KOMENTÁŘ MARIANA KECHLIBARA: Internet shůry aneb naděje pro svobodu, nebo ne?

spacex-starlink-foto spce com
spacex-starlink-foto spce com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

První satelity konstelace jménem Starlink jsou na oběžné dráze. Nový projekt Elona Muska, který má přinést rychlý a levný internet úplně všem obyvatelům naší planety, tak vstoupil do realizační fáze. Už jen tím se odlišil od asi tisícovky dalších futuristických vizí. Vize umí mít kdekdo, ale uskuteční je jen málokterý vizionář.

K plné kapacitě potřebuje Starlink podstatně více družic, zhruba dvanáct tisíc, ale Musk věří tomu, že během několika let je dostane na orbitu v potřebném počtu. Tím by se stal nejuniverzálnějším poskytovatelem internetu pro celé lidstvo.

Na Starlink se těší spousta uživatelů, zejména tam, kde až dosud vládnou lokální monopolní poskytovatelé, kteří nemají žádnou motivaci snižovat ceny svých služeb a zlepšovat přenosovou rychlost sítě. Rovněž pro obyvatele izolovanějších venkovských oblastí, vysokých hor, méně rozvinutých států světa, různé nomády a námořníky bude Starlink znamenat permanentní bránu do globální štěbetavé vesnice lidstva.

Peníze, dostupnost a kapacita však nejsou jedinými věcmi, ve kterých může internet z vesmíru změnit světové poměry. Společenské a politické následky budou nezanedbatelné. Nová síť určitě nebude úplně bez regulace, nejspíš bude podléhat americkým zákonům. Ale dostupná bude lidem i ve zbytku světa. Třeba v Číně, která obsah na internetu striktně kontroluje jménem Strany, nebo v Pákistánu, který jej kontroluje jménem Alláha. Nebo v evropských zemích, které uvažují o kontrole obsahu na internetu ve jménu boje proti Fake News. Zarušit celé nebe je obtížný až nemožný úkol. Drobné přijímače pro globální internet ze satelitů Starlinku by se mohly stát trhlinami v hrázích, které si kolem sebe znejistělé režimy stavějí proti informacím zvenčí. Mohly by tedy být určitou silou pro svobodu.

Na druhou stranu, Starlink je monopol. Dokonce ten vrcholný typ monopolu, spočívající ultimativně v rukou jednoho člověka. To je možná lepší než zástup šedivých myší v představenstvu, který kolektivně odhlasuje nejedno opatření, na které by si žádný z nich individuálně netroufnul; podnikatelé-zakladatelé mívají více odvahy než manažeři z povolání. Ale přece jen jde o monopol, a naše zkušenosti s počítačovými monopoly nejsou v poslední době příliš povzbudivé.

Bývaly časy, kdy společnosti Google, Twitter a Facebook platily za síly dobra a svobody, poskytující například prostor k projevu disidentům v islámských zemích. Dnes, pod tlakem bojovníků za politickou korektnost, se z nich staly nevypočitatelné represivní mašinerie, promazávající lidem stránky, zprávy a profily podle naprosto nejasných kritérií. Některé případy této mechanizované cenzury přitom vůbec nedávají smysl. Jsme zvyklí na představu cenzora coby charismatického ďábla, podobného temnému O’Brienovi z Orwellovy knihy 1984, ale reální cenzoři sedící v mazacích kancelářích se projevují spíš dementně než ďábelsky.

Může se Starlink zvrtnout do podoby takového slabomyslného cenzora s těžkou rukou? Zcela jistě se o to někteří budou snažit. Lze se například vsadit o to, že se najde dost lidí požadujících, aby byl přístup na globální síť zablokován třeba Tommymu Robinsonovi, protože pro odporného fašouna přece není v krásném budoucím digitálním světě místo. (Ta formulace o tom, jak někde pro někoho není místo, mi nahání opravdovou hrůzu – dá se totiž natahovat tak dlouho, až „někde“ pokryje celý svět a všechny možnosti existence v něm.) A bude těžké odhadnout, jak si s takovým nátlakem „geek“ Elon Musk poradí. Zatím byl skoro univerzálně milován pro své krásné rakety, ale poskytování internetu, to už je věc politická, tudíž bažina nevyčerpatelné zášti, která se v případě nesouhlasu začne rozlévat jeho směrem. Mnoho povah dokáže takový nátlak zlomit.

Pro svobodu světa jako celku by bylo nejlepší, kdyby se našlo sto dalších konkurentů a zaplnilo blízký vesmírný prostor milionem satelitů s navzájem nezávislými službami. Konkurence svobodě vždycky prospívá. Ekonomicky reálné to ale bohužel není. Spíše se obávám, že ve věci internetu z vesmíru skončíme s oligopolem typu VISA a MasterCard, který si s totalitními režimy a totalitními hnutími – včetně těch nátlakových na sociálních sítích – nakonec vždy dobře rozuměl.

Jisté to však není a rodící se Starlink, aspoň prozatím, představuje další cestu, jak obejít organizovanou paranoiu mnoha států. Proto bych mu rád k jeho nultým narozeninám pogratuloval. Snad bude k čemu gratulovat i za pět, deset či patnáct let.

 

Marian Kechlibar je autorem knih Zapomenuté příběhy a Zapomenuté příběhy 2.

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama