KOMENTÁŘ MARIANA KECHLIBARA: Dovolená v Saúdské Arábii

Wahhábistické království se otevírá světu turistiky. Zejména aplikace práva šaría, které až dosud slouží jako základní právní systém království, bude muset být přehodnocena.
Velbloud čekající na turistu
Velbloud čekající na turistu
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nejkonzervativnější země islámského civilizačního okruhu přišla s dalším krokem, který ji má posunout směrem k modernímu světu. Pomalu se začíná otevírat turistice. Až dosud bylo možno získat do Saúdské Arábie jen pracovní nebo diplomatické vízum, případně povolení k návštěvě Mekky – to však jen pro muslimy. Nyní tedy můžete přijet i ze zvědavosti.

Saúdská monarchie má na mezinárodní scéně co „žehlit“. Opoziční novinář Chášukdží, pozvaný na královskou ambasádu v Turecku za účelem rozsekání a rozpuštění, byl z hlediska režimu oním pověstným krokem příliš daleko, po kterém se korunní princ Mohamed bin Salman stal ve slušné společnosti páriou.

A Saúdská Arábie přitom přátele potřebuje více než kdy jindy. Na jižní hranici má válku (Jemen), někdo nedávno napadl její ropná zařízení pomocí dronů. Její vlivný přítel, USA, těží teď vlastními silami na svém území rekordní množství ropy, takže americká závislost na produkci „černého zlata“ v Perském zálivu v podstatě zmizela. A k tomu všemu vůbec není jasné, jaké bude postavení ropy na světovém trhu někdy za dvacet či třicet let; dřívější bezstarostné časy už ale nejspíš pominuly a nevrátí se. Saúdi musejí začít budovat nějaké jiné zdroje příjmů.

Břehy Rudého moře jsou turisticky zajímavou lokalitou. Je to nejbližší tropické moře ležící u Evropy. Saúdský stát by nejspíš byl navíc schopen zajistit jak adekvátní kvalitu služeb, tak bezpečí návštěvníků - jistě větší než nedaleký Egypt. A kdyby sem jezdily tisíce Evropanů na dovolenou, je dost pravděpodobné, že by evropské vlády byly ochotnější poskytovat svým saúdským partnerům vojenskou spolupráci. Nikdo moc nestojí o to, aby se jednoho dne nad budoucími letovisky objevily záhadné drony a vybombardovaly je -  stejně, jako se to stalo u ropných polí.

Jenže to zároveň znamená velké společenské změny. Zejména aplikace práva šaría, které až dosud slouží jako základní právní systém království, bude muset být přehodnocena. Nikdo asi nepustí „nevěřící“ do Mekky a Mediny, aspoň ne v dohledné době, ale takové věci, jako je zákaz alkoholu, soukromého kontaktu mezi nesezdanými muži a ženami, praktikování jiných náboženství apod., budou muset postupně ustoupit tlaku reality. Rovněž některé středověké praktiky, jako například stínání hlav odsouzenců na hlavních náměstích velkých měst. Virální video z takového turistického zážitku by mohlo během jednoho dne oběhnout celou planetu.

První seznam instrukcí pro turisty, který vydala saúdská vláda, naznačuje, že s určitou modernizací veřejného prostoru se počítá. Většina požadavků, které jsou na budoucí návštěvníky kladeny, je vcelku civilní – neodhazovat odpadky, neplivat na zem. Ženy mají mít zakrytá ramena a kolena, ale dehumanizující abája není povinná. Je zakázáno rušit modlitby reprodukovanou hudbou, což nejspíš znamená, že mimo čas modliteb bude povolena. Asi nejnepříjemnější je zákaz fyzických projevů náklonnosti na veřejnosti, ale ten je běžný i v jiných islámských zemích, kam se jezdí.

I tato pravidla budou pro wahhábisty, zastánce mimořádně tvrdé a zpátečnické formy islámu, nejspíše nepřijatelná. Saúdské království kdysi vzniklo jen proto, že se světská moc klanu Saúdů spojila s duchovní autoritou následovníků fanatického Ibn Wahhába. Fundamentalisté dodnes bojují proti pronikání modernity urputný ústupový boj – například se teprve po dlouhých desetiletích smířili s tím, že v zemi vysílá televize, produkující na obrazovkách zakázané „obrázky živých bytostí“. S dalším pronikáním světských manýrů do Saúdské Arábie určitě nebudou spokojeni.

Je otázka, zda tak principiálně středověký stát, zformovaný jako spojenectví mezi dědičnou dynastií a klerikální vrstvou, vůbec modernizací projít může. S dalším přílivem cizinců do země – včetně turistiky – sem budou pronikat i rozvratné myšlenky, jako například demokracie, rovnoprávnost občanů, právo národů na sebeurčení nebo dokonce ateismus. Všechny z nich jsou podstatě saúdské monarchie cizí a na rozdíl od Bible nebo lahve vodky se nedají návštěvníkům zabavit na hranicích.

 

Marian Kechlibar je autorem knih Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 a Krvavé levandule.

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama