Termíny se stále mění a prezident Miloš Zeman si hraje s představiteli současné vlády jako loutkový režisér s maňásky. Dobře ví, že proti sobě má slabé soupeře. Otázka zní, co tím sleduje.
Ví se, že Miloš Zeman nemá již co ztratit, je to jeho poslední funkční období. Na druhou stranu Andrej Babiš potřebuje, aby vláda dále trvala a Jan Hamáček si může jen pohrávat na výhrůžky, že ČSSD odejde z vlády. Všichni dobře ví, že neodejde. Příliš v ČSSD horoval pro zastoupení strany ve vládě a nyní by musel odstoupit? Politické body stoupenců tohoto kroku by šly vniveč a lze jen tušit, jak by to vše dopadlo. Odpovídá tomu i dosavadní průběh výhrůžek a opět sklopení hlavy a pokračování ve hře. Pochopitelně, že to reputaci ČSSD nepomáhá, spíše naopak. Jde však o to, že odchodem z vlády to může pro Jana Hamáčka dopadnout velice špatně, neboť posléze může skončit i jako předseda strany.
Na dotaz při tiskové konferenci, kdy hodlají představitelé ČSSD z vlády odejít, předseda strany jen otráveně odvětil: „Až budeme chtít!“
Ví se, že ČSSD nepůsobí rozhodně jako jednolitá strana a projevuje se tak i navenek. Nejvíce kritiky se dostalo od Jiřího Zimoly, když prohlásil, že tradičně odbojná jihočeská organizace ČSSD, konkrétně její krajské předsednictvo, podpořila ministra Staňka a jeho boj za transparentní a hospodárné využívání peněz v kultuře a vyzvalo vedení ČSSD, aby jej podrželo ve funkci. Názor později vysvětlil razantněji: „Proč ČSSD dělá z lidí pitomce, když jim jde vlastně o to, aby Šmarda jako místopředseda strany dostal flek.“ Dále je zde Roman Onderka, který je více nakloněn k odchodu z vlády, když opatrně říká: „S předsedou se shodneme, také nejsem k našemu setrvání ve vládě optimistický. Protože pokud nemůže ČSSD mít své nominanty na pozicích, které má dohodnuté v rámci koaliční smlouvy, nedokážu si představit, jak bychom v této vládě mohli nadále setrvávat.“
Toto vše Miloš Zeman dobře ví, a proto tak jedná. Je mu jasné, že Staněk odhalil korupci a přitom má jít z kola ven a Šmarda má mít „flek“ jen proto, že je místopředseda. Tak se nyní rozehrává kompromisní hra s náměstkyní Kateřinou Kalistovou, která je také členka ČSSD. Proto se zdá premiér Babiš slabým premiérem, neboť mu je jasné, jak vše dopadne a nechce do této hry mezi ČSSD a prezidentem zasahovat. Další důvod, proč nedojde k odchodu ČSSD z vlády a dojde ke kompromisu, je skutečnost, že s Kateřinou Kalistovou jakožto prozatímním řešením přišel sám Jan Hamáček. Ostatně toto mu již vyšlo u Petříčka nebo Maláčové.
Dnes se píše o tom, že za poslední rok ČSSD ztratila dva tisíce svých členů.
I když post ministra kultury ve skutečnosti není tolik prestižní, pro ČSSD se stává důležitým, neboť i díky této podivné karetní hře s prezidentem se v této straně možná ledacos vyřeší. Ať je to už jen poker o posty a nikoli o zásady nebo hraní si na falešné levičáctví. K tomu Jiří Zimola píše: „I když riskuji vyobcování ze 'slušné' společnosti, podepisuju! Být levičák totiž neznamená souhlasit s kdejakou neoliberální zhovadilostí!“ Zhovadilost je i tento poker o post ministra. Jsme rádi, že Zimola to napsal v reakci na námi zveřejněný komentář Mnislava Zeleného „Tradiční Evropa jde do kytek“.
Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.