KOMENTÁŘ JANY KUNŠTEKOVÉ: Jméno, které se nesmí vyslovit. „Ban“ facebooku na Tommyho Robinsona

„Pokud levice nechápe, co je třídní boj, chopí se ho jiní. Jak ukázal případ zneužívání dětí v Rotherhamu v Anglii. Salónní levičáci by nepřipustili, že minorita, tedy z principu utlačovaní, mohou páchat takové věci na chudých dětech. Tak to uchopil Tommy Robinson a přitáhl pozornost. Zaslouženou. Chlap, který se pere, mluví sprostě a vůbec. A právě proto ho i ti salónní levičáci i liberálové tak nenávidí. Ukázal na tu spoustu místa, které opustili v zájmu boje za práva menšin.“
Tommy Robinson
Tommy Robinson
foto youtube kredit Tommy Robinson
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Tento status na mém FB mi „zařídil“ třídenní ban. Bohužel jsem tím pádem nemohla tři dny spravovat své stránky, které sleduje dost lidí, a které rozhodně nejsou ani rasistické, ani fašistické, ale pokrývají zprávy z určitého regionu.

Odvolala jsem se k Facebooku, ale marně – potvrdili mi, že příspěvek nedodržuje zásady komunity, aniž napsali konkrétně CO porušuje. Jestli je nenávistný, rasistický, má sexuální podtext či jiný podvratný obsah, to nechám k laskavému posouzení.

Původně jsem si myslela, že právě sdílení zpráv a článků z oblasti, která se dotýká zájmů Turecka, mi zařídilo ban – to se stává celkem pravidleně všem, kteří píší o poměrech v Turecku a jeho oficiální politice vůči menšinám. „Hate speech“, tedy kritika Erdogana, se nevyplácí, jak vědí zejména jeho odpůrci v Německu, pravidelně nahlašovaní u FB a čelící opakovaným zákazům.

Pak jsem ale v jedné skupině narazila na to, že za zmínění jména „Tommy Robinson“ bylo v posledních dnech a týdnech zabanováno pár desítek lidí – a to jen v mém dosahu.

Případ Rotherham a Rochdale, tedy sexuální zneužívání dětí a mladistvých gangy dospělých mužů, sleduji dlouhodobě – dozvěděla jsem se o něm tedy dříve, než o něm začal psát a vysílat „hooligan“ Tommy Robinson. Věděla jsem o marném úsilí vyšetřovatelky Maggie Oliverové, která posléze o své snaze chránit tyto děti za téměř naprostého nezájmu policie i státních zástupců napsala knihu coby osobní zúčtování. V Británii se objevil i seriál BBC „Tři dívky“, který popisuje zmíněný skandál a vzbudil značnou pozornost veřejnosti. Maggie Oliverová popisuje ve své knize, jak jí bylo znovu a znovu bráněno ve vyšetřování, musela dokonce opustit své oddělení a přejít na jiné. Když po dlouhých letech a za velkého nasazení sehnala neprůstřelné důkazy, dostalo se jí podle vlastních slov tohoto zhodnocení své práce od jejího nadřízeného: „Maggie, přiznejme si to. Jakým budou tyto děti někdy přínosem  pro společnost? Myslím, že měli ta děvčata po narození utopit. “

Celé to děsivé sexuální zneužívání dětí, nucení k sexu pod pohrůžkou násilí, a to i na rodině, ještě není uzavřeno a počet obětí i pachatelů také ne. A proč policie tak podivně reagovala na oznámení rodičů a žádosti o pomoc? Stejně jako sociálka a státní zastupitelství? Oběti byly ze spodních vrstev anglické společnosti, tedy „white trash“ a pachatelé byli většinou muži asijského, tedy pákistánského původu, často ctihodní otcové rodin. Policie prý se chtěla vyhnout rasovému napětí a proto nekonala. „White trash“, děti z chudých rodin či z pěstounských rodin, často dokonce jedenáctileté, nikomu nestály za problémy. Jeden státní zástupce podle Maggie Oliverové dokonce prohlásil, že prostituce patří k jejich způsobu života.

A tady je spojení s aktivistou Tommy Robinsonem, což není jeho pravé jméno, mimochodem. Jmenuje se Stephen Christopher Yaxley a je to syn irských přistěhovalců. I on pochází z „nižších vrstev“ a netají se tím. A to ho spojuje s oběťmi. Byl opakovaně souzen za výtržnictví a pohrdání soudem. Seděl ve vězení. Byl členem stran, které se běžně označují jako krajně pravicové. Jestli někde vykládá, že přispěl k vyšetření případu, konkrétně dalšího podobného případu v Huddersfieldu, nevím. Vím, že udělal kravál, kterého si musel všimnout každý a tím věci podle mého názoru prospěl, ne že ji ohrozil, jak je mu vyčítáno a za což byl opakovaně odsouzen. Tommy R. - už se pomalu bojím napsat jeho jméno – je asi chlap, s kterým bych na pivo nešla. Není to typ lidí, se kterými se obvykle stýkám. Ale to neznamená, že přijmu rétoriku, že je to zločinec a fašoun. Je to prý bezvýznamný opilec, rváč a podvodník. A lže. Proč je tedy tak nebezpečný, že jeho jméno nesmí být ani vysloveno? „Kam zmizel mlíkař?“, ptám se. Kam zmizí další bezvýznamní nepohodlní?

Žlutým vestám je také opakovaně vytýkáno, že jsou „white trash“, tedy spíše „déchets blancs“. Vrstva lidí, kteří většinou pracují ve špatně placených profesích, jsou vyčerpáni bojem o život a nemají ty správné evropské hodnoty, protože se k nim jaksi nedostanou. O tyto lidi se v 19. a do určité doby i ve 20. století staraly levicové strany a hnutí. Než je nalákala myšlenka ukončení třídního boje, smíření se s kapitalismem a dotovaný boj za práva menšin. Který je naprosto v pořádku, pokud se bere za utlačované, ale ztrácí smysl, když chce rozhodovat o tom, která menšina je hodna péče a o kterou nemá cenu se zajímat, protože se to, zcela nelevicově, nevyplácí.

Dalším krokem je pak výchova společnosti ke sdílení stejných hodnot a opovrhování stejným druhem lidí. K tomu je ale třeba zařídit, aby jednotu názorů nenarušovaly podvratné živly. V Evropě o toto velmi pečuje česká eurokomisařka Věra Jourová (ANO). A máme na světě cenzuru internetu a Facebooku. A také české „elfy“, tedy strážce čistoty FB, do jejichž debaty jsem se neprozřetelně připletla. Příště mě na základě udání možná čeká 7 nebo 30 dní zákazu FB nebo také smazání profilu. Jen proto, že jsem jako jedna z mnoha upozornila na stále rostoucí skupinu lidí, kteří nemají zastání, jež by jim jako sociálně slabým náleželo od levice a jsou přenecháni komukoli, kdo projeví zájem.

Facebook vždy napíše, že mu jde o bezpečnost na sítích. Nu, není tomu tak. To vědí všichni, kteří se dostali do sporu s oficiální propagandou, v západní Evropě často s politickým islámem, a musí své rodiny držet v přísné anonymitě, bez jakéhokoli sdílení na facebooku.

Jsem ráda za Maggie Oliverovou a její knihu. Je to strašlivý příběh selhání všech záchranných sítí a obrácení dětských obětí v pachatele. A  hrozivého pokrytectví. Za sdílení jejích poznatků snad bany nebudou. Dávám odkaz na článek (v němčině - viz), ale čtení podrobností z případu, stejně jako čtení celé knihy, je jen pro silné povahy.

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama