KOMENTÁŘ JANY KUNŠTEKOVÉ: Odnárodňování začíná odbouráváním tradic

"Nejstarší a největší český hudební festival Pražské jaro bude příští rok výrazně jiný. Jeho organizátoři totiž poruší mnohaletou tradici. Nejen že festival začne o pár dní dřív, a to 7. května, ale také na úvod nezazní Smetanova Má vlast, ale Mahlerova 4. symfonie v podání Berlínské filharmonie."
Plakát pražské jaro 2020
Plakát pražské jaro 2020
plakát Pražské jaro

reklama

To deklaruje článek na irozhlasu.

Autor Josef Kaňka popisuje i další změny, které nastanou u 75. ročníku Pražkého jara. Podle mluvčího festivalu má festival novou uměleckou radu a nového dramaturga. Chtějí, aby zahraniční umělci přivezli neco speciálně vytvořeného pro Pražské jaro. A více moderní hudby.

Nic proti tomu, kdo má rád moderní, současnou hudbu, jistě si přijde na své. Můj šálek kávy to až na výjimky není, ale to je jistě věc názoru. Pro mě je zásadní to posunutí data na 7. května a odbourání tradice, že na zahajovacím koncertu se hraje jedna z nejkrásnějších skladeb české hudební literatury, Má vlast od Bedřicha Smetany. Ta má sice zaznít také, ve stejné dny jako vždy, tedy 12. a 13. května, "jako pocta Bedřichu Smetanovi". Závěrečný koncert kupodivu změn nedozná a bude se tradičně hrát 9. symfonie Ludwiga van Beethovena s Ódou na radost, hymnou Evropské unie.

Abychom si dobře rozuměli, mám ráda všechny tyto skladatele - Smetanu, Mahlera i Beethovena. Miluju všechny tyto skladby. Co je za promícháním programu, těžko říct. Jestli sponzor, kterému se Smetanova hudba nezdá dost světová, či vlastní iniciativa vedení festivalu. Tradičním sponzorem byla Česká spořitelna patřící rakouské matce, proto možná Mahler. Ale nehodlám nadále spekulovat. Jen vyjadřuji svůj názor, že se mi to strašně nelíbí.

Od roku 1952 zahajovala tento festival Má vlast. Většinou ji hrála Česká filharmonie pod vedením svého šéfdirigenta, tedy Karla Ančerla, po jeho emigraci Václava Neumanna. Není náhodou, že slavný český dirigent Rafael Kubelík, který strávil většinu života v emigraci, považoval uvedení Mé vlasti pod svým vedením v roce 1990 za vrchol své umělecké kariéry. Po roce 1990 se ujala tradice, kterou jsem považovala za velmi dobrou, to jest, že úvodní koncert už nehrála jen Česká filharmonie, ale i různé světové orchestry a světoví dirigenti. Tak jsme měli možnost slyšet Smetanovy symfonické básně pod vedením Charlese Mackerrase či Daniela Barenboima.

Příští rok bude Mou vlast hrát opět Česká filharmonie pod vedením Semyona Byčkova. Ale - už to nebude zahajovací koncert. Zahajovací koncert bude patřit Berlínské filharmonii a Gustavu Mahlerovi. Jestli to přiláká více zahraničních návštěvníků a mladých lidí, jak deklaruje záměr festivalu, těžko říct. Ale pro mě je to jen další znamení, že vláda nad věcmi národa už není v jeho rukou.

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama