KOMENTÁŘ JANY KUNŠTEKOVÉ: Odnětí svobody za nedostatečnou lásku

Poslední dobou hýbe veřejným míněním případ jedenáctileté Alexie, kterou brněnský soudce Jiří Zrůst poslal na půl roku do krizového centra, aby se naučila mít ráda svého otce. Poté má jít žít k němu na Slovensko, a jestli se ještě uvidí s matkou, o tom rozhodne už jen otec.
krizové centrum ilustrace
krizové centrum ilustrace
foto WPSD

reklama

 

Mám pocit, že jsem se vrátila v čase do dob, kdy otec rozhodoval o životě svých dětí jako nejvyšší autorita, do dob někam před osvícenství. Nebo možná je to výlet do budoucnosti, kdy se v Evropě bude stále více prosazovat radikální islám, kde dcera je jen věc.

 

Přesně tak totiž na místě otce soudce rozhodl. Alexii přitom vůbec nevyslechl, protože prý mu její svědectví bylo předem známo – je zmanipulovaná matkou.

 

Ve své nezávislosti šel při rozhodování tak daleko, že nejen že nezohlednil stanovisko odbornic z oboru psychiatrie a psychologie, ale ani provoz krizového centra a jeho možnosti ohledně styku s rodiči pod dohledem. A stanovil dobu a rozsah schůzek zcela svévolně.

 

My starší si pamatujeme podobný případ, který se odehrál asi před 12 lety ve Středočeském kraji. Dívka v podobném věku byla také poslána soudcem na „převýchovu“, aby se naučila mít ráda svého otce. Možná si ji měl soudce Zrůst předvolat, aby vypověděla, zda se experiment podařil. Já už se na výsledky bohužel nepamatuji.

Tady je případ okořeněn tím, že otec byl za obvinění z opakovaného násilí na matce půl roku ve vazbě. Prý byl poté, co byl případ předán na Slovensko, zproštěn viny, bližší okolnosti nejsou známy. Naopak nařkl matku, že si vše vymyslela, ta byla osvobozena z nařčení též. Všichni víme, jak složité jsou případy domácího násilí, jak těžko se prokazuje, když se odehrává pouze mezi čtyřmi stěnami a svědci jsou jen rodinní příslušníci, často děti. Ať už to bylo jakkoli, dívenka se otce bojí, protože napadání matky z roku 2012 si pamatuje. Byly jí čtyři roky a takové zážitky se do dětské mysli neúprosně vryjí.

 

Ale ať už je to jakkoli, Alexie k otci nechce, doma v Brně je s matkou a dalšími třemi sourozenci zcela spokojená, učí se dobře, ráda tančí, chtěla se připravovat na zkoušky na konzervatoř. To všechno soudce jedním škrtnutím pera zrušil. Navíc ji vystavil svévoli ze strany potenciálního násilníka. Aby bylo o někom u soudu rozhodnuto, aniž by před soudem směl vystoupit, to je opravdu středověk. Jako by se soudce bál, jak by na případné svědky zapůsobila dívčina výpověď. Mohl ji klidně vyslechnout a na výpověď nedbat, jako u všech ostatních žen svědčících u soudu.

 

Nechci hrát na genderovou strunu, ale zdá se, že soudce celkově na potřeby a výpovědi žen nedbal a řídil se jen přáním otce. Zjevně si udělal názor už předem. Což je důvod pro zbavení případu pro podjatost. Soudce má podle zákona rozhodovat až a pouze na základě před soudem provedených důkazů. Matka navíc bude hradit náklady na pobyt dcery v krizovém centru, otec naopak už nemusí platit alimenty.

 

Když si odmyslím, že krizová centra nemají sloužit k trestání dětí, protože co jiného to je – vytržení z rodinného prostředí, odtržení od matky a sourozenců a vyhlídky na život s nemilovaným a možná nebezpečným člověkem – rozsudek je prostě nelidský a odporující elementární lidské spravedlnosti.

Na sociálních sítích se rozproudila pod mnohými statusy, odsuzujícími rozsudek, bouřlivá debata.

Většina lidí, i autorit právních, morálních i politických, vidí rozsudek jako šokující. Ale najdou se tací, téměř výhradně jsou to muži, kteří počínání brněnského soudce schvalují. S tím, že dítě je zmanipulované, otci byl odpírán styk s ním a tím byl otec poškozen ve svých právech. Což není pravda, otec o dceru nejevil zájem a na schůzky údajně nechodil, neposlal dceři ani dárek či přáníčko k Vánocům. Dokonce si nechal v roce 2014 udělat testy DNA, zda je Alexia vůbec jeho dcerou. Najednou však v sobě zřejmě objevil studnu otcovské lásky a chce dceru do výhradní péče.

Člověk nemusí být psycholog ani psychiatr ani soudce, aby věděl, že láska se vynutit nedá, naopak, snadno se vyvolá nenávist, odpor a duševní problémy, které mohou člověka, v tomto případě dívku Alexii, krutě poznamenat na celý život. Kdo podobný počin ve jménu „práva otce na děti“ schvaluje, podle mého názoru si lásku dítěte nezaslouží, nezaslouží si ani samotné dítě. Termín „zavržený rodič“ je možná oprávněný, ale také je možná mnohý rodič zavržený oprávněně. Jistě, jsou matky, které používají dítě jako zbraň proti otci. Stejně tak je tomu i u otců, jak vidím ve škole velmi často zejména poté, co se dostala do módy takzvaná střídavá péče. Boj rodičů o děti svědčí jen o jejich nezpůsobilosti řádně se o děti starat a dbát o jejich blaho. Taková hybridní válka pohlaví.

V tomto případě jde krutost hodně daleko. To, co chce otec Alexie a co mu soudce umožnil, je jen pomsta na matce a dceři. Lásky v tom není ani gram.

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama