KOMENTÁŘ JANY KUNŠTEKOVÉ: Kolik cizích životů jsme ochotni obětovat za udržení Turecka v NATO?

Ministr vnitra Jan Hamáček podepsal zamítnutí trvalého pobytu kurdskému obchodníkovi Erginu Orhanovi. Tím bylo zahájeno řízení o jeho vyhoštění - s celou rodinou, tedy i s manželkou a pěti dětmi. Kurdský podnikatel původem z Turecka v naší zemi žije řadu let a po celou dobu zde řádně platí daně, zdravotní a sociální pojištění. Nikdy nebyl na našem území odsouzen ze spáchání trestného činu. O jeho vydání usiluje Turecko, které jej chce soudit za terorismus.
Ilustrační foto: Recep Tayyip Erdogan
Ilustrační foto: Recep Tayyip Erdogan
Pixabay
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Podstata jeho terorismu spočívá v tom, že finančně a organizováním sbírek léků a zdravotnického materiálu podporuje kurdské milice YPG/YPJ. Tedy kurdskou domobranu, která nesla hlavní tíhu pozemních bojů proti teroristické organizaci Islámský stát (ISIL) v Sýrii a Iráku. A za cenu ztrát tisíců padlých a několika desítek tisíc zraněných bojovníků a bojovnic džihádisty porazili.

Byly to právě z počátku špatně vyzbrojené kurdské milice YPG/YPJ, komu se jako prvnímu podařilo zastavit postup ISIL. Statečnost kurdských pěšáků, kteří mezi 13. 9. 2014 a 27. 1. 2015 ubránili samopaly a puškami město Kobání proti islamistům vyzbrojeným tanky, dělostřelectvem a nejmodernějšími raketami země-země, snese srovnání s hrdinstvím obránců Stalingradu. Úspěch obránců Kobání by však nebyl možný bez pomoci Kurdů v diaspoře, kteří pro bojovníky v první linii po celém světě sbírali peníze, za něž opatřovali léky a vybavení nezbytné k přežití na frontě. Další členové komunity takto získané vybavení různými často velmi složitými a nebezpečnými cestami dodávali až na místo bojů. Jedním z desítek tisíc dálkových pomocníků hrdinů boje proti ISIL je též Ergin Orhan. Ze svých v ČR legálně vydělaných a zdaněných peněz léta přispívá na vybavení jednotek YPG/YPJ a pomáhá zajišťovat nákup a dopravu léků a zdravotnického vybavení pro kurdské bojovníky proti džihádistům.

Po úspěšné obraně Kobání se na stranu Kurdů v boji proti ISIL přidaly oficiálně i „západní“ státy.

Kdo je náš nepřítel?

A to včetně ČR. Armáda ČR dodala z přebytků svého staršího vybavení kurdským milicím protitankové řízené střely RPG 75. Spolu s německými protitankovými raketami Milan i česká „erpégéčka“ v rukou iráckých kurdských milic označovaných jako Pešmergové pomohla osvobodit  irácký Mosul a další oblasti před tím obsazené džihádisty z ISIL.

Rada bezpečnosti rezolucí OSN č. 2178 z 24. 9. 2014 prohlásila ISIL za teroristickou organizaci a ohrožení světového míru. Podle této rezoluce, která je právně závazná pro všechny členské země OSN, měly vlády všech zemí učinit veškerá opatření k zabránění dodávek zbraní, munice, vybavení i peněz džihádistům z ISIL. Rada bezpečnosti zavázala členské státy rovněž k tomu, aby do svých trestních předpisů začlenily ustanovení zakazující a umožňují trestat boj v řadách ISIL a jakoukoli formu podpory této teroristické organizace. Islámský stát je podle této rezoluce RB OSN nepřítelem celého světa. Včetně ČR. Nepřátelům tohoto celosvětového nepřítele - Kurdům - dodávaly humanitární i zbraňovou pomoc přes zprostředkovatele i oficiální státní orgány ČR, jako Armáda ČR a Ministerstvo zahraničních věcí. Ergin Orhan dělal za své v ČR zdaněné peníze totéž, co Ministerstvo zahraničních věcí ČR za peníze daňových poplatníků. Kupoval a dodával do kurdské samosprávné oblasti Rojava v Sýrii léky, obvazy a další humanitární pomoc.

Podivný spojenec

Jednou ze zemí, která soustavně porušovala rezoluci Rady bezpečnosti k Islámskému státu, je kromě Saudské Arábie a Kataru právě Turecko. Na řadě družicových i leteckých záběrů byli Turci usvědčeni z obchodování s ropou ukradenou islamisty v Sýrii i Iráku. Do těchto nelegálních obchodů byli zapleteni i členové rodiny současného tureckého prezidenta Recepa Erdogana (AKP). Výslechy zajatých džihádistů potvrdily několikaleté podezření vůči tureckýcm státním orgánům za napomáhání ISIL ve formě dodávek zbraní, munice, ošetřování raněných militantů v tureckých vojenských nemocnicích a umožňování příchodu džihádistických posil. Většina islamistů, kteří ve válce proti ISIL padli do zajetí, měla pravý cestovní pas vydaný Tureckem. I když přišli z různých částí světa od Austrálie přes Pakistán, země EU, až po USA. Z organizování zakázaných dodávek džihádistům byla usvědčena i turecká tajná služba MIT. Stojí za to připomenout, že její ředitel Hagan Fidan označil vznik ISIL za počátek celosvětové islámské revoluce. Vládní islamistická Strana spravedlnosti a pokroku (AKP) v řadě svých dokumentů podporuje nejen džihádisty z ISIL, ale i další organizace, které jsou na seznamu zakázaných teroristických skupin v řadě zemí Evropy. Jednou z nich je i skupina Šedí vlci, která byla ve Francii, v SRN a v Rakousku usvědčena z organizování rasistických vražd. S hlavouny této teroristické organizace se v Turecku prezident Erdogan rád předvádí na předvolebních shromážděních a stranických mítincích. A nechává se fotit zástupci tisku.

Špinavá geopolitika

Není třeba pochybovat o tom, že pokud by z podpory džihádistů byla usvědčena vláda nějaké obyčejné „nevelmoci“ bez strategického vydíracího potenciálu v podobě bohatých ropných nalezišť nebo kontroly strategických dopravních cest, čelila by taková země nějaké formě "majdanu". Pokud by z něčeho podobného, co provádí Erdogan, byla usvědčena česká vláda, tak by premiér Andrej Babiš (ANO) s Hamáčkem dlouho ve vládních křeslech neseděli. V ministerských židlích by je neudrželi ani komunisté. Na běžnou zemi jako ČR by za kousky, které předvádí Erdoganovo Turecko, byly dávno uvaleny obchodní sankce Radou bezpečnosti OSN.

Turecký prezident však rozehrál hazardní hru na dvě strany. Napřed nechal na turecko-syrských hranicích sestřelit ruskou stíhačku, aby vzápětí po uvalení protitureckých obchodních sankcí ze strany Ruska nabídl ruské armádě zprostředkování zastavení útoku džihádistů na ruské vojenské základy v Sýrii. Turecko nakupuje zbraně z USA i z Ruska. Formálně stále zůstává členem NATO, ale po neúspěšném pokusu o převrat proti Erdoganovi v roce 2016 Turci odřízli dodávky elektřiny a vody americké letecké základně v Inclircku. Na ní US Air Force ještě nedávno skladovalo vodíkové bomby, které byly během studené války určeny k útoku na SSSR.

Erdogan pomocí migrační zbraně úspěšně vydírá i EU, která mu ročně platí 1,5 miliardy Eur za nepouštění migrantů na Schengenskou hranici. A přitom licituje s USA i Ruskem o tom, komu umožní a neumožní průjezd Bosporem a Dardanelami ze Středozemního do Ćerného moře a naopak.

Rusové by Turecko rádi vytáhli z NATO. Proto mlčeli k turecké invazi do kurdské provincie Afrín v Sýrii. Dokonce den před útokem z oblasti stáhli svoji leteckou základnu, kterou jim tamní Kurdové poskytli k útokům na ISIL. USA by rády Turecko v NATO udržely nejen kvůli kontrole úžin, které drží ruskou černomořskou flotilu v Černém moři.

Vyhovíme gangsterovi?

Erdogan to ví a chová se jako vyděrač. A požaduje stále více. Už mu nestačí záruky, že se jej některá ze spojeneckých vlád nepokusí svrhnout. Od svých spojenců chtěl napřed peníze, které dostává. Nyní požaduje vydání osob, které považuje za své osobní nepřátele. V pondělí 20. 5. 2019 byl v Londýně na žádost turecké policie zatčen známý advokát specializující se na oblast lidských práv Ozcan Keles. Britského občana tureckého původu, který je členem anglického Baru, což je tamní obdoba advokátní komory, zatkla stejná protiteroristická jednotka Scotland Yardu jako zakladatele Wikileaks Julina Assange. Za tohoto známého odpůrce politiky tureckého prezidenta Erdogana přátelé složili kauci, takže na soudní jednání, které má projednat tureckou žádost o jeho vydání, čeká na svobodě.

U nás ministr vnitra zamítl Erginu Orhanovi trvalý pobyt, po zdlouhavém a protahovaném řízení. V obou případech by se vydání či vyhoštění prakticky rovnalo rozsudku smrti. V Turecku byl trest smrti formálně zrušen v roce 2004 v rámci přípravy na vstup do EU. Z toho však pro veto Francie sešlo. Zákon o obnovení absolutního trestu je však aktuálně projednáván v tureckém parlamentu. Jednání o tomto zákoně bylo zahájeno letos 16. dubna a prezident Erdogan nejen avizuje, že jej podepíše, ale aktivně prosazuje jeho schválení.

I kdyby zákon nakonec z nějakých nyní neznámých příčin nebyl schválen – což je vzhledem k převaze islamistických vládních poslanců nepravděpodobné - tak i mnohaletý žalář se v Turecku prakticky rovná pomalému trestu smrti. Podle zpráv Amnesty International jsou Kurdové a odpůrci režimu Recepa Erdogana velmi často mučeni. Pokud se nepodaří zastavit řízení o vyhoštění, ohrožuje vydání do Turecka bezprostředně život  Ergina Orhana. Při znalosti těchto veřejně známých skutečností, které lze běžně dohledat na internetu, se jeví jako velmi podivné zdůvodnění, které Hamáčkovi připravili k podpisu úředníci Ministerstva vnitra. V rozhodnutí o zamítnutí trvalého pobytu, které ministr podepsal, je uvedeno, že Turecko je „bezpečnou zemí“, v níž by postižený nebyl ohrožen na životě.

Podivné zájmy

V rozhodnutí o vyhoštění je uvedena zvláštní formulace, že pobyt Ergina Orhana na území ČR není v zájmu bezpečnosti ČR. Historie rodiny je taková, že na území ČR požádali už v roce 2008 o udělení azylu, po zamítnutí žádost podali opětovně, což zákon umožňuje. Poslední řízení trvalo více než 4 roky v letech 2011 – 2015, po jeho skončení požádala rodina o udělení trvalého pobytu, neboť ten může být osobám, jejichž azylové řízení trvalo déle než 4 roky, udělen z důvodu dlouhého pobytu na území. Nezletilým dětem pak trvalý pobyt z tohoto důvodu být udělen podle zákona přímo musí. V řízení o udělení trvalého pobytu docházelo k bezdůvodným průtahům a překračování zákonných lhůt při zjevné nečinnosti správního orgánu, 2x bylo nezákonné rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu zrušeno, až nakonec po 4 letech rozhodlo Ministerstvo vnitra o zamítnutí žádosti o trvalý pobyt potřetí a konečně popsalo skutečné důvody, proč nechce trvalý pobyt rodině udělit – a to právě z důvodu údajných bezpečnostních rizik pro ČR. 

Nejvíce absurdní je, že bezpečnostním rizikem je zcela identicky odůvodněno neudělení trvalého pobytu nejen panu Erginovi, ale i jeho manželce, a zejména jejich pěti nezletilým dětem ve věku 7 – 13 let, z nichž jedno se narodilo dokonce již v ČR. Zamítnutí žádosti o trvalý pobyt pak vede k tomu, že další pobyt celé rodiny v ČR bude nelegální, a pokud ČR dobrovolně neopustí, mohou být vyhoštěni. Do Turecka, kde otci jako kurdskému aktivistovi hrozí stíhání, věznění a mučení a dětem v budoucnu pravděpodobně také. Nemluvě o tom, že k dlouholetému vězení může být odsouzena i jejich matka.

Poprvé k nám pan Orhan tedy uprchl s rodinou z Turecka už v roce 2008. 

V části spisu, kterou Cizinecké policii dodaly zpravodajské služby a která podléhá režimu utajení, je s největší pravděpodobností uvedeno, že je podezřelý z "terorismu". Tyto údaje byly získány běžnou zpravodajskou výměnou s tureckou tajnou službou MIT. V Turecku jsou však za teroristy označováni všichni odpůrci režimu. Včetně hudebníků nebo filmařů, kteří nikdy v životě v ruce nedrželi zbraň nebo výbušninu. Známý je případ kurdského režiséra Kazima Öze, jehož film Zer byl loni promítán i v ČR. A jenž také čelí obvinění z terorismu jen za to, že se účastnil demonstrací a měl doma v knihovně spisek vězněného kurdského politika Abdulaha Öcalana.

Všechny civilizované země proto označení někoho za teroristu z turecké strany ještě do nedávna braly s velkou rezervou. A pečlivě je prověřovaly. V naprosté většině případů se ukázalo, že jde o politicky motivovanou formu křivého obvinění. V případě  Ergina Orhana vyházelo z jeho spolupráce s jednotkami YPG/YPJ, které v Sýrii bojovaly s podporou západních států proti ISIL. Jež ale Turecko považuje za teroristy.

Do stejné kategorie patřilo i turecké obvinění a žádost o vydání k trestnímu stíhání kurdského politika Sáliha Muslima, při němž si Policie ČR „uřízla“ obrovskou mezinárodní ostudu. Tento místopředseda kurdské samosprávy v Rojavě a její oficiální mezinárodní vyjednavač byl zatčen v Praze během utajované diplomatické konference o řešení situace v Sýrii. Policisté jej zatkli v sobotu na přímou faxovou žádost tureckých policistů. Žádost nebyla směřována přes Organizaci pro mezinárodní policejní spolupráci Interpol, který tento typ žádostí Turecka již několik let odmítá přijímat a zprostředkovat. Sálih Muslim byl zatčen i přesto, že požívá azylu uděleného mu další zemí EU – Švédskem. Na mezinárodní scéně s ním běžně jednají takové diplomatické „šajby“ jako je ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, bývalý americký ministr zahraničí Rex Tillerson, nebo dokonce současný francouzský prezident Emanuel Macron.

Soud naštěstí případ kurdského diplomata odmítl projednat ve zrychleném režimu během víkendu a žádost o vydání ostře odmítl jako neslučitelnou s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který zakazuje vydávat podezřelé do zemí, kde jim hrozí nejen trest smrti, ale i mučení.

Oba případy vzbuzují závažné podezření na některé podivné procesy, které se zřejmě odehrávají uvnitř Ministerstva vnitra, Policie ČR, za účasti některých osob ze zpravodajských služeb. A jež nemají nic společného s obranou ČR proti terorismu.

Kritizovaná zpráva BIS kromě vyloženě směšných a hojně medializovaných pasáží o ruském vlivu na české učebnice dějepisu obsahuje i upozornění na nezvyklý nárůst sňatků Turků v ČR, z nichž řada je podezřelá z fingování. BIS ji uvádí jako riziko možné infiltrace tureckých tajných služeb do české společnosti s možností vybudování zázemí k působení proti bezpečnostním zájmům ČR. Případy Sáliha Muslima i Ergina Orhana vzbuzují podezření, zda turecké represivní a zpravodajské služby už nemají infiltrované spolupracovníky i v řadách Policie a Ministerstva vnitra.

Podivní kamarádi

Je otázkou, proč je u nás používán dvojí metr na nepřátele našich nepřátel. V minulosti byla udělena tzv. doplňková ochrana občanu Afghánistánu, který v roce 2018 nožem vážně zranil občana ČR, jenž se mu pokusil zabránit v obtěžování jiné české ženy.  Mělo jít o bývalého informátora jednotek NATO bojujících v Afghánistánu proti Talibánu. I přes spáchání násilného kriminálního činu nebyl vyhoštěn. Nyní přitom hrozí vyhoštění člověku, který pomáhal v boji proti ISIL, oficiálnímu nepříteli. Jen proto, že je zároveň politickým oponentem režimu v zemi, která je v rámci NATO v poslední době problémem, spíše než spojencem.

Možná, že časem bude Erdogan žádat i potrestání všech, kteří ho kritizují v médiích. Dnes běžně vězní občany Německa, kteří mají i turecké občanství. Bude chtít víc? Co všechno a koho všeho obětují evropští politici, aby Turecko nepřešlo k Rusku?

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama