebrali řízení schůze. Funkce jí však zůstala, protože na ní seděla díky tomu, že měla v kapse tu správnou stranickou legitimaci. A s funkcí i příplatek a náležitosti jako auto s řidičem. Podobně se v předminulém období ve funkci místopředsedy držel Jiří Oliva (TOP 09). Byl si vědom toho, že procedura není zrovna jeho silnou stránkou, a tak se do rozpisu služeb psal na zákony, kde se nečekal nějaký zásadní střet a procedurální bitvy. Do složitých situací byli naopak vždy nasazováni místopředsedové Vojtěch Filip (KSČM) a Jan Kasal (KDU-ČSL), kteří patří mezi přední znalce všech zákrutů a skulin jednacího řádu.

Řízení výboru je snadnější jen na první pohled. Výbor má obvykle mezi 20 až 30 poslanci. Projednává jen zákony, které mu byly plénem přiděleny nebo si je vyžádal kvůli svému odbornému zaměření. Předseda výboru však musí dělat spoustu administrativní práce, na kterou má na úrovni celé parlamentní komory předseda Sněmovny rozsáhlý administrativní aparát. I tuto funkci lze pojímat jako trafiku s příplatkem a služebním autem, nebo jako svěřenou práci. Za zasloužilého trafikanta platil v minulosti Jan Vidím (ODS). Ostruhy si získal jako předseda Výboru pro obranu a bezpečnost. Těsně před volbami v roce 2006 se mu spolu s tehdejším šéfem ÚOOZ Janem Kubicem podařilo rozpoutat aféru s legendární zprávou o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Jan Vidím mu zjednal pozornost všech médií svoláním mimořádného zasedání výboru, kde sice nedokázal získat většinu k usnesení odsuzující vládu Jiřího Paroubka (ČSSD), získal však pozornost. A "trafiku" na další léta.

Právě Václav Klaus ml. však předvádí, jak se práce předsedy vykonávat má. Kromě samotného řízení schůze výboru funkce předsedy obnáší i mnoho úkonů, které na první pohled nejsou veřejností snadno pozorovatelné. Předseda musí připravovat jednání výboru. Vybírat zpravodaje tak, aby zákon spravoval ten, kdo k němu má profesně co říci. Třeba aby zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) dělal někdo, kdo na těchto školách učil a ne vysokoškolský profesor, který nemá o dění na základních a středních školách valné informace. Musí přitom brát ohled na to, aby práce byla rozdělena rovnoměrně. Aby jeden poslanec neměl ke zpravodajování zákonů 10 a jiný žádný. Ten, co jich má moc, se na žádný nestihne pořádně připravit.

Předseda musí brát ohled i na to, že ve výboru jsou zástupci malých a velkých stran. Zástupci těch menších často  zasedají ve více výborech. Když předseda s místopředsedy připravuje program schůze, musí brát v úvahu, že část poslanců v určitou dobu nemůže ve výboru být, protože zrovna zasedají v jiném výboru. A třeba tam zpravodajují jiný zákon. A to celé musí sladit s tím, kdy může na jednání přijít ministr nebo jeho náměstek. Funkce předsedy výboru s sebou kromě příplatku nese spoustu drobné diplomatické a úřednické práce. Pokud pro ni předseda nemá vlohy nebo na drobnou „černou“ práci kašle,  negativně se to projevuje na práci samotného výboru. Bývá v něm chaos, nervózní atmosféra a zbytečné procedurální střety. Poslancům pak zbývá méně sil na samotnou práci na zákonech. Na „vychytávání much“, které do zákona nebo novely vložili ministerští úředníci.

V případě VK ml. musel každý, kdo se jednání školského výboru účastnil, uznat, že není spravován špatně. Ve srovnání s dobou, kdy výbor řídila třeba poslankyně Anna Putnová (TOP 09) nebo Jiří Zlatuška (ANO) se jeho dělnost pronikavě zlepšila. Klaus mladší si dal a dává tu práci a každý den se výboru věnuje. Navíc - na rozdíl od některých jeho předchůdců, školství rozumí. Je kvalifikovaným protějškem ministra školství. A díky více než dvacetileté praxi učitele a ředitele školy se nenechá obalamutit jakýmkoli tvrzením ministerských úředníků. V případě zákonů týkajících se školství je schopen se sám kdykoli chopit zpravodajování zákona. A pro kolegy poslance připravit kvalifikovanou informaci o věcných chybách, které ministerstvo do zákona nasekalo. V tomto volebním období už předvedl, že ve spolupráci s legislativním odborem umí vychytávat i legislativně technické chyby zákonů.

Pojistkou proti svévoli je pro zákonodárce možnost tajného hlasování vedení Sněmovny a výborů. Ten, kdo má výbor vést, musí být přijatelný pro většinu. Musí získat nadpoloviční počet hlasů. Příklady Miloslava Vlčka (ČSSD) nebo Miroslavy Němcové (ODS), kterým řízení Sněmovny zrovna moc nešlo, ukazují, že pojistka to není úplně dokonalá. Ale to v demokracii není nikdy. Příklad nesesazení VK ml. je naopak vzácnou ukázkou racionality. Jednou nezvítězila stranická knížka, ale odbornost. S názory mladšího Klause na problémy typu inkluze nebo státní maturity se ztotožňuje velká část, ne-li většina, odborné školské veřejnosti. Se způsobem, jakým výbor vede, je spokojena většina poslanců. Což ve středu 3. 4. 2019 dali najevo svým hlasováním. Jestli se to ODS nelíbí a považuje to za porušení dohody o rozdělení sněmovních funkcí mezi sněmovní strany, potom neměli Václava Klause mladšího vylučovat ze strany.

Místopředseda ODS Martin Baxa, který je kromě poslancování též primátorem města Plzně a krajským zastupitelem, by nebyl plnohodnotnou náhradou. Nejen proto, že se domnívá, že škola nemá děti ani tak vzdělávat, jako bavit. Což dokonce vtělil do programu ODS pro školství, čímž některé kantory vyděsil a jiné obveselil. Ale hlavně proto, že při tolika funkcích by na tu drobnou mravenčí práci neměl čas. A úřední šiml MŠMT by to ihned postřehl a využil.

Jana Kunšteková

 

Názory publikované v sekci Komentáře nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama