KOMENTÁŘ JANY KUNŠTEKOVÉ: Štrasburští pejsci a kočičky opět vařili dort – tentokrát o právech dětí

Unie v poslední době silně připomíná katolickou církev v době upálení Jana Husa. Na každý den připadá aspoň jedna hodnota, která je oslavována jako svatá. Místo dlouhých slavných mší, na nichž to v Husově době blyštělo zlatem a bohatými výšivkami, se dnes v Evropském parlamentu pořádají dlouhé diskuse a schvalují vyšperkované rezoluce.
Evropský parlament
Evropský parlament
AP

reklama

Tento týden slavila EU 30. výročí podepsání Úmluvy OSN o právech dítěte. Příprava oslavné rezoluce připomínala Čapkovu pohádku „Jak pejsek a kočička vařili dort“. Poslanci se sešli ve velkém jednacím sále a každá frakce do návrhu rezoluce navrhla zamíchat to, co považuje za nejlepší.

Momentálně je největší módou EU boj proti klimatickým změnám. I když CO2 s právy dětí tak, jak jsou zakotveny v Úmluvě, nijak nesouvisí, nemohly odkazy na Pařížskou konferenci o klimatických změnách chybět ani v rezoluci o právech dětí. Přidány byly na návrh frakce Zelených.

Lidovci – zejména němečtí - jsou v posledních letech jako posedlí podporou migrace. Takže v rezoluci nechybí různé výzvy orgánům EU i členským státům, aby umožnily vstup dětských migrantů do EU. A hlavně následné slučování rodin. Při přípravě rezoluce zaznívaly i takové absurdity jako návrh, aby EU přivezla do Evropy děti bojovníků Islámského státu. Jako údajné sirotky. Není to poprvé, kdy někteří lidovečtí poslanci tento požadavek vznáší. Ve Štrasburku je to v podstatě evergreen.

Zvláštností štrasburských rozprav je, že někteří europoslanci dokáží naroubovat cokoli na cokoli. I v případě rozpravy o Úmluvě o právech dítěte bylo každému, kdo tuto úmluvu zná, jasné, že někteří řečníci její obsah vůbec neznají. A klidně navrhují opatření, která jsou v přímém rozporu se závazky obsaženými v Úmluvě. Typickým příkladem je obsese socialistů myšlenkou inkluze ve školství. U nás ji do škol prosadila bývalá ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD). Při jednání EP je vidět, že inkluze není specialitou jen českých sociálních demokratů, ale že tento „výstřelek“ je v oblibě u všech evropských socialistů. Z jejich podnětu rezoluce obsahuje i výzvu k plošnému zavedení inkluze ve školách. I když je tato výzva v přímém rozporu s článkem 23 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, který stanoví, že země, které Úmluvu podepsaly a ratifikovaly, mají „uznávat zvláštní potřeby postiženého dítěte na pomoc a mají mu poskytovat zabezpečení účinného přístupu ke vzdělání, profesionální přípravě, zdravotní péči, rehabilitační péči, přípravě pro zaměstnání a odpočinku, a to způsobem vedoucím k dosažení co největšího zapojení dítěte do společnosti a co největšího stupně rozvoje jeho osobnosti“. Každému, kdo zná aspoň základy pedagogiky a psychologie, je jasné, že pro dosažení co nejlepšího vzdělání postižených dětí jsou nejvhodnější specializované školy či třídy, které disponují vybavením pro postižené a pracovníky zvlášť vzdělanými pro práci s postiženými. Ať již jde o tělesně nebo mentálně postižené. Mnohaletá praxe ukázala, že v případě dětí s poruchami soustředění nebo učení jsou pro jejich vzdělávání nejvhodnější malé třídy a osnovy upravené podle jejich potřeb.

V Bruselu vládnoucí ideologie však velí dělat pravý opak – inkludovat do velkých tříd, kde je společné vzdělávání běžných a postižených dětí téměř nerealizovatelné. Nebo s mnohem horšími výsledky u obou skupin, než když stát provozuje speciální školy. Ideologie má zjevně přednost i před závazným textem oslavované Úmluvy, která v článku 3 stanoví, že „zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí.“

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama