Prvním nedávným pokusem o politický comeback byla kandidatura bývalého premiéra a předsedy ODS Mirka Topolánka, který na podzim roku 2017 oznámil svůj záměr stát se vyzyvatelem Miloše Zemana v boji o Hrad. Přestože pro veřejnost byla připravena důvěryhodná historka o tom, jak Topolánka v hodině dvanácté přiměl ke kandidatuře stav české politiky a obrana Ústavy, faktem zůstává, že na jeho kampani se pracovalo už nejméně od začátku téhož roku. Promyšlený návrat do politiky, který měl vypadat jako spontánní kandidatura na poslední chvíli, ale (naštěstí) zhatili voliči. Muž, který v době své vrcholné kariéry rád ukazoval vytrčené prostředníčky, se najednou sám dočkal vytrčeného prostředníčku přímo od voličů, kteří mu odevzdali jen lehce přes 4 % hlasů.
Je vcelku pravděpodobné, že takový kopanec do holeně nečekal ani sám hlavní aktér příběhu, ani ti, kdo financovali jeho politickou kampaň. Stejně tak ho nečekali ani někteří představitelé Topolánkovy bývalé strany – protože v kuloárech se celkem otevřeně hovořilo o tom, že pokud bývalý předseda udělá v prezidentském klání slušný výsledek, bude vážným kandidátem na lídra kandidátky ODS ve volbách do Evropského parlamentu. Nestalo se. Leč očividně není všem dnům konec a co nevyšlo v roce 2018, může vyjít o rok či dva později. Jinde a jinak…
Ostatně není náhoda, že na podzim loňského roku věnovala média osobě bývalého premiéra nemálo pozornosti a bohapustá shoda okolností nejspíš nebude ani to, že se Topolánek objevil coby moderátor vlastní talk show. Kam tato mediální snaha ukázat „Topolánka s lidskou tváří“ povede, zatím není jisté. Jisté ale je, že se to dříve či později nepochybně dozvíme.
Další politický návrat má velmi aktuální datum. Uskutečnil se včera, i když není třeba pochybovat o tom, že se také nezrodil jen tak přes noc. Tím spíše, že se vrací člověk, který z politiky nikdy zcela neodešel a stále si ponechal svůj vliv, ačkoli se na několik let stáhl do ústraní. I v tomto případě jde o bývalého vrcholného politika ODS, o jejího dlouholetého místopředsedu, Ivana Langera. Ten byl na včerejším regionálním sněmu v Olomouci zvolen členem Regionální rady. Pravdou je, že členství v tomto orgánu není zrovna funkcí s velkým „F“, ale zcela jistě nejsou pravdivá ani slova o tom, že jde jen o funkci manažerskou. Kvůli manažerské funkci by jistě nikdo neprosazoval veřejnou volbu aklamací, která je naprosto nestandardní, protože o jménech se v ODS vždy hlasovalo jedině v tajné volbě. Zdá se tedy, že na včerejším sněmu v Olomouci šlo o daleko víc, než jen o to, aby jeden bývalý místopředseda mohl straně posloužit svými cennými zkušenostmi a dobrou radou… A stejně jako v Topolánkově případě, i tady se časem dozvíme, co bylo to pověstné „něco“ ve hře.
Staří navrátilci, tito i budoucí, přitom mohou sázet na dva faktory. Jednak na krátkou paměť, na kterou ostatně v politice spoléhá kdekdo. Vždyť kdo by si pamatoval osm nebo i více let staré kauzy, maléry a přešlapy…? Co ale návratu bývalých politiků především hraje do karet, je personální bída s nouzí, která dominuje současné české politické scéně. Soudobá garnitura je dokonale nevýrazná, šedá, k uzoufání nudná a tak chudá na výrazné osobnosti, že se návrat starých dobrých provařených hochů může na první pohled jevit jako vítané osvěžení. Když nic jiného, alespoň jsou to osobnosti – každý je zná, zná jméno, zná obličej, zná stranu, případně i názor. O kolika současných politicích či dokonce členech vlády lze tohle říci?
Ještě zajímavější otázka ale bude, o kolika voličích můžeme říci, že už v toku času svou paměť opravdu ztratili…
Karolina Stonjeková
Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajsví FTV Prima.
