Co Kosovu předcházelo, snad jen málokdo zpochybňuje a ví se, že dříve menšinové albánské etnikum se postupem doby stalo většinovým a svým srbským spoluobčanům dokázalo pěkně ztrpčit život. Nikdo ani před bombardováním nezpochybňoval, že Srbové byli nuceni, ať dobrovolně nebo násilím, Kosovo opouštět.
Historici již odedávna vedou spor o původním obyvatelstvu s tím, že srbští tvrdí, že zde byli první Srbové a albánští opačně. Nicméně, nikdo nezpochybňuje početné srbské osídlení, které však s koncem 17. století doznalo velké změny vlivem rakousko-turecké války (1683-1699). Mluví se o takzvaném „Velkém stěhování Srbů“ (Velika seoba Srba), kterých tehdy z Kosova odešlo sto až stoosmdesátpět tisíc. V devatenáctém století studie Petera Kukolja z roku 1871, vytvořená pro potřeby rakousko-uherské armády, tvrdí, že zde bylo 318.000 (64%) Srbů, 161.000 (32%) Albánců a 12 tisíc (0,33%) ostatních. Jiná statistika uvádí jiné poměry - Albánci - 182.650 (47,88%) a Srbové - 166.700 (43,7%). Z toho vidíme, jaké se vedly a vedou spory o původním obyvatelstvu a jeho počtu.
Statistiky ve dvacátém století uvádí například v roce 1948 498.242 Albánců (68.46%) a 171.911 Srbů (23.62%). Po následné a známé populační explozi albánského obyvatelstva v šedesátých letech došlo ke značnému převýšení Albánců nad Srby a podle sčítání v roce 1981 bylo zde 1.226.736 Albánců (77.4%) a 209.498 Srbů (13.2%).
Novější údaje dokazují, k čemu zde i díky bombardování došlo: V roce 2011 uvádí statistiky 1.617.000 Albánců (92,93 %) a 26.000 (1,47) % Srbů. Údaje byly čerpány z wikipedie o demografické historii Kosova.
Pokračujme v číslech. Z uvedeného počtu obyvatel Kosova jsou podle statistik dvě třetiny práceschopné a nezaměstnaných z nich je 28,5 % – to je skoro třetina práceschopného obyvatelstva (viz). Podle údajů Sdružení matky Terezy působící v Kosovu v roce 2015 zde 18 procent obyvatel žilo v extrémní chudobě s necelým eurem na den (0,9 centů) a 27 procent obyvatel bylo chudých, kteří žili za 14,4 euro denně. Tento údaj z dřívějška uvádíme na vysvětlenou toho, co tehdy donutilo kosovské Albánce k masové emigraci. Některá média píší o 100 tisících a jiná dokonce 150 tisících kosovských emigrantů. To zapadá do doby, kdy Angela Merkelová vítala utečence ze Sýrie, přitom této situace masově využili kosovští Albánci.
Přejděme od čísel k jiným faktům. Podle kosovského analytika Fatmira Šeholi je důvodem vysoké emigrace z Kosova nejen nezaměstnanost, ale také vysoká míra korupce, organizovaný zločin a klientalistický přístup při zaměstnávání v kosovských státních institucích.
Ani bombardování ani ekonomická pomoc Západu zatím nepomohla Kosovu dostat se z pověsti zapomenuté a špatnou pověstí obestřené země. Nepomohly zde ani vojenské jednotky KFOR ani podpůrné speciální policejní jednotky v rámci mírové mise Evropské unie EULEX. V minulém roce došlo k vraždě z jednoho z politických představitelů kosovských Srbů Olivera Markoviće. Loni se také provokativně kosovský prezident Hashim Thaçi s ozbrojenou jednotkou i bez povolení KFOR ocitl v srbské severní části Kosova u elektrárny Gazovida.
Poslední kapkou do napjatých a neúnosných vztahů mezi kosovskými Albánci a Srby bylo zavedení celní stoprocentní přirážky na veškeré srbské zboží dovážené do Kosova. Situace se již natolik vyhrotila, že dokonce americká administrativa začala vyvíjet na kosovské představitele tlak, aby clo zrušili. Američané začali vyhrožovat, že jeden z výdobytků bombardování, vojenskou základnu Boundsteel v Kosovu, zruší.
Když toto vše shrneme a sečteme, zdá se, že stěží se najde pozitivní výsledek akce, kterou nedokázala Evropa sama zvládnout a po neúspěšných jednáních ve Francii na zámku v Rambouillet musela požádat USA, aby v Kosovu zakročily. Američané tuto odpovědnost vzali na sebe s podmínkou, že Evropa jim do toho mluvit nebude. Rusko za vlády Jelcina proti bombardování rovněž nebylo. Nyní je sice každý po bitvě generálem, když se mluví o tom, že Evropa měla přece jen zakročit s hlavním aktérem Řeckem. To jsou již jen slova. Životy již nikdo nevrátí a těžko se nyní budují nové vztahy mezi Srbskem a Albánci. Z Evropy dnes slyšíme, že mrtví a zničená ekonomika jsou pouze kolaterální škody – jen tak mimoděk vedle hlavního cíle. Bohužel, prezident Václav Havel, který si jako spisovatel a dramatik tolik nechával záležet na každém slově, uvedl,. že nálety a bombardování mají "výhradně humanitární charakter". Sice později uváděl, že toto neřekl (nepoužil slovo bombardování ale bomby - posuďte, jaký je v tom rozdíl), ale níže je doslovná citace z agentury Reuters:
Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO.
Nyní toto čas skutečně zhotnotil a víme jak.
Mirko Radušević
