KOMENTÁŘ PETRA ŽANTOVSKÉHO: Kdo že tu je konspirátor?

Brzezinski, Kissinger jako konspirátoři foto youtube
Brzezinski, Kissinger jako konspirátoři foto youtube

reklama

Když jsme před časem s kolegy z Asociace nezávislých médií vymysleli Krameriovy ceny za žurnalistiku (mimochodem jedním z prvých laureátů byl Tomáš Hauptvogel z TV Prima), vyvolalo to nevídaný poprask. Jak si mohou nějací, takoví, co jsme si je nevybrali do našeho kroužku „hochů, co spolu mluvíme“, dovolit vyhlásit novinářskou cenu! Vždyť to je přece doména nás, žurnalistů z hlavního proudu, žurnalistů placených oligarchy nebo z veřejného zdroje, každopádně žurnalistů závislých na někom či něčem ze samé podstaty. Jak tady může vzniknout, existovat a dávat o sobě vědět spolek, který nikdo neplatí? Jak může někdo něco dělat dobrovolně a zadarmo? To je přece podezřelé! Inu, tak to svedeme na Putina, ten to vydrží. Za všechno, co se nám, hochům vyvoleným, nezdá, za vše, čemu nerozumíme, může Kreml a jeho boj proti naší svaté liberální demokracii. A máme vymalováno, může se jít na pivo.

Setkal jsem se v té souvislosti s jedním výše postaveným rozhlasovým redaktorem. Při všech našich dosavadních rozpravách mluvil rozumně a vyváženě, bez fanatismu, na nějž jsme jinak u podobných zvyklí. Nu ale tentokrát mi, snad až jaksi otcovsky, povídá: „A víte vy, s kým jste se to v té Asociaci spolčili? Vždyť jsou to konspirátoři!“ Pochopil jsem, že pro toho pána je konspirátor každý, kdo si nemyslí, že svět se děje prvoplánově, tak, jak popisují mainstreamová média, neboť jim to tak nakukala propaganda těch či oněch zájmových partiček v zákulisí za jevištěm viditelné politiky. Konspirátor je podle téhle teorie člověk, který urputně tvrdí, že za tím jevištěm přece musí něco být – snad už proto, že přece tak pitomí nemohou být ani ti nejhloupější propagandisté, aby říkali a psali do médií často lži tak průhledné, až to bolí. V tom musí být nějaký záměr. Takový konspirátor hledá tento záměr. To je moje definice toho pojmu. A myslím, že nejsem daleko podstatě.

Jistě, i konspirace je disciplína jako každá jiná a má své velmistry i svou okresní divizi. Mimo tyto kategorie samozřejmě patří osobnosti typu Brzezinského nebo Kissingera: jenomže tihle smysl dění nemuseli hledat, oni jej vytvářeli. A když ve vysokém věku (Kissingerovi je pětadevadesát, Brzezinski zemřel předloni v bezmála devadesáti) vydali nějaké plody své paměti, je dobré je číst; dočkali se totiž okamžiku, kdy si mohli dovolit být už i nezávislí. To oni a jejich svědectví dodnes zasévají v hlavách „konspirátorů“ různá podezření, že dějiny se neděly tak, jak nám kdy dobová média cvrlikala. A teď jde o to, jak se kdo takové inspirace zhostí.

Mistři konspirace jsou vzdělaní do značné odborné šířky. Dokážou kompilovat historická data a souvislosti, ekonomické dimenze politiky, nepomíjejí ani různé psychosociální konsekvence, a dokonce ani náhodu, protože ta může mít někdy nečekaně velkou roli při utváření události nebo aspoň její formě nebo dynamice. Velký konspirátor vlastně ani nekonspiruje ani žádné konspirační teorie nevytváří: vidí totiž do střev konspirační praxe. Proto bývá konspirujícímu režimu na obtíž. Stojí pak před ním dvojí možná budoucnost: triumf, nebo likvidace – nemusí být fyzická, ač i to se stává, stačí vyhoštění za kraj společnosti, psí hlava blázna, umlčení. Není však vyloučeno, že se šílející svět přestane kontrolovat, vymkne se z kloubů, jak napsal básník, a pak se z velkého muže „mimo“ stane velký muž „uvnitř“. Možná dokonce lídr nějaké samoočistné společenské či dokonce politické revitalizace, znovuoživení. Pro takovou roli se jistě hodí nad jiné: má totiž informace a umí je zpracovat tak, aby dávaly smysl a ukazovaly cestu, i tu slepou, jíž je třeba se vyhnout, abychom nezabloudili.

Samozřejmě že konspirační disciplína má své pěšáky, a je to dobře. Někdy se mohou pohybovat i na pokraji duševní choroby, jsou umanutí, někdy až nepříjemně, tlačí své domněnky a teorie před sebou a vnucují je na potkání. Jejich role však je také očistná, protože pomáhají probouzet pochybnosti. Není marnějšího světa, než je ten, v němž se nepochybuje. Nepochybovat znamená stát na místě, nerozvíjet se. Pochybnost je hybná síla dějin. A proto není moudré házet všechny konspirační pěšáky do jednoho pytle s nápisem „loď bláznů“.

A krom toho to není ani trochu humanistické. Je to projev pýchy a nadřazenosti jedněch nad druhými. Jestliže se mne ten dobrý muž zeptal, zda vím, kdo se mnou sdílel Asociaci nezávislých médií, jako by se jinými slovy zeptal: a to vám nevadí být v jedné organizaci s cvoky? Nechtěl jsem tu debatu nějak moc extendovat, a tak jsem to přešel mlčením. Ale měl jsem sto chutí mu odpovědět: Pro mne je mnohonásobně cennější jeden upřímný cvok než horda pokryteckých, dobře placených lhářů z redakcí vybavených nejmodernější technikou, ale žádnými myšlenkami.

A navíc: kdo určí, co vlastně je fakt a co je konspirace? Kdo hledá pravdu a kdo se konspiračně snaží tu pravdu skrýt? Není náhodou konspirátor ten pán v kožené lenošce s tlustým čvaňhákem, co prodal horníkům byty pod zadkem a zavřel jim dveře k existenční budoucnosti a teď platí „svoje“ novináře, aby jeho činy velebili? A tito „takyžurnalisté“ si pak – jako právě před týdnem – udělují Peroutkovy ceny sami sobě navzájem, aby se ujistili o své výlučnosti a nezastupitelnosti. A to zůstávám na domácím poli. Kdybych se vydal do zámoří, jistě bych takových našel zástup. Těch, co potřebují vyvézt předražený břidlicový plyn nebo se zmocnit ropných zásob na území Kurdistánu nebo Venezuely, a proto kvůli tomu musí de facto zahájit světovou válku… A jako vedlejší produkt si platí stovky tzv. neziskovek, které za ně dělají tu špinavou propagandistickou práci. Cožpak si ti všichni myslí, že mluví k ovcím, neschopným vidět za nejbližší drn?

Takže je to asi takhle: konspirátoři konspirují, vytvářejí umělou realitu k uvěření domnělým ovcím, a když se náhodou nějaká utrhne ze stáda a začne spřádat konspirační – či spíše antikonspirační - teorie, nazvou ji konspirátorem a pošlou do cvokhauzu. A tomu celému se potom vzletně říká demokracie.

Petr Žantovský

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama