KOMENTÁŘ JIŘÍHO JUSTA: O ruském protestu bez iluzí

Druhý víkend v řadě v Moskvě proběhly opoziční protesty proti zvůli vládního režimu. Policie je drsně potlačila. Zadrženo bylo přes tisíc lidí, několik desítek demonstrantů muselo vyhledat po masáži obuškem lékařskou péči. Svědčí silové potlačení nepovolených akcí o agonii Kremlu?
Na demonstracích v Moskvě zasahovala policie. Zatčeny byly stovky lidí (zdroj: AP)
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nikoliv. Záběry moskevských protestů, obzvlášť letos, kdy slavíme třicáté výročí sametové revoluce, mohou připomínat záběry z Palachova týdne. Komunistický režim se tehdy hroutil pod tlakem vnitřních problémů a vnějších okolností a konec oddaloval nasazením pohotovostních pluků VB. V Rusku je situace jiná.

Rusko trpí ekonomickou stagnací. Popularita prezidenta Vladimira Putina se už více jak rok pomalu snižuje. Jak ukázal čerstvý průzkum sociologické agentury Levada Centr, Rusové vidí svou vládu jako zločinnou, zkorumpovanou, nebo jako vzdálenou od lidí. Jako silnou a pevnou ji vnímá pouze 14 procent respondentů. Putinova náhradníka a současného premiéra Dmitrije Medveděva by nyní volilo méně než 1 procento Rusů. Důvěra k jeho vládě a parlamentu je mizivá.

Nejen v ruské metropoli, ale i v dalších městech se pravidelně konají protesty. Jen letos se už demonstrovalo v Petrohradě, Jekatěrinburgu, Archangelsku, nebo třeba v Irkutsku. Důvody jsou různé, jmenovatel stejný - politika ruského režimu.

Putinův režim se zatím obávat nemusí, opozici lidé nevěří

Případ moskevského novináře Ivana Golunova, kterému policisté podstrčili drogy, vyvolal vlnu solidarity napříč ruskou společností. K ní se - nečekaně - připojili i vlivní prokremelští novináři. Ve výsledku byl žurnalista osvobozen a naopak policejní generálové dostali od Putina vyhazov.

Kremelské hradby se bortí? Konec Putinova režimu je blízko a k moci se dere ruská opozice? Nikoliv. Navzdory výše popsané situaci se ruský režim nemusí obávat celospolečenské vzpoury. Alespoň prozatím ne.

Ruská demokratická opozice musí čelit stejnému problému jako vláda. Jen minimum Rusů jí důvěřuje. Putinova popularita se propadá, ale sympatie k předákovi demokratického protikremelského odporu Alexeji Navalnému nerostou. Aktuálně by mu dalo ve volbách hlas 1 procento ruských voličů. Skokově nerostou preference ani žádné systémové (čti Kremlem vydržované) či nesystémové (čti Kremlem často pronásledované) opoziční straně.

Nespokojení Rusové nejsou jednotní

Preference režimu a samotného Putina se vypařují v prostoru. Většina Rusů dává přednost politické pasivitě. Soustředí se na svůj blahobyt, který si snaží udržet. Jak je v Rusku zvykem, žijí režimu navzdory.

Regionální protesty mají stejného jmenovatele, ale pouze na lokální úrovni. Nespokojenost s vládou nedokáže Rusy spojit napříč zemí či alespoň v její evropské části. Tento stav krásně ilustruje protest proti obří skládce moskevského odpadu na severu Ruska u železniční stanice Šies. V táboře vlají sovětské a ruské vlajky, ale také prapory východoukrajinských rebelů. Vlajku liberální opozice byste tam hledali marně.

To se promítá rovněž do moskevských protestů. Osmého září se v ruském hlavním městě uskuteční hlasování do moskevského zastupitelstva. Orgán před lety přišel o své kontrolní funkce. Moskevská radnice se Sergejem Sobjaniněm v čele se o zastupitelstvo nepotřebuje opírat. Ale stále je to vyšší liga komunální politiky.

Možná Kreml chce jen „klid na vládnutí“, možná se obává, že by se moskevské zastupitelstvo mohlo stát ohniskem legálního politického odporu, každopádně známí opoziční kandidáti byli z voleb vyloučeni. Podle netransparentního systému neměli v pořádku podpisové archy.

Na podporu nezaregistrovaných opozičníků se v polovině července sešlo v centru Moskvy na povolené demonstraci více jak 22 tisíc lidí. Poslední dva víkendy ruskou metropolí rezonují nepovolené mítinky. Jejich účast je menší. Pokud 27. července přišlo před moskevskou radnici více jak 7 tisíc opozičníků, 3. srpna do ulic vyšlo nejméně 3,5 tisíce lidí.

Pohled na Kreml

KOMENTÁŘ JIŘÍHO JUSTA: Rusko nemá důvod zlepšit vztahy se Západem. K naší smůle

Nízký počet protestujících se vší pravděpodobností souvisí s drsnými policejními zásahy. Během první nepovolené demonstrace bylo zatčeno 1400 osob, o tomto víkendu 1001. Represivní orgány si počínají tvrdě. Neváhají použít k rozehnání opozičníků pendreky. U významných aktivistů policie provádí domovní prohlídky. Iniciátoři protestů jsou preventivně posíláni do vazby. Opakovanému pobytu za mřížemi se nevyhnul ani Alexej Navalnyj. Opozičně naladění Rusové se oprávněně začínají bát reakce režimu.

Ani policejní brutalita však nestmeluje celospolečenský odpor vůči Kremlu. Rusové v Moskvě a v regionech rozdílně pohlíží na události. A viníkem není státní propaganda. Metropole a regiony se míjí v pojetí smyslu protestu. Pro Moskvu a Petrohrad má spravedlnost, svoboda a právo politický význam. Pro zbylé Rusko mají tato slova sociální a ekonomický obsah. Politické ambice tuctu neúspěšných moskevských politiků jsou lidem v ruských regionech neuvěřitelně vzdáleny.

Ilustruje to opět čerstvý sociologický průzkum. Více jak polovina Rusů podporuje, aby Vladimir Putin zůstal u moci i po roce 2024, ačkoliv mu v tom brání ruská ústava. Proti je pouhých 38 procent respondentů. To jasně vypovídá o vztahu Rusů k právu a proč je nevzrušuje zjevně nepoctivé vyloučení opozičníků z voleb do moskevského zastupitelstva.

Aktuální moskevské protesty nejsou pro Kreml kritický problém. Pravděpodobně odezní s volbami do moskevského zastupitelstva. Opoziční akce by ale měly být pro Vladimira Putina signálem, že jeho setrvání u moci po roce 2024 či kontrolované předání moci pečlivě vybranému nástupci nemusí projít tak hladce, jak by si mohl představovat.

 

Jiří Just, český novinář žijící v Rusku

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama