KOMENTÁŘ JANY KUNŠTEKOVÉ: Učitelé jako překážka na cestě ke šťastnému dětství a mládí

V poslední době byla v tisku, na webech a ve veřejnoprávních médiích spuštěna kampaň vyvolávající dojem, že čeští učitelé jsou velký problém. Zjevně nejde o náhodu, ale o mediální „dělostřeleckou přípravu“ k silovému protlačení novely zákona o pedagogických pracovnících Parlamentem. Jejím cílem je nahradit kvalifikované učitele tzv. „odborníky“ z jiných oborů s rychlokurzem učitelství.
Dívčí gymnázium Minerva
Dívčí gymnázium Minerva
profimedia.cz
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro ilustraci intenzity mediální kampaně vedené proti učitelům si dovolím citovat několik článků z posledního týdne: „Epidemie diagnóz ADHD poukazuje na problém ve školském systému, ne u dětí,“ hlásá titulek webu Svoboda učení.

Server iDnes, který je ve správě svěřenského fondu, jehož beneficientem je předseda vlády Andrej Babiš (ANO), z jehož strany byl nominován i ministr školství Robert Plaga, přinesl článek s titulkem:  „I dnes jsou učitelé, podle nichž je ADHD výmysl, říká dětský psychiatr.“

Veřejnoprávní Český rozhlas Radiožurnál nasadil těžký kalibr titulkem s tvrzením, že „Zastaralým přístupem učitelé i rodiče zabíjí nadání dětí, myslí si odborníci na vzdělávání.“

Na to, že neumíme, nechápeme, nepoznáme, jsme si tak nějak za posledních zhruba dvacet let zvykli. Všichni chodili do školy, tak tomu všichni rozumí. Kterýkoli lékař či psycholog či jiný expert na vzdělání ví, že blahu dětí škodí učitelé, kteří neuznávají jeho rady a diagnózy a ničí tak dětské duše tím, že děti nutí, aby se učily, psaly - ó hrůzo - i domácí úkoly a alespoň občas se něco naučily nazpaměť, přestože už všichni vědí, že učení se nazpaměť  - třeba básniček -  je týrání dětí. Učitelé nenechají děti s poruchami chování, nejčastěji označované jako ADHD či hyperaktivita, aby jim ze třídy dělali probíhačku a dovolují si zpochybňovat, zda odborným lékařem stanovená a často medikací provázená diagnóza není pouhá nevychovanost.

Mimochodem, jsou i psychologové, kteří říkají, že rodiči vynucených diagnóz u poruch chování je až 40 %. Tím nikterak nezpochybňuji diagnózu jako takovou, pouze její „nadměrnost“.

Zda nadání zabíjí učitelé či inkluze počesku, to už je na jiný rozbor.

Mě osobně doslova „nadzvedl ze židle“ článek zveřejněný v Lidovkách pod titulkem „Energii u dětí sají vyhořelí učitelé. Tři čtvrtiny pedagogů ohrožuje psychické vyčerpání.“

Jak působí vyhořelí učitelé na žáky, popisuje psycholožka Irena Smetáčková z Pedagogické fakulty UK: „Jejich vztahy s dětmi nejsou pozitivní, protože vůči nim nedokáží být citliví a vstřícní. K dětem mají často cynický přístup a výuka po obsahové i didaktické stránce není kvalitní.“

Psycholožka Irena Smetáčková se až do nedávné doby věnovala genderové problematice ve školství a najednou je z ní odbornice na vyhoření. Zajímavé. Její výrok je spíše názor než výsledek výzkumu, který se ostatně týkal učitelek mateřských škol. Ale dejme tomu. Jak z toho ale redaktorka Michaela Těšínská, autorka článku, odvodila, že učitelé děti energeticky vysávají, to těžko říct. Asi že chtěla. Učitelé, zejména ti délesloužící, jsou prostě na odpis či spíše odstřel. A to navzdory tomu, že kdyby kantorky - zejména ženy - ve věku před odchodem do důchodu a často i po něm, ve školství, hlavně základním, nebyly, neměl by téměř kdo učit. V některých školách počet učitelů 50+ dosahuje i víc než poloviny stavu. Proč mladší a mladí ze školství odcházejí a absolventi často vůbec nenastupují, o tom už byly popsány slohy. Situace bude brzy kritická - a proto se objevila novela zákona o pedagogických pracovnících, podle níž by na druhém stupni ZŠ mohli učit absolventi jakéhokoli VŠ studia, pokud si doplní tzv. pedagogické minimum.  Což jsou „kurzy akreditované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a jsou zakončeny závěrečnou zkouškou. Po úspěšném složení zkoušky získáte osvědčení s celostátní platností jako potvrzení způsobilosti absolventa pro vykonávání pedagogické profese“ (viz). Do budoucna by tak už nebylo nutné studovat na pedagogické fakultě a jiných VŠ vzdělávajících učitele - stačí minimum na instituci k tomu akreditované - a je to. Zda je to hašení požáru či cesta, která přivede do školství „čerstvý vítr“, na to se názory různí.

Kdysi se musely předměty na školách vyučovat aprobovaně - to jest, matikář učil matiku, češtinář češtinu, dějepisář dějepis. Aprobace byly zpravidla dvouoborové. Dodnes se studuje většinou dvouoborově, ale aprobovanost byla zrušena, respektive už se nevyžaduje. Takže občankář může učit matiku a češtinář němčinu. Samozřejmě rozumní ředitelé se snaží, dokud síly a učitelé stačí, aby se učilo aprobovaně. Ale často to prostě není ani možné - některé obory - matematika, fyzika, jazyky - trpí takovou nouzí, že je učí kdokoli, kdo je schopen - a často i když není. Ale pořád to jsou učitelé, kteří absolvovali na VŠ i didaktiku a metodiku, předměty, které jsou podle mých celoživotních zkušeností klíčové - vedle věcných znalostí - k úspěšnému procesu učení. Teď si představte, že do školy přijde někdo s jakoukoli VŠ - řekněme ekonomickou - a začne za pochodu učit matematiku a k tomu si doplňovat vzdělání. Když už pomineme důvod, proč jde ekonom pracovat za podstatně horších finančních podmínek, než by mohl mít ve svém oboru. Buď to zvládne - a jistě se mnozí najdou - nebo ne, ze školy po nějaké době odejde a nastoupí do jiné, kde učiní pokus číslo 2. A pak klidně další. Kdo v tom vidí zlepšení kvality výuky, jak je nám to mnohdy podáváno, je buď optimista nebo naiva - nebo na tom vydělá. Takové množství nekvalifikovaných učitelů, to bude pořádný tok ze strany veřejných rozpočtů. Teď chybí 6000 učitelů - za pár let to bude dvojnásobek.

A tady se ocitáme u jádra pudla a pravděpodobně i u jádra kampaně - nebojím se to tak nazvat - proti učitelům, zejména těm starším, „s totalitním vzděláním“.

„Vyhořelí“ - to je nejčastější diagnóza, či spíše nadávka, protože tak se používá. Přestože se autoři článků o škodlivosti učitelů v Čechách zaklínají úmyslem učitelům pomoci, z titulku, podle kterého jsou učitelé energetičtí upíři, to dokáže pochopit jen málokdo. Spíše to čteme jako - škodí, jsou staří, vyhořelí, totalitní a ještě chtějí přidat - nahraďme je! Neboť soulad s dobou, kdy se novela zákona blíží k projednávání Parlamentem, bude sotva náhodná. My starší skutečně máme „totalitní vzdělání“. Ale to měl i Miloš Forman. Začali jsme učit v době, kdy naše země obsazovala v mezinárodních měřeních výsledků vzdělávání přední místa - a teď jsme mírně nad průměrem. Vidíme a srovnáváme - proto překážíme. Nepodporujeme revizi rámcově vzdělávacích programů, kdy se má prakticky téměř vyškrtnout povinné učivo a zůstanou jen kompetence, které se dají už velmi libovolně upravit. Spolky jako EDUin a další neziskovky, spolu s některými provozovateli soukromých škol, usilují o okleštění povinného kurikula. S tím, že rozsah učiva je příliš velký. Většina učitelů, minimálně těch, se kterými komunikuji v rámci Pedagogické komory, okleštění učiva nepodporuje. Co by přišlo místo něho? Mediální výchova, o které se neustále hovoří? Kurzy kritického myšlení, pořádané některou pobočkou Člověka v tísni? Boj proti fake news? Finanční gramotnost, se kterou se do škol vlamují banky? Studie za studií „dokazuje“, že učitelům vadí přílišný rozsah učiva. To je interpretace jednoho výzkumu EDukační Laboratoře ve spolupráci s miliardářem a filantropem Martinem Romanem, kterou cituje a kritizuje na webu Pedagogické info Janek Wagner: „Tvrzení, že objem učiva na státních školách je nesmyslný. Učitelé se snaží žáky naučit nemožné – zvládnout učebnici tak, jak ji mají na stole," je pak už naprostá idiocie. Ale dělení mezi státní a soukromé školy ukazuje, o co jde. Martin Roman je podnikatel, který se snaží pro své školské a vzdělávací společnosti získat klienty.

Připomeňme si také, že pokusy o implementaci prvků ze singapurského modelu tu byly už před 15 lety za ministryně Buzkové. I tehdy šlo o rozsáhlý business plán."

Učitelé ve skutečnosti odcházejí zejména kvůli administrativní zátěži a nízkým mzdám, inkluze počesku také hraje nemalou roli. Vhodnější by ale zřejmě bylo, kdyby odcházeli kvůli tomu, na co jim zbývá stále méně času - kvůli tomu, že musí učit. Je jasné, že při vzdělávacích programech, osekaných na kompetence, by nekvalifikovaní učitelé tolik nevadili.

Neustále se u nás mluví o finském školství - jak tam zvládají inkluzi, jak tvůrčím způsobem učí, jak vážená je tam práce učitele. Psycholožka Eva Vondráková v rozhovoru pro Radiožurnál o finském školství řekla: „Je to jednoduché. Dělají to doopravdy, učí děti myslet, chovat se k sobě slušně, snaží se, aby dětem i učitelům bylo ve školách dobře. Povolání učitele na základní škole je velmi populární a dostanou se na ně jen ti nejlepší.“ Co zbývá dodat, je, že na školství ve Finsku jde daleko více než našich ušmudlaných  3,9 % HDP. Že ve Finsku učí jen kvalifikovaní učitelé. Že inkluze tam je personálně i finančně zabezpečena úplně jinak. Že ve srovnávacích testech jsou daleko vepředu, čili se tam učí! Třeba i Ohmův zákon, proti kterému u nás brojí majitel Scioškol Ondřej Šteffl. Chtělo by to novou filipiku proti misomusům, čili nepřátelům vyššího vzdělání.

Teď se láme chleba. Zatím u nás byla revize rámcového vzdělávacího programu v tichosti zastavena s tím, že není dostatečně podložena. V konzultační skupině Národního ústavu pro vzdělávání, která o tom rozhodla, opět nebyl jediný učitel či zástupce učitelského spolku. Jako obvykle o nás bez nás. Ale EDUin a Člověk v tísni nechybí. Z jakého důvodu chtějí něco opačného než učitelé, je celkem jasné - budou se čerpat finance z veřejných rozpočtů. Dopady se neřeší, stejně jako při prosazování inkluze počesku. I když všichni vědí, že praxe je tristní, propagátoři inkluze, kteří sami nikde neučí, si pochvalují. Přímé konfrontaci se vyhýbají a v zákulisí si prosazují své. Zaštítěni blahem dětí, které my, skeptičtí učitelé, narušujeme.

Autorka je učitelkou jazyků a členem pedagogické komory.

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama