KOMENTÁŘ MIRKO RADUŠEVIĆE: Touha po „třetí cestě“. Existuje však?

Někde jsem četl jakoby vtip. Když se ptali Němce emigrujícího do USA, zda je nyní šťastný, on odpověděl: „Ano, ano, jsem velice šťastný, aber glücklich bin ich nicht ...“ Je to něco jako o štěstí jakožto mušce zlaté.
Klaus a Pithart se přou o privatizaci i po 30 letech
Klaus a Pithart se přou o privatizaci i po 30 letech
printscreen ČT

reklama

Takto se nyní můžeme po třiceti letech v Čechách ptát, zda jsme nyní šťastní. Odpovědi známe, jsou různé tak i tak. Nad Čechoslováky se v jedné své studii o štěstí zamyslel slovinský filozof Slavoj Žižek. Píše, že jsme byli dříve šťastní lidé: „V Československu koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech se zde lidé cítili svým způsobem šťastní: Byly zde splněny tři základní podmínky štěstí.“ Podle filozofa, zaprvé, materiální potřeby lidí byly v základě zabezpečeny – nikoli však přespříliš. Zadruhé, na komunisty se dalo lehce svést vše, co bylo špatné. Zatřetí, byla zde snová existence ´ciziny´ (konzumního Západu), o kterém nebylo zakázáno snít a občas se dalo na Západ i vyjet. Přání však hnalo podle Žižeka lidi k tomu, že zrušili tehdejší systém, kde se většina necítila být zcela šťastná. Nyní, po třiceti letech, můžeme konstatovat, že jsme se dopracovali k tomu, co jsme si tehdy přáli.

Cítíme se šťastní?

Průzkum společnosti STEM uvádí zajímavé zjištění týkající se našeho stabilního názoru: „Podíl lidí, kteří hodnotí oba režimy jako stejné, je dlouhodobě relativně stabilní.“

Relativitu štěstí potvrzuje druhý zkoumaný faktor, kterým je osobní uspokojení, které cítí jen něco málo přes čtvrtinu obyvatel, nespokojených je pak 18 procent lidí. Zbylých 55 procent má smíšené pocity.

Ostatně tuto relativitu dokumentuje konkrétní zkušenost, kdy po 17. listopadu k nám jezdily osobnosti ze Západu a doporučovaly tehdy představitelům revoluční vlny: „Nekopírujte vykořisťovatelský nelidský kapitalismus a jděte třetí cestou.“

Je otázkou, zda při úsilí tehdejších politických špiček, obou Václavů a dalších, si také vzpomněli na osmašedesátých na tehdejší volání po třetí cestě na kombinaci socialistických myšlenek s kapitalismem. Nicméně po 17. listopadu tato eventualita padla, stejně jako úvaha politického mostu mezi Západem a Východem, o čemž přemýšlel kdysi prezident Beneš.

Poznámka: Obě úvahy se po mnoha letech opět vrací v podobě liberálního socialismu nebo v odsuzování protiruských sankcí.

O distribuci majetku

Vykročili jsme kapitalistickým a prozápadním směrem. Když všichni lidé nezbohatli a životní úroveň u nás není jako v Německu nebo Rakousku, přichází rozčarování projevující se v rozdělené společnosti. Slyšíme nářek, na který nás po „listopadu“ upozorňovaly vzpomínané západní osobnosti, že nůžky mezi chudými a bohatými se rozevírají. Ovšem u nás má nářek navíc jiný charakter, je zde cosi navíc. Je to kritika způsobu nabytí majetku a stále se vracející otázka, kdo jsou naši boháči. Často se jim dává peorativní označení a v případě jednoho se chodí demonstrovat.

Zatímco Západ bude poukazovat na nemorálnost rozevírajících se nůžek a bude polemizovat s tím, zda existuje „třetí cesta“, tak u nás se vede navíc otázka spravedlnosti nabytí majetku, která má pochopitelně rovněž etický charakter. O to více je problém pocitu štěstí, navozený filozofem Žižekem, u  nás těžší a více hořký než Západě, jak to ostatně vidíme na rozdělení společnosti. Intenzivněji je poukazováno na socialismus, přestože s ním na rozdíl od  západní společnosti máme osobní zkušenost. Lidmi je socialismus vnímán jako druh spravedlnosti.

Přikročení ke kapitalismu má u nás rovněž charakter polemiky o „třetí cestě“. Buď byl (pro)dán kapitál našim podnikavcům nebo mohl být prodán západním společnostem, které na něj měly pochopitelně peníze. Jak v tomto případě vidíme, „třetí cesta“ se nám aspoň v tomto ohledu, distribuci majetku, podařila. Část majetku byla (pro)dána našim lidem a část západním společnostem. Kritika způsobu nabytí majetku je proto polemická, neboť ti, kdo tuto formu kritizují, jistě by kritizovali i neexistenci českého kapitálu. Včerejší televizní spor Petra Pitharta s Václavem Klausem o způsobu provedené distribuce majetku rovněž byl touto polemikou. Také skutečnost, že ČR patří mezi nejvíce rovnostářské země, je aspoň malou částí také „třetí cestou“.

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama