KOMENTÁŘ PETRA ŽANTOVSKÉHO: Koupené průzkumy

Zanedlouho nás čekají eurovolby. A protože to zase jednou po letech, možná dokonce vůbec historicky poprvé, budou volby, na nichž aspoň něco málo může záležet, je nesporné, že budou zaměstnávat mediální prostor víc než dřív.
volby do EP 2019 ilustrace
volby do EP 2019 ilustrace

reklama

Po celé týdny před nimi neutečeme. Budou se na nás sypat ze všech stran fráze, hesla, přísahy a sliby. A také výhrůžky – není to tak dávno, co se dokonce i naše vláda zcela vážně začala zabývat tím, kteří úředníci na kterých ministerstvech budou právě před těmito volbami zajišťovat, aby se k občanům dostávaly jen ty informace, které nespadnou do lákavě, leč vágně pojmenované krabice s nápisem fake-news. Zkrátka vláda zajistí takovou cenzuru, která vyloučí ze svobodné diskuse část názorů, a ještě veřejnosti namluví, že to je vlastně pro její dobro.

Nechme pro jednou „fejkařské“ vášně našich politiků stranou a zaměřme svůj pohled na jiný, ale neméně důležitý předmět zájmu. Někdejší europoslanec Vladimír Železný kdysi rozčeřil vodu svým prohlášením, že se jej z jakési agentury na zjišťování veřejného mínění snažili přemluvit, aby si u ní „koupil“ průzkum. Tedy aby si zaplatil za to, že budou zveřejněny výsledky, podle nichž jeho volební uskupení bude mít tolik a tolik procent preferencí. Železný tím demonstroval domněnku, že podobné průzkumy v Čechách jsou zkorumpované a nedůvěryhodné, a tedy nevypovídají nic o skutečných předvolebních náladách občanů. Železný svá slova tehdy nedoložil, ona se korupce obecně špatně dokazuje, protože probíhá mezi čtyřma očima, a tedy je to slovo proti slovu. Nicméně otevřel tím téma.

Šéfové agentur na průzkum veřejného mínění zareagovali ihned, a samozřejmě odmítavě. Oni přece s veřejným míněním nekšeftují, protože by ztratili kredit na odborném poli. To je správná úvaha. Jde jen o to, zda je u nás trh s průzkumnými agenturami už tak rozmanitý a nezávislý, aby to platilo. Jiná otázka se nabízí vzápětí, totiž zda ony preferenční průzkumy jsou opravdu vždy jednoznačně a průkazně podané a interpretované. Vždyť kolikrát čteme v médiích jen jejich výsledky, procenta, čísla, nic o tom, jak se průzkumníci k číslům dobrali. Příkladně jaký vzorek populace oslovili, jak byla sociálně, vzdělanostně, demograficky složena. Zda byl vzorek reprezentativně široký, či zda šlo jen o rychlou anketu mezi pár desítkami, nejvýš stovkami oslovených. A především: jak byla koncipována otázka průzkumu.

Je jisté, že nervozitu do preferencí vnáší předpokládaný růst procentních bodů stran nepříliš tradičních (např. Pirátů), ale i alternativních, či chcete-li, protestních (u nás třeba SPD). Není vyloučeno, že ti i oni se v různých průzkumech brzy dopracují třeba i dvojciferných výsledků. Přičemž zejména u těch druhých platí prostá úměra: čím víc budou média a okolní politici tlačit na pilu, ostrakizovat, vyhošťovat z tzv. slušné společnosti, vymýšlet a extendovat kauzy, tím víc oveček do tábora dané strany naženou. Pro příklady nechoďme daleko: volební úspěch ANO na podzim 2017 byl nepochybně posílen štvanicí, kterou na Andreje Babiše uspořádal někdejší premiér Sobotka se sobě poslušnými novináři.

Co průzkumů se týče, svou docela podstatnou roli může sehrát právě výše zmíněná průzkumná otázka. Je určitě něco jiného, když osloveným respondentům položíte otázku: „Budete volit v květnu SPD?“ a něco dokonale jiného, když otázka bude znít třeba takto: „Domníváte se, že jednu z možných cest ke změně zakonzervovaných a zkorumpovaných poměrů na naší politické mapě nabízí SPD?“ - na první otázku odpoví kladně o řád méně lidí, než na otázku druhou. Mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že naše politika volá po změně. Dokonce mnozí uznávají, že Okamurova strana nabízí něco, co je zajímavé. To však ještě neznamená, že každý, kdo má kritický postoj k zapouzdřené a málo dynamické české politice, považuje právě Okamurovy recepty za natolik nosné, aby jim dal ve volbách hlas. Nicméně jak by vypadaly výsledky takového průzkumu? Ve druhém případě by se procento kladných odpovědí vyšplhalo do desítek, kdežto v prvním případě by kladně odpověděli jen skalní fanoušci SPD, tedy s nejvyšší pravděpodobností by šlo o číslo jednociferné. SPD totiž, jako víceméně každá protestní strana, a to vám potvrdí každý politolog, spoléhá právě na voliče nikoli skalní, těch mají omezené množství. Spoléhají na přeběhlíky zprava i zleva, na nespokojence, kteří u nich budou hledat lék na svou (často oprávněnou) frustraci a jednoduché odpovědi na své složité otázky. Tedy na voliče, kteří se rozhodnou nejspíš až těsně před vstupem do volební místnosti. Takové ovšem zpravidla těžko promítnete do průzkumu preferencí – je to skupina nad jiné nestabilní a těkavá.

Odtud mohou plynout oprávněné výtky a pochybnosti o kvalitě a využitelnosti podobných průzkumů veřejného mínění. Jsou strašně závislé na tom, jaké předznamenání jim dáte, s jakým úmyslem stanovíte otázku a jakou odpověď na ni očekáváte. Proto je nejlepší udělat si vlastní názor, bez ohledu, a možná navzdory všem průzkumům. Ačkoli nemusí být nutně zaplacené (i když to nelze vyloučit), o jejich důvěryhodnosti lze pochybovat téměř vždy.

Petr Žantovský

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajsví FTV Prima.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama