KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: „Asadův chemický útok“ a Skripalovi v časech postpravdy

Když se v jednom případě na politickou objednávku mlží, lze v jiném případě na tutéž politickou objednávku zadanou fakticky těmi samými politickými kruhy říkat pravdu?
Jedna z "Asadových chemických bomb" naaranžovaných v Dúmě
Jedna z "Asadových chemických bomb" naaranžovaných v Dúmě
archiv
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Loni na počátku dubna se ve Východní Dúmě u Damašku odehrál „Asadův chemický útok“. Prý chlórem. Dorazila jsem tehdy do syrského hlavního města pár dní poté, co americké, britské a francouzské rakety za tento útok Sýrii „potrestaly“. V damašském hotelu Four Seasons, který je hlavním sídlem všech agentur OSN, co jich v Sýrii jen působí, tehdy panoval podivný zmatek – zástupci Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) tehdy do Dúmy prý vyjížděli a hned se zase z půli cesty vraceli, protože po nich tu někdo střílel, jindy zase prý syrská strana inspektorům „nezajistila bezpečí“, další den pro změnu zase cestu zakázali šéfové z OSN v New Yorku, o den později zase šéfové z Haagu… Dlouhé dny a týdny se prostě na místo útoku, za který byla Sýrie ztrestána, experti z OPCW vůbec nedostali. Tedy, tak to alespoň vypadalo podle oficiálních prohlášení. Ve skutečnosti na místě útoku byli a poměrně rychle.

Vyrazila jsem tehdy do damašského Barze, kde americké rakety „kárně“ zničily syrský výzkumný ústav, který vyvíjel léky proti rakovině a protilátky proti hadím uštknutím. U trosek budovy, jejíž provoz měl při západních sankcích vztahujících se i na dovoz léků cenu zlata, jsem narazila na Roberta Fiska, doyena evropských blízkovýchodních zpravodajů, který už pár let píše pro britský The Independent. Je „šajba“, a tak na rozdíl ode mě od syrské armády povolení navštívit místo chemického útoku v Dúmě dostal. A mluvil i s tamními lékaři. „Všichni mě ujistili, že žádný chemický útok nebyl,“ konstatoval tenkrát. „Pár lidí se jen dusilo z rozvířeného prachu a Bílé přilby to prý natáčely, jako že jsou to oběti útoku chemickými zbraněmi.“ Potvrdil mi jen to, co mi tvrdili mí syrští známí. „Asadův chemický útok“ byl fejk.

 

„Chtěli to utajit“

To všechno se mi vybavuje v posledních dnech, které jen stvrzují, že válka v Sýrii může být sice tragická, ale informační válka kolem syrské války je svým způsobem násobně horší. Pochybnosti kolem „oficiálního západního narativu“ v poslední době totiž jen sílí. Ponechme nyní stranou ožívající snahu západních politiků a mediálního mainstreamu vydávat Al Kajdu a její spojence v syrském Idlíbu za vcelku pohodově znějící „rebely“. Ožívá totiž právě loňský „Asadův chemický útok“ ve Východní Dúmě.

Někdy před dvěma týdny se podle všeho „cíleným únikem“ na veřejnost dostala zpráva „inženýrského týmu“ OPCW z místa „chemického útoku“, která byla ze závěrečné zprávy OPCW o „Asadově chemickém útoku“ v Dúmě vypuštěna. Faktem je, že zpráva OPCW, která byla vydána letos z kraje jara, skoro rok po události, z útoku vlastně Asada ani neviní, ale současně se důsledně vyhýbá tomu, aby konstatovala, že za vším stojí spojenci Západu z Al Kajdy a dalších džihádistických a teroristických skupin. Mimochodem, existují záznamy o tom, že některé z nich britské speciální jednotky cvičily, jak zacházet právě s chlórem…

Opatrně a alibisticky naformulovaná závěrečná zpráva OPCW tak umožnila „obhájit“ nejen západní „kárný“ raketový útok na výzkumný ústav v Barze a další syrské objekty, ale poskytla západním politikům prostor, aby osmým rokem mohli našlehávat rusofobii a současně opakovat i své odsuzující teze, že „Asad zabíjí vlastní lidi“… Jako kdyby zabíjení „cizích lidí“, jak to začasto činí západní politici ve svých válkách, mělo být nějak povznášející, nebo tak něco.

Nyní ale britská skupina akademiků, která se otevřeně staví proti pokračující válce Západu proti Sýrii, na základě "uniklé" zprávy z OPCW dokládá, že bomby s chlórem, které jsou na záběrech Bílých přileb, nemohly padat z letadel nebo vrtulníků, ale byly na místě pro účely filmových záběrů pečlivě naaranžovány. Jinými slovy, filmy byly natočené pro potřeby západních vlád, které si ty samé Bílé přilby platí, aby jim přihrávaly „důkazy“ proti Asadovi (a Rusku)… Kruh se uzavírá.

Je ironií osudu, že OPCW odmítá mediální dotazy ohledně uniklé zprávy, konstatuje jen, že zahájila vyšetřování, kdo zprávu „vypustil“. „Chtěli ji utajit před světem,“ shrnuje nyní mimo jiné Robert Fisk v The Independent. Mimochodem, britský list není jediným z mainstreamu, kdo o realitě „Asadova chemického útoku“ s určitým váháním začal otevřeně mluvit – vcelku velký prostor uniklé zprávě věnoval i Tucker Carlson na „Trumpově“ Fox News.    

Pokud ale OPCW nechce o zprávě mluvit, tak jak si hned nepoložit otázku, kolik asi z toho, co nám západní politici a „jejich“ mezinárodní organizace tvrdí, není také vymyšleno. Kolik fejk ňůs asi tak oficiálně každý den posloucháme? A na kolika fejkňůs je založena aktuální západní politika?

 

Otázek mnoho, ale…

Před pár dny tu byla snaha Trumpova národněbezpečnostního poradce Johna Boltona, který chtěl vyslat 120 tisíc vojáků proti Íránu jen proto, že mu izraelský premiér Benjamin Netanjahu dodal jakési „fejk ňůs“ o íránské hrozbě. Dokonce se objevila „zaručená zpráva“ o íránských „sabotážích“ tankerů v Perském zálivu, i když nikdo už druhý týden nechce říci, v čem že ony sabotáže vlastně spočívaly. Natož, jestli k něčemu vůbec došlo.

Je samozřejmě normální, že se operace pod falešným praporem dějí. Je samozřejmě normální, že se lže a dezinformuje na všech stranách. A je samozřejmě normální, že tak činí i naši politici se svými zájmy. Neexistující irácké zbraně hromadného ničení, o nichž Colin Powell kdysi názorně přesvědčoval svět na půdě OSN, nebyly zkrátka žádným mementem, natož zavrženíhodnou jednotlivostí…   

Pokud se nyní ukazuje, že OPCW zamlžuje pravdu o tom, co se odehrává na Blízkém východě, může to někdo sice považovat za další „problém“, ale z hlediska naší každodenní reality přece jen poněkud vzdálený. Možná. Není od věci si ale připomenout, že ta samá OPCW je současně i hlavním dodavatelem oficiálních dobrozdání o celé kauze Skripal. A to už je nám o hodně blíž. Ale když se v jednom případě na politickou objednávku mlží, lze v jiném případě na tutéž politickou objednávku zadanou fakticky těmi samými politickými kruhy říkat pravdu? Jen pro zajímavost, OPCW ani v jedné ze svých oficiálních zpráv o Skripalech nepoužila slovo „novičok“… 

Podobných otázek se nabízí spousta, ale jasných a jednoznačných odpovědí na ně se nedostává. V časech postpravdy už to tak chodí.

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama