KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Další trhlina v oficiálním „příběhu“ o „Asadově chemickém útoku“ v Dúmě…

Ať už si kdokoli o Asadovi myslí cokoli, a ať už západní mediální mainstream o skandálu mlčí jakkoli důsledně (a zároveň i výmluvně), prostým faktem zůstává, že USA a Západ obecně při své další vojenské intervenci znovu obelhávají světovou veřejnost.
Chemický útok v Dúmě z dílny Bílých přileb
Chemický útok v Dúmě z dílny Bílých přileb
archiv
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Loni na začátku dubna, konkrétně sedmého, syrští džihádisté ve spolupráci s filmovým štábem Bílých přileb oznámili do světa „Asadův chemický útok“ na damašském předměstí Dúma a palcové titulky v západních médiích začaly skloňovat sarin. Zveřejnili několik „filmíků“, na nichž místní děti i dospělí umírají nebo už umřeli, nelidsky, čili plynem. Jako kdyby smrt obyčejným kalašnikovem nebo americkou M16 byla kdovíjak humánní. 

Už v předcházejících týdnech přitom džihádisté z Islámské armády, kteří Dúmu několik let ovládali a zabíjeli z ní raketami obyvatele Damašku, souhlasili, že se – stejně jak většina dalších nezabitých džihádistů -- nechají evakuovat do kajdistické provincie Idlíb na severozápadě Sýrie. Jinými slovy, „Asadův chemický útok“ v té době už nedával žádný smysl. Natož aby nějaké důkazy o něm vyplynuly z „filmíků“ Bílých přileb a jejich teroristických chráněnců.

„Další Asadův chemický masakr“ tehdy z logiky věci začala vyšetřovat Organizace OSN pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Loni v červenci vydala předběžnou zprávu, v níž potvrdila, že v Dúmě sarin použit nebyl. Místo něj inspektoři OPCW našli jen různé chemikálie na bázi chlóru, které jsou ovšem běžné v každé domácnosti v každé jen trochu civilizovanější zemi na světě. OPCW ve výsledku vydala zprávu, v níž konstatuje, že existují „opodstatněné předpoklady, že byly na místě použity toxické látky. A tyto toxické látky obsahují reaktivní chlór. Chemikálií byl pravděpodobně molekulární chlór“. Takto opatrná fráze bohatě stačila, aby západní mediální mainstream obvinil Asada z dalšího „chemického útoku“, nově tedy alespoň chlórem.

Letos v květnu nicméně vystoupil whistleblower z řad technického týmu OPCW -- dnes už je známo, že jím byl jihoafrický inženýr Ian Henderson – a zveřejnil skutečné znění původní technické zprávy z místa „tragédie“: Bomby s chlórem, které jsou na záběrech Bílých přileb, podle expertíz nemohly padat z letadel nebo vrtulníků, ale byly na místě pro účely filmových záběrů pečlivě naaranžovány. Konečná zpráva OPCW z března totiž tyto poznatky expertů nezahrnuje, naopak tvrdí, že nádrže s chlórem musely být shozeny ze vzduchu. A nikdo jiný než „Asad“ nad Dúmou přece nelétal… A následoval "kárný" raketový úder USA, Francie a Británie proti Sýrii.

Nyní se objevil další whistleblower, který si (zatím?) říká „Alex“. Tým jeho advokátů před pár dny svolal do Bruselu celodenní seminář, na němž bylo expertům, mezi nimi třeba i někdejšímu veliteli britských speciálních jednotek generálu Holmesovi nebo bývalému zvláštnímu zpravodaji OSN pro Palestinu Richardu Falkovi, podrobně vysvětleno, co že se vlastně stalo. Přítomen byl i Jonathan Steele, šéf zahraničních zpravodajů The Guardian z časů, kdy deník západní vojenské intervence ještě kritizoval. Své poznatky obšírně popsal na portálu Counterpunch, ale v kostce lze „Alexovy“ informace shrnout takto: Za inženýry OPCW s plným vědomím samotné organizace přišli neznámí muži z USA, kteří neprozradili, z jaké konkrétní agentury jsou, ale za to pracovníkům OPCW vysvětlili, co mají jejich závěry o „Asadově chemickém útoku“ říkat. Podle „Alexe“ je přitom interní nesouhlas v rámci OPCW se zněním konečné zprávy o Dúmě mnohem větší, než se až dosud předpokládalo – s výjimkou jediného člena se všichni z technického týmu na místě shodli, že nádoby s chlórem byly v Dúmě nainscenované. Všichni se ale ocitli pod enormním politickým tlakem, aby si svá zjištění nechali pro sebe. Závěrečná zpráva OPCW sice tvrdí, že byl v Dúmě použit chlór, ale už nezmiňuje, že jeho naměřené hladiny nepřekračují míru, kterou lze naměřit v jakémkoli lidmi obývaném rezidenčním místě, a jsou dokonce řádově nižší, než míry, jaké Světová zdravotnická organizace doporučuje pro běžné chlorování vody.  

Jonathan Steele připomíná, že se marně snažil od vedení OPCW získat reakci na „Alexova“ tvrzení, přičemž stejně dopadla třeba italská La Repubblica a další média. Místo toho třeba v už zmíněném The Guardian vycházejí komentáře typu „i kdyby Asad opravdu nebyl za Dúmu odpovědný, beztak to nic nemění,“ protože je to přece „řezník“.

Ať už si ale kdokoli o Asadovi myslí cokoli a ať už západní mediální mainstream o skandálu mlčí jakkoli důsledně (a výmluvně), prostým faktem podle všeho zůstává, že USA a Západ obecně při své další vojenské intervenci znovu obelhávají světovou veřejnost. Že by to už jinak ani nešlo?

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama