KOMENTÁŘ: Kdo koho přetlačí? Zvítězí Čína nad Západem? Vychoval si Západ svého hrobaře?

Čína bohatne a západní svět se ptá, proč není svobodná. Západní média píší o tom, že rádoby osvícenecký celoživotní čínský vůdce Si Ťin-pching zavedl ještě větší represe.
Oslava vzniku ČLR - Peking
Oslava vzniku ČLR - Peking
foto youtube
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Aspoň tak si to myslí analytici amerického think tanku Freedom House, když píší o kontrole internetu, potlačování Ujgurů a omezování působení institucí občanské společnosti. Stejně tak Human Rights Watch a Amnesty International tvrdí, že v oblasti lidských práv se situace stále zhoršuje. Západní média dávají k dobru články o tom, že čínský represivní aparát je vybaven systémy na rozpoznávání obličeje a umělou inteligencí, čímž má občany téměř pod úplnou kontrolou.

Všechna tato tvrzení a kritika Číny vychází ze západního historického kulturního vzorce. Ten vypadá takto: Určitá diktatura se pustí vlivem ekonomického růstu do dalších hospodářských reforem, za nimiž následují reformy sociální. Čím jsou úspěšnější, tím více občanů má právo na spolurozhodování, což v konečném důsledku vede k demokratizaci. Podle uvedeného vzorce Západ začal v Číně investovat a otevřel jí dveře do Světové obchodní organizace (WTO). Západ jako celek věřil tomu, že kapitalistická ekonomika a světový trh povedou automaticky v Číně k demokracii. Řada zemí včetně asijských, jako je Tchaj-wan nebo Jižní Korea, postupovala podle tohoto vzorce. Čína je však výjimkou. Výsledek je ten, že Čína bohatne, ale není svobodná. A to má vážné důsledky pro zbytek světa. Dochází k tomu, že řada vůdců v rozvojových zemích se poučuje z této zkušenosti. „Totalitní modernizace“ je pro ně účinnější než západní demokratický model a navíc jsou konkurenceschopnější vůči Západu, který v určitých oblastech až ničí.

Nepochopitelný výsledek vedl jednoho ze známých německých komentátorů Henrika Müllera k zamyšlení nad tím, jak je to možné. Müller se bije do čela, že Západ udělal historickou chybu, když podporoval „čínský kapitalismus“, a to nejprve jako protiváhu SSSR. Čína se ale nestala demokratickým státem a nyní tlačí Západ na všech frontách obchodní války. Müller tvrdí, že „ekonomičtí soupeři z Říše středu již pochovali celá odvětví ekonomiky v USA a Evropě, ale zároveň zůstali pod pevnou kontrolou komunistické strany. Západ si vychovával vlastního potenciálního hrobaře. Až toto poznání včetně negativního příkladu pro jiné dovedlo USA k tomu, že až s velkým zpožděním vyhlásily Číně obchodní válku.“

Německý komentátor Henrik Müller se ptá, zda již není příliš pozdě. Uvádí pak, že každé „anti-čínské“ rozhodnutí může být velmi nebezpečné. „Čínským investorům může být samozřejmě zakázáno nakupovat západní firmy, Číně může být uzavřena řada strategických odvětví. To však znamená, že Západ podkopá základní principy volné soutěže, na nichž je založen moderní kapitalismus, to znamená, že se uchýlí k ´čínským´ metodám,“ dochází ve své úvaze Müller.

Stejně jako německý komentátor se ve svých analýzách zamýšlí nad tímto problémem bývalý singapurský diplomat Kishore Mahbubani, který se proslavil svoji knihou „Co Západ ztratil?“ (Has the West Lost It?). Singapurský analytik tvrdí, že současný obraz Západu vůbec není příkladný a naopak je velmi negativní. Projevuje se navenek svojí nekompetentností, korupcí a porušováním ústavy. Pokud západní demokracie vypadá takto, není to příklad pro rozvojové země. Čínský model kombinující ekonomický růst, technokratickou kompetenci a potlačování disentu se zdá podle Mahbubaniho pro mnohé rozvojové země velmi vhodnou alternativou.

Henrik Müller se po těchto úvahách ptá, zda lze již oslavovat Čínu a její vítězství. Myslí si, že je ještě brzo na to pochovávat Západ. Vidí to v ekonomické rovině a tvrdí, že čínští finanční plánovači udělali po světové krizi v roce 2008 to, že rozšířili půjčky, aby bylo finančními injekcemi zajištěno pokračování hospodářského růstu země. V důsledku toho se dluh podniků a jednotlivců nesmírně zvýšil. Dluh společností dnes činí 150 % HDP, zatímco dluh občanů se od roku 2008 více než zdvojnásobil. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je celkově Čína nejvíce zatíženou rozvíjející se ekonomikou. Podle Centra Oxford Economics existuje nebezpečná kombinace dvou faktorů - snížení míry hospodářského růstu v zemi a nepříznivých vnějších podmínek, to je  například zhoršení obchodního konfliktu s USA nebo zpomalení hospodářského růstu ve světě.

Na to Müller říká: „Ekonomický růst pokračuje a dlužníci splácí půjčky. V případě hluboké recese však může dojít k akutní finanční krizi, která zničí nejen dlužníky, ale i banky.“ Z toho dochází k závěru, že rozpad finančního systému povede k masovým protestům a podkopává důvěryhodnost komunistické strany. Německý komentátor si myslí, že prozatímní síla čínské komunistické strany nespočívá v represi, ale v zajištění dalšího růstu prosperity. To funguje, ale zatím.

 

Mirko Radušević

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama