„Prezident si vyznamenal koho chtěl a na hradní oslavy si také pozval koho chtěl. Takže si Miloš Zeman oslavy 28. října vlastně ukradl pro sebe a pro své názorové souputníky.“ Zhruba toto hodnocení se teď můžeme dočíst ve většině našich médií. A není to hodnocení, které by bylo zase až tak úplně mimo mísu.
Jenže se kvapem blíží další výročí. Výročí, které si zase pro změnu ukradnou pro sebe Zemanovi odpůrci. Ti budou, jako v minulých letech, určovat, kdo kam může nebo nemůže položit květiny, komu je nebo není dovoleno zapálit svíčku, kdo kde smí nebo nesmí vystoupit, promluvit, koncertovat...
Výročí, na které se nepohodlní nezvali, tak bude vystřídáno výročím, kde se na nepohodlné bude pískat a jejich květiny se budou házet do koše.
Ne! Státní svátky už nejsou důstojnou společnou připomínkou minulosti. Nepřipomínají minulost, ale stávají se katalyzátorem problémů současnosti, polínkem do ohně názorových střetů. Rovněž nejsou ani společné, protože se stávají jen nástrojem, jímž jedna část společnosti bojuje s tou druhou. Různé svátky si pro sebe ukradly různé skupiny, které se navzájem obviňují z toho, kdo si které výročí ukradl a oslavy se tak staly jen dalším symbolem současné rozdělené společnosti.
A tak není divu, že si řada lidí řekne, že tyhle ukradené svátky jim mohou být ukradené. Vzhledem k významu událostí, které mají připomínat, je to ale celkem škoda…
Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.
