KOMENTÁŘ PETRA ŽANTOVSKÉHO: Pokřivená zrcadla

„Už nastavovali zrcadlo?“ ptá se okřídlenou větou postava filmu Vesničko má, středisková. Chce se dovědět, zda již zazněla obligátní vysvětlovací řeč hlasatele, který televizním divákům za minulého režimu vysvětloval, jak mají správně ideově chápat obsahy a poslání imperialistických filmů. Fráze se zrcadlem pocházela, jak si jistě vzpomenete, z tradičního předvětí „Film nastavuje nemilosrdné zrcadlo…“.
Já-přijdu,-až-nastaví-zrcadlo-záběr-z-filmu-Vesničko-má-středisková
Já-přijdu,-až-nastaví-zrcadlo-záběr-z-filmu-Vesničko-má-středisková
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Čím horší byly skutečnosti, jimž bylo nutné nastavit zrcadlo, tím lepší film to býval. Takhle se nastavovalo zrcadlo před Jahodovou proklamací, Návratem domů, Četou a stovkami jiných, vesměs společensko-kritických amerických filmů, které ani komunistický cenzor nemohl ve svém tažení za ideově bezvadnou kulturou ignorovat. Tak jsme je holt dostávali jen po kapkách a s nastaveným zrcadlem.

Dnes není bolševik, který by mohl ovlivňovat ideologickou tvář kulturní produkce. Není jediná státní televize ani státně-monopolní filmová distribuce, kde se tyto cenzorské tance provozovaly. Není – žel – už ani ten masový zájem o opravdu dobré americké (či jiné) filmy. Zato je masový zájem o jakékoli filmy, které mohou jednoduše pobavit a bezbolestně zpříjemnit večer. Výběr je dostatečný, každý si najde svou parketu – od filmů tzv. artových (i když skutečného artu tam bývá pomálu) po naprosté oddechovky. Zdánlivě už také není žádný důvod, aby se dnes nastavovalo zrcadlo. A přece se to děje.

Děje se to jinak, už ne s politickým, ale s jakýmsi komerčním předznamenáním. Už nám bystrý cenzor nevysvětluje, jak film chápat, zato nám rádoby bystrý distributor předkládá filmy v podobě, v jaké je – podle jeho názoru – můžeme lépe konzumovat. A bere to zgruntu – hned od názvu.

Ustálila se prapodivná – a trestuhodná – praxe přejmenovávat pro naši distribuci zahraniční filmy. Ne překládat, ale opravdu měnit názvy, často i proti jejich původnímu smyslu, či mimo něj. V jiném uměleckém odvětví se to neděje. Těžko si představit, že někdo přejmenuje pro náš trh desku rockové kapely, název baletního představení či výtvarného díla. Ale filmy se přejmenovávají jak na běžícím pásu.

Možná by se ještě dala pochopit polopatistická verze filmu Descent (Nájezd, zde spíše Nálet). U nás ji máme jako Zemi v ohrožení (jde o srážku s meteoritem). Možná by si omluvu našla i úprava překladu filmu Sky High (Střední nebeská či letecká) na Školu superhrdinů (protože originál je slovní hříčka). Proč ale zakčnili název filmu The Raptor Island (Ostrov ještěrů) na Ještěři útočí, to nevím. Podobně beze smyslu je proměna názvu filmu National Treasure (Národní poklad) na Lovci pokladů, či Warrior Angels (Válčící andělé) na Andělé pomsty. Snad by se dalo přijmout i to, proč se The Bridge of San Luis Rey změnil na Most osudu, ačkoli v něm opravdu jde o krále Ludvíka, jak říká originál. Někdy se distributor omezí ve své kreativitě na „nastavovací zrcadlo“ v podobě dovětku za původním názvem. Z filmu jednoduše nazvaného Cerberos tak vznikl kdovíproč Kerberos – Strážce pekla. Poněkud zavádějící je pak proměna filmu původně nazvaného Day After Tomorrov (Pozítří) na Den poté. Tak se kdysi jmenoval „post-apo“ film s originálním názvem Day After pojednávající o světě po jaderné katastrofě. Ten novější „pokračovatel“ však je o katastrofě klimatické, navíc jde o úplně jiný žánr. Tady distributor vyloženě lže. Stejně jako v „překladu“ názvu filmu Without A Paddle (Bez pádla) do nového a rádoby atraktivnějšího Nekecej a pádluj! Katastrofu způsobil překladatel či jiný nastavovatel zrcadla u filmů A Sound of Thunder (Zvuk bouře), z něhož vyrobil Lovce dinosaurů, a u dětské komedie Chestnut (Kaštánek – titul je podle jména psa v hlavní roli filmu) – na tupě popisného a prvorepublikově krasodušného Roztomilého mazlíčka. Ale podobné kreativní ruce si pohrály i třeba s výtečnou krimi podle Agathy Christie Hadí doupě (v originále Crooked House, doslova Křivý dům). Nebo jiný chytrolín zase nastavil zrcadlo temné fantasy s názvem Maleficient (Zlá). Šikovné české ručičky vytvořily lepšonázev Zloba – Královna černé magie. Podobných případů bychom našli stovky, stačí si projít programy kin nebo televizí.

Naopak někdy se distributor neobtěžuje s překladem filmu, což může být proto, že název je zároveň autorskou známkou – jako u filmu Mission Impossible (Mise nemožná), jindy je to asi jen z lenosti jako u Thunderbirds (Bouřliváci). Ani v podobných případech (dále např. Minority Report atd. atd.) to není optimální řešení, přece jen jde o české diváky v českých kinech, ale pořád lepší název nepřekládat, než jej zprznit.

Podle kreativity našich distribučních nastavovačů zrcadel bychom se totiž mohli příště nadít ne Pána prstenů, nýbrž třeba Cesty trpaslíka za dobrodružstvím, ne Harryho Pottera, nýbrž Malého kouzelníka a zlého černokněžníka, ne King Konga, nýbrž třeba Opice jdoucí z džungle do velkoměsta. U našich distributorů se můžete dočkat lecčehos. Proč se to děje, těžko říct. Nejspíš proto, že distributoři považují diváky za intelektuálně nedostačivé jedince, kteří by originální název filmu nepochopili, nebo by pro ně byl málo akční a efektní. Tedy divák opět v roli hlupáčka. Jestli ono to ale není spíš naopak a neplatí stejně okřídlené úsloví „podle sebe soudím tebe“…

Petr Žantovský

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajsví FTV Prima.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama